Mgr. Zbyněk Šimůnek

 

CO SE ZMĚNILO?

 

V Německu, a to přímo v Berlíně, zhruba před dvěma roky,  jsme

na jedné z otcovských demonstrací mohli vidět transparent s velkou

fotkou  tzv. sloužící (pracující) ženy ve vojenské uniformě,

jak pečuje o dítě tak, že je strká za ostnaté dráty. Nad tím

byl velký nápis v němčině: Co se změnilo?  Nic! Také u nás zůstalo

vše při starém. Protože komunistické myšlení a filozofie zákonů,

zejména rodinného, zůstala stejná. Posuďte sami, jak komunistická

justice  postupuje proti otcům. Použijme metody historického srovnání:

Procesy za účasti synů

Čtvrtý den procesu s tzv. protistátním centrem vedeným R. Slánským,

(t.j. 24.11. 1952)  vstoupilo Rudé právo do dějin žurnalistiky.

Po něm pak slovenská Pravda dne 26.11. 1952. Uveřejnily dopis Tomáše

Frejky, syna obžalovaného Ludvíka Frejky, bývalého vedoucího hospodářského

poradce prezidenta Gottwalda.

Dopis byl mj. adresován předsedovi soudu dr. Jaroslavu Novákovi, ale

také Gottwaldovi a sdělovacím prostředkům. Byl např. čten citován

v Čsl. rozhlasu:

 

„Vážený soudruhu!

Žádám  pro svého otce nejtěžší trest — trest smrti. Nyní vidím,

že toto stvoření, které nelze nazvat člověkem, protože mu chybí

jakýkoliv cit a důstojnost, je mým největším a nejničemnějším

(ve sl. verzi nejurputnějším)  nepřítelem. Slibuji, že  kdekoliv

budu pracovat, budu pracovat jako přesvědčený komunista. Vím, že

nenávist proti všem našim nepřátelům, především proti těm,

kteří chtěli zničit náš stále bohatší a radostnější život

a zvláště nenávist k mému otci, mě bude vždy posilovat v boji

za komunistickou budoucnost našeho lidu. Žádám, aby tento dopis

byl mému otci předložen nebo abych mu to mohl sám říci."

Mladý Frejka - syn - následně spáchal sebevraždu, proto se na roli

českého Pavky Morozova ani mladého Kolodubova nikterak nehodil.

 

 

Je odporné, že dnešní soudy b ě ž n ě (!) v ČR používají podobných

praktik, v nichž nedospělé děti v tajných soudních  výsleších

posléze odsuzují své otce, o kterých mnohdy vlastně nic neví.