Zdroj:

http://web.volny.cz/noviny/zdomova/clanek/~volny/IDC/45779/je-diskriminace-zen-v-cesku-jen-mytus.html

Je diskriminace žen v Česku jen mýtus?

 

Více než nerovné příležitosti se ve společnosti projevuje rozdělování pracovních míst na typicky ženské a mužské


Diskriminaci českých žen na trhu práce ani v jiných oblastech nelze prokázat. Vyplývá to z posledních zjištění Českého statistického úřadu (ČSÚ), shrnutých v publikaci Ženy a muži v datech 2005.

 

V roce 2004 byla podle standardního porovnání průměrná měsíční mzda mužů 23.044 Kč a žen pouze 17.256 Kč.

 

Podle analytiků z ČSÚ jsou však tyto údaje zkreslené a nepřesně interpretované. Průměrná mzda se totiž vypočítává pouze jako jednoduchý aritmetický průměr, který si lze zjednodušeně představit jako součet všech výdělků žen a mužů vydělený počtem osob, které je získaly.

 

„V médiích se pak často hovoří o mzdové diskriminaci žen, což nelze považovat za správné, protože mzdovou diskriminací se rozumí to, že za stejnou práci je vyplácena nestejná odměna. Rozdíl v celkových průměrných mzdách ale o ničem takovém nemusí vypovídat,“ uvádí ČSÚ.

 

Hodnoty průměrných mezd jsou výrazně zkreslené především extrémními hodnotami, například mzdami top manažerů. Nejvyšší mzdy nejsou symetricky vyváženy nejnižšími platy a dochází k tomu, že výše průměrné mzdy je u obou skupin vysoko nadhodnocena. Platí přitom, že u mužů je výše průměrné mzdy vypočítané pouze jednoduchou aritmetickou metodou nadhodnocena více než u žen.

 

Největší rozdíly v platech jsou u nejlépe odměňovaných lidí, kterých je pouze malé procento. Platy vyšší než 50 tisíc měsíčně například berou 4 procenta mužů, ale jen 1 procento žen.

 

„Ani rozdíly mezi prostředními hodnotami mezd mužů a žen neznamenají nutně diskriminaci. Muži a ženy totiž obecně obsazují jiná pracovní místa a pracují většinou i v odlišných oborech, což znamená, že se nesrovnává mzda za stejnou práci,“ komentuje zjištěná data ČSÚ.

 

Podle nich ukazují spíše než na diskriminaci na vysokou segregaci pracovních míst a mužů, jinými slovy na velkou míru rozdělení oborů na „ženské“ a „mužské“, přičemž ženské bývají často hůře placené.

 

„Projevuje se to v mnoha odvětvích: ženy převažují ve zdravotnictví, vzdělávání, finančním zprostředkování a ubytování a stravování, zato je téměř nenajdeme ve stavebnictví a těžbě nerostných surovin,“ uvádí ČSÚ.

 

„Také v hlavních třídách zaměstnání je vysoká segregace – nejpravděpodobnějším zaměstnáním muže je kvalifikovaný dělník, u ženy je to technický personál a administrativa. Podstatné jsou i rozdíly v dosaženém stupni vzdělání – nejčastějším vzděláním zaměstnance ženy je střední s maturitou, zatímco u mužů je to odborné učiliště bez maturity. Na druhou stranu mají muži častěji vysokoškolské vzdělání než ženy.“

 

Celkově lze podle ČSÚ konstatovat, že rozdíly v mzdových úrovních jsou způsobeny z velké části segregací pracovních míst mužů a žen a nelze statisticky prokázat, že by na srovnatelných místech byly ženy odměňovány může než muži.

 

„Situace u nás je v podstatě stejná jako v ostatních státech Evropské unie. Legislativa je v pořádku a garantuje rovné příležitosti žen i mužů, ale problém je, že se v praxi těžko realizuje,“ dodává Dagmar Zelenková z Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů.

 

„Hlavní překážkou jsou genderové stereotypy a předsudky, které dosud panují v české společnosti. Lze jim čelit pouze šířením informací, vzděláváním a osvětou. Navíc má tato problematika silný emocionální náboj, většina lidí se nerada baví o nerovnosti mezi muži a ženami," říká.

 

VOLNÝ, pš, 20.10.2005