"Mám za to, že většina občanů donedávna vůbec netušila, co to jsou barcelonské cíle (...) závazek vůči EU zajistit do roku 2010 jesle pro třetinu dětí do tří let. Tedy něco, co se nepodařilo ani komunistům (...) ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas si dovolil na jednání ministrů EU pouze navrhnout o těchto cílech debatu. Strhl se ovšem poprask. (...) Naše vláda nenavrhla nic jiného, než vložit do usnesení odkaz na svobodu volby, zájem dítěte a uznání domácí péče o dítě jako práce," říiká pro Radio Proglas analytik Občanského institutu a vysokoškolský pedagog Matyáš Zrno.

"Mám za to, že většina občanů donedávna vůbec netušila, co to jsou barcelonské cíle, nebo že něco podobného vůbec existuje. Jde o jeden z mnoha nenápadných, přesto však důležitých závazků vůči Evropské unii. V tomto případě se jedná o závazek zajistit do roku 2010 jesle pro třetinu dětí do tří let. Tedy něco, co se nepodařilo ani komunistům. Ti skončili na 24 procentech dětí v jeslích. Český ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas si dovolil na jednání ministrů EU pouze navrhnout o těchto cílech debatu. Strhl se ovšem poprask.

Ozvala se evropská levice s tím, že "Češi chtějí připoutat ženy k plotně!" Dokonce nás odsoudili v rezoluci EP. Ozvala se česká levice (podle poslankyně Čurdové z ČSSD bude ČR za "exota")… Ozval se kdekdo s tím, že matky musí přece do práce, a jesle nejsou k dispozici a jak je to hrozné. Vždyť přece jde o výkon, o zajištění materiálních statků a nějaké hlouposti jako zájem malých dětí, které -   jak říkal profesor Matějček - by si jesle nikdy nevymyslely, není vůbec podstatné. Diskusi přitom naše vláda vyvolala jen tím, že se pozastavila nad faktem, zda počet jeslí regulovat na evropské úrovni - tedy z Bruselu. Jinými slovy, zda má Česká republika vnucovat třeba skandinávským státům své názory na tuto oblast a naopak. Přičemž rozdíly v rodinné politice mezi třeba Švédskem a Finskem na jedné straně a Maltou, Irskem a Českou republikou na straně druhé jsou zřejmé. Ostatně naprostá většina evropských zemí ony mytizované barcelonské cíle nesplňuje a ani nesplní. Nejsme tedy žádnou výjimkou. Jen jsme si jako jediní dovolili říct, že císař je nahý.

Není to v unii poprvé ani naposledy a podobný humbuk jako u jeslí ještě zažijeme mnohokrát. Současně vláda chtěla na evropské úrovni upozornit i na nutnost uznání práce rodičů, kteří pečují doma o děti. Zatím Evropská unie dělala, že tito lidé jaksi neexistují. S tím ovšem, že počet těchto neexistujících lidí je potřeba zredukovat. I když i po splnění barcelonských cílů by pořád představovali dvě třetiny rodičů. Vláda nenavrhla nic jiného, než vložit do usnesení odkaz na svobodu volby, zájem dítěte a uznání domácí péče o dítě jako práce. Že je starost o malé dítě prací na plný úvazek vám potvrdí každá maminka.

Evropská levice a feministky všech odstínů ovšem jako práci chápou jen činnost, která produkuje nějaké materiální hodnoty a český postoj odmítají. Podle levicových kritiků také neposkytuje stát svobodnou volbu protože na každém rohu nejsou jesle, kam byste své dítě mohli dát. Přičemž ani ČSSD během své vlády pro dostupnost jeslí nic neučinila. Naopak, za její vlády počet jeslí nadále klesal, jak ostatně klesá již od pádu komunismu. Naprostá většina obcí ovšem jako důvod rušení jeslí uváděla nikoli nedostatek financí, nýbrž klesající poptávku. A teď máme najednou stavět jesle pro třetinu dětí! Jak to pak udělat, aby do nich rodiče děti opravdu poslali? To je jednoduché a ve vychvalovaných severských státech už na to přišli (navrhují to ostatně i české feministky): snížit a především zkrátit rodičovskou dovolenou. Děti budou s matkou půl roku a pak hurá do jeslí a matky do výroby. Jinak vám třeba ve Finsku či Švédsku seberou rodičovskou. Tím by asi jen málokterá česká maminka byla nadšená.

V České republice je délka rodičovské největší v Evropě a je to tak dobře. Která matka chce, může jít do práce třeba po šesti nedělích. Jsou samozřejmě ženy v klíčových pozicích, kterým by za dva či tři roky mimo obor ujel vlak. Většina matek ale zjevně chce se svými malými caparty zůstat doma. Alespoň do dvou, nejlépe do tří let. Poptávka po jeslích je zjevně malá. Před Úřad vlády přišlo na podporu barcelonským cílům demonstrovat jen pět žen – profesionálních aktivistek, které si osobují právo mluvit za všechny ženy. V České republice mají přitom lidé širokou škálu možností, jak v rámci občanské společnosti vyjádřit svůj nesouhlas s čímkoliv. Nelíbí se vám plánovaná silnice, skládka či cokoliv jiného? Následují petice, demonstrace, blokády... V případě nedostatku jeslí jsem žádnou aktivitu tohoto druhu nezaznamenal.

Kauza barcelonských cílů ukázala i na do nebe volající naivitu katolíků v oblasti rodinné politiky. Víte, kdo z Evropské komise nejvíce kritizuje české předsednictví v EU za naši rodinnou politiku? Kdo se přímo zuřivě bránil účasti kardinála Antoneliho, předsedy papežské rady pro rodinu na konferenci věnované rodinné politice v lednu v Praze? Jerome Vignon, ředitel oddělní sociálního zabezpečení a integrace v Evropské komisi. Neříká vám to jméno nic? Ten samý Vignon je ovšem katolík, organizátor francouzských sociálních týdnů a muž, který v Praze svou procítěnou přednáškou o sociální nauce církve dohnal elitu českého katolicismu takřka k slzám. Někteří lidé mají ovšem mnoho tváří a spíše než hezká slova bychom měli posuzovat jejich činy. A kdo jsou feministky, které nyní zuřivě kritizují českou prorodinnou plitiku? Které prosazují agendu generové rovnosti, odsouzenou nedávno Svatým otcem? Jsou sdruženy v České ženské lobby. A kdo je také součástí české ženské lobby? Unie katolických žen…"

                                                                   Matyáš Zrno

 

Vatikánský státní sekretář Tarcisio Bertone před pár dny při setkání s velvyslanci členských zemí  Evropské unie ve Vatikánu ocenil důraz českého předsednictví na rodinnou politiku a snahu znovu otevřít debatu o péči o děti. Zkušenost Česka z dob komunistické éry, kdy čtvrtinu dětí vodili rodiče do jeslí, podle něj představuje významnou příležitost pro ostatní země k přehodnocení svobody rodin.  Kardinál Bertone před diplomaty zmínil i mezinárodní konferenci, která byla v prvním únorovém týdnu v Praze pod záštitou Rady EU a Evropské komise a za účasti předsedy Papežské rady pro rodinu, kardinála Ennia Antonelliho. Ten v naší metropoli podtrhl, že rodinné právo je v kompetenci jednotlivých členských států unie a přimlouval se za politiku, která umožní rodičům rozhodovat svobodně o výchově dětí i tím, že jim poskytne dostatečné finanční prostředky.

 

 www.proglas.cz