Pan

JUDr. Jan Sváček

předseda MS v Praze

 

 

 

                                                                                                K č.j. St 169/2010

 

 

            Starý pane,

 

 

                        Vám se nelíbí můj slovník, mně zase Vámi vedené soudy, morální profil lidí na nich, jejich profesní „úroveň“, jejich inteligence a vzdělání, jejich „výkonnost“, což samozřejmě sečteno a podtrženo dává děsivý obraz výsledků jejich „práce“.

 

            Donedávna ještě platilo, že jste byli aspoň schopni postoupit a formálně projednat ve věci podané odvolání, dnes – jak vidět – už neplatí ani to.

 

            Jen pro přehlednost – stručná rekapitulace :

 

-                    Soudkyně Tondrová vystavila rozsudek s osobními údaji třetí, neznámé osoby, která nebyla a není účastníkem řízení. Ergo rozsudek, který vydala na ústním jednání, nebyla s to vydat v písemné formě a doručit účastníkům řízení. Dlužno dodat, že tyto problémy má tato paní, vyžadující zvláštního a permanentního dohledu, pravidelně a dlouhodobě. Pochopitelně, že hlavně díky Vám, protože kdyby měl městský soud normálního, soudného předsedu, tak Tondrová už nejméně 10 let není soudkyní, ale uklízečkou.

 

-                    Tento rozsudek byla schopna opravit až po mém upozornění, a to zvláštním usnesením. To už konečně řádně doručila účastníkům řízení.

 

-                    Za platný rozsudek tedy lze logicky považovat až ono opravné a doručené usnesení, neboť původní blábol byl zcela mylně vystaven na neexistující osobu. Přesto, podle Tondrové lhůta pro podání odvolání počala běžet dnem doručení zmatečného blábolu, nikoliv dnem doručení usnesení, ze kterého teprve bylo jasné, co chtěl básník (v tomto případě značně ošuntělý) říci.

 

-                    Na základě bezcenného blábolu, vystaveného na neexistující osobu, byl jednomu z účastníků řízení – pochopitelně,  že otci, kterého se tento blábol vlastně ani netýkal – zabaven veškerý majetek, včetně dědictví po rodičích.

 

-                    Když jsem na to řádnou cestou upozornil zodpovědné orgány (tedy OSZ pro Prahu 10 a MSP) – nikoliv tedy psychopata Malého, o kterém samozřejmě vím, že je zbytečné mu cokoliv psát, i kdyby si to nakrásně byl schopen přečíst -  a současně žádal nápravu, tak tyto orgány – aby nemusely nic dělat  a už nic je narušilo z braní nezaslouženého platu a válení se v kanceláři – předaly tyto přípisy stejně psychopatovi Malému, který namísto aby věc řešil (za což je mimochodem placen a nese za to přímou zodpovědnost), začal mi písemně vyhrožovat trestním oznámením.

 

 

-                    Načež jsem mu napsal dopis, a to jazykem, který by snad i on mohl pochopit, i když chápu, že v jeho případě ani to není zcela spolehlivě jisté.

 

-                    Tento psychopat postoupil dopis předsedovi nadřízeného – leč dva roky pro podjatost vyloučeného – soudu – tedy Vám, a Vy  mi napíšete, že se Vám nelíbí můj slovník, takže kvůli němu rezignujete na svoje základní povinnosti a nařízení odvolání nehodláte ani zajistit, ani předat jinému – nepodjatému  - soudu, ba ani řešit věc soudkyně Tondrové, opakovaně po léta neschopné napsat ani běžný rozsudek.

 

Rád bych konstatoval, že k takovému postupu je zcela jistě zapotřebí nemalé otrlosti, drzosti a konečně i naprosté otupělosti k tomu, co je vůbec možné a co je daleko za hranicemi i té nejbizarnější fikce.

 

            Chápu sice, že člověk, který :

 

-                                je coby právník na sklonku své kariéry naprosto bezvýznamný

-                                je coby manažer ve vysoké funkci dokonalá nula  zcela mimo realitu

-                                je coby osobnost manipulovatelný a snadno ovlivnitelný zbabělec, křivák a prospěchář

-                                je coby manžel zrádce a ubožák, který neodolá dokonce ani Dolinové, tedy vdané ženské se dvěma dětmi

 

dokáže jen planě vyhrožovat a strašit neustále dokola smyšlenými trestními stíháními (která, konečně, ve svých důsledcích vedla jedině k mé dnešní osobní popularitě a veřejnému respektu), leč nedokáže zajistit ani projednání běžného odvolání na svém (odvolacím) soudě, chápu také, že musí trpět neskutečnou frustrací a sebepohrdáním při pohledu na to, co po něm brzy zůstane a jak vypadá soud, který mu byl svěřen státem do správy – leč to pořád ještě neznamená, že za ty nehorázné peníze, co od státu – neznámo za co – bere, není schopen ani zajistit základní chod soudu, resp. chod soudů jemu podřízených.

 

Takže to laskavě, nevážený starý pane, zajistěte a tenhle dopis – který snad správně pochopíte jako nesouhlas s vyřízením stížnosti – postupte zase zpátky na MSP, odkud Vám tu stížnost původně předali, jak je Vaší povinností.

 

            A mimochodem, i když nejsem věřící člověk, tak Vás bych teda jednou před tím soudem posledním opravdu z celého srdce chtěl vidět.

 

            Bez pozdravu

 

 

 

                                                                        Ing. Jiří Fiala

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V Praze, dne 10. listopadu 2010