Feministická past v Evropě zaklapla!

Aneb „Máte kufry pro své děti už sbalené?“

 

K tomu, abychom se mohli podívat na důsledky aplikace radikálního feminismu v Evropě opravdu z ptačí perspektivy, tedy z hlediska globálního vývoje na našem starém kontinentě, je naprosto nezbytné si nejprve osvěžit základní fakta. Na tomto místě je třeba smeknout před serverem Českého svazu mužů: udělal pro osvětu ohledně „růžového moru“ v rekordním čase v podstatě jednoho roku ohromné množství práce a zmapoval tuto novodobou smrtelnou společenskou nákazu opravdu ze všech relevantních hledisek. Zopakujme si, jaké premisy z jednotlivých článků vyplynuly:

 

  1. Feminismus je extrémně nebezpečná protispolečenská ideologie, srovnatelná ve své misantropii s fašismem nebo rasismem.

Josef Hausmann: „Kořeny militantního feminismu“
Petr Bláha: „Omyl z neznalosti“
Josef Hausmann: „Nahota feminismu“

Ondřej Šlechta: „Prokletí moderních -ismů“
neznámý polský autor: “Co je feminismus? “

  1. Feminismus není vědou, ale ideologickou pavědou. Feministkami prováděné „výzkumy“ potvrzují vždy jejich ideologické domněnky a to za cenu toho, že jsou tyto „výzkumy“ kompletně zfalšovány: od selektivního sběru dat, přes jejich nesprávné vyhodnocování až po jednostrannou prezentaci.

RADAR: „Feministky manipulují zprávu OSN“

Jindřich Brož: „Feminismus versus věda“
Babette Francis: „Rozumné chování – patriarchální konstrukce?“
Arne Hoffmann „Domácí násilí je rodu ženského“

Štefan Švec: „Feminismus jako islám“

Radon: „Problematické zásluhy amerických feministek“

Finrod Felagund: „Gender studies aneb někam se ti lidé z VUMLu poslat museli

  1. Feministky jsou škůdce inteligentní. Při svém protispolečenském tažení bojují doslova všemi zbraněmi, mění pružně taktiku, lžou, podvádějí a manipulují.

Gustáv Murín: „Nenávist predsa zvíťazila“ a „Pokus o portrét feministky“
Jiří Škuba: „Vagína místo rudé knížky?“
Jiří Zahrádka: „Jsou feministky novou inkvizicí?“

 

  1. Přímým důsledkem feminismu v evropských zemích je populační katastrofa gigantických rozměrů, rychle narůstající diskriminace mužů a dětí, absolutní rozklad rodiny jako tisícovkami generací vyzkoušené reprodukční jednotky.
    Eva Hermanová: „Emancipace – jeden velký omyl?“
    Josef Staněk: „Proč feministky ničí rodinu“
    VaS, Ondřej Tolar: „Ženy sobě“
    Melanie Phillipsová: “Feminismus a násilí ze strany mužů“
    VAfK: „Německý pohled na domácí násilí“

    Marie Dlabačová: „Znásilnění, která se vlastně nikdy nestala“
    PeP: „Muže chceme vidět stále jen u lopaty“

 

Teď, když jsme si srovnali rozsah poznání o růžovém moru, jak feminismus lze bez nadsázky nazvat, můžeme se podívat, jaký vývoj se dá v Evropě očekávat.

 

Samozřejmě nejjednodušší by byla křišťálová koule z knížek o Harry Potterovi. Tu ale, zatím, ještě nevlastníme. Díky typicky mužské invenci a kreativitě máme ale takové technické vybavení, že organizace jako Maddison, IMF, Goldman Sachs a McKinsey do budoucnosti nahlédnout umějí. Všechny tyto organizace ve svých terabytových datových skladech ukládají nejen údaje o populaci, ekonomice, clech a daních, ale ve svých indických počítačových centrech dávají algoritmizovat i politickou situaci v jednotlivých zemích světa, ohodnocují např. vliv odborů na politický systém a tak podobně. Díky tomu jsou jejich programy jako např. „Production Networks“ schopné nejen radit šéfům globálně operujících společností, jak a kam investovat v rámci jednotné celosvětové ekonomiky, ale dokáží i kvalitně pracovat s trendy a předvídat vývoj společnosti. A jejich zprávy z posledních let jsou pro Evropu extrémně negativní.

 

O existenci prvního globálního trendu nemůže být v době všudypřítomné nálepky „made in China“ pochyb: centrum světové ekonomiky se přesouvá mílovými skoky z euroamerického prostoru do Asie. Zajímavý je ale trend druhý, který říká, že ty ekonomické oblasti, které budou stagnovat v počtu obyvatelstva a nebo dokonce postupně vymírat, nejsou schopné držet krok s ekonomickým rozvojem zbytku světa. A jednou z těchto oblastí je, bohužel, Evropa. Podívejme se, jak to vypadá znázorněno graficky.

 

Hrubý domácí produkt (v biliónech dolarů) a počet obyvatel (v milionech) vybraných ekonomik, skutečnost a prognóza do r. 2050

 

Zatímco v období „zeleném“ před 30 lety a „žlutém“ tj. v nedávné minulosti Evropa produkovala srovnatelně se Spojenými státy, Čína začala – při stále malé produktivitě přepočteno na 1 obyvatele – v celkovém výkonu tyto dvě ekonomické zóny dohánět a Indie si to zkoušela zatím jen na nečisto, vývoj v následujících dvou generacích nám mnoho důvodů k optimismu neskýtá! Evropa, napadená růžovým morem, se stane při stagnující (ve skutečnosti klesající – ale o tom ještě později) populaci a tím i klesající srovnatelné produktivitě práce RŮŽOVÝM TRPASLÍKEM.

 

Ve svých zájmech roztříštěnou Evropu již dnes málokdo bere vážně a když, tak pouze kvůli jejímu bohatství a ekonomickému výkonu. Již za dvě generace, až dnešní novorozenci budou čtyřicátníky, nebude Evropa smět mluvit definitivně do ničeho. Bude pro zbytek světa zajímavá asi tak, jako dva týdny staré noviny.

 

Při podrobnějším pohledu na očekávaný vývoj ekonomických oblastí se samozřejmě vnucuje několik otázek, na které se pokusme v následujícím najít odpovědi.

 

a)      Jak je možné, že USA, tedy původce růžového moru na rozdíl od Evropy skvěle prospívají?


Nejpravděpodobnější vysvětlení je to, že USA jsou extrémně různorodá společnost. USA „importují“ každoročně neinfikované obyvatelstvo 100 tisíc muslimů, statisíce Hispánců a Asiatů a mají na svém území stovky prorodinných církví a sekt. Spojené státy jsou jako smíšený les, s desítkami druhů dřevin, keřů, trav, atd. I extrémně dobře vyvinutý škůdce jako jsou feministky dokáže proto zamořit jen určité části společnosti. Už jen to, že feministická pavěda publikuje v angličtině a dnes již plná čtvrtina US-Američanů jsou Hispánci, vytváří bariéru, kterou musí nákaza zdlouhavě překonávat. Současně pracují proti růžovému moru i další kulturní zvláštnosti: miliony Američanů věří více svému televiznímu pastorovi než feministkami ovládanému ministerstvu, Asiaté i Židé, kteří dodávají dohromady dvě třetiny profesorů amerických univerzit, si do své kvalitní rodinné kultury nedají tak jako tak zasahovat, katoličtí španělsky mluvící přistěhovalci si nemohou dovolit ten luxus, rozbíjet společnost, do které se právě snaží integrovat.


Společnosti v Evropě jsou naproti tomu silně homogenní. Asi jako jedlový jednodruhový les. A škůdce, který ve smíšeném lese napáchá jen mírné škody, při přechodu do lesa jednodruhového nabere okamžitě na razanci, z lokálních škod se stane učiněná katastrofa!

 

Evropští politici mají ten problém, že tato homogenní evropská národní kultura nedovoluje rychlé rozvolnění. Homogenní většina zůstává intuitivně stále homogenní. V okamžiku, kdy přibude cizího vlivu např. tím, že přibude přistěhovalců, začnou Evropané okamžitě volit strany extrémní pravice, které jim slibují návrat k homogenitě. To je důvod, proč Evropa není schopná řešit feminismem zapříčiněný úbytek obyvatelstva přistěhovalectvím.

 

b)     Jak je možné, že ekonomická produktivita Evropy (HDP na 1 obyvatele) tak rychle klesá ve srovnání jak s USA tak s Čínou?

 

K tomu, aby člověk pochopil tento fenomén, je třeba se podívat na vývoj feminismem decimovaného obyvatelstva v Evropě. Největší ekonomika v Evropě, německá, vykazuje dle německého statistického úřadu do roku 2050 úbytek obyvatelstva o 20 milionů lidí! A to při imigraci 100.000 cizinců ročně.


To je již samo o sobě tragédií. Současně s tím se ale i radikálně mění skladba obyvatelstva dle věku! Dle výzkumu německé vládnoucí CDU (Adenauer Stiftung) připadá na 1.000 žen, které dospěly v roce 1968 pouze 600 jejich dcer a již pouze 300 vnuček. Objektivně se prostě rok co rok snižuje počet žen, které mohou mít děti a fertilita 1,4 se přitom dlouhodobě nemění a zůstává hluboce i pod jednoduchou reprodukcí. K tomu přistupuje úplně nový fenomén, že skoro polovina německých mužů odmítá mít během svého života děti, protože kvůli protimužským diskriminačním zákonům je to pro ně příliš riskantní záležitost. V roce 2050 tak bude v Německu 12% obyvatelstva, tedy každý osmý (!), starší 80 roků a podíl všech mladých lidí dohromady, tedy těch do 18 let, bude stejný, také jen 12%!

 

Shrnuto a podtrženo - i když počet obyvatelstva Evropy bude kvůli prodlužujícímu se věku a silné imigraci navenek stagnovat, počet ekonomicky aktivního obyvatelstva, které je schopné produkovat HDP bude neustále klesat.

 

Negativní bude celkové stárnutí obyvatelstva i pro ekonomickou potenci. V dobách, kdy know-how se stalo bezprostředním výrobním prostředkem a globální ekonomika vyžaduje extrémní dravost a flexibilitu, je stav, kdy velké části obyvatelstva musejí pracovat do 67 roků a více pouze proto, aby se zcela nezhroutily důchodové systémy, skutečnou brzdou a žádným akcelerátorem. Je jistě i pro vás úsměvné si představit statné evropské padesátníky s jejich endoprotézami jak montují v rámci start-ups po garážích nové technologie a konkurují tím úspěšně stovkám miliónů mladých podnikavců z celého světa!

 

Takže to je ten důvod, proč v Evropě, relativně ke konkurentům, prudce klesá produkovaná hodnota na jednoho obyvatele!

 

c)      Dá se propad Evropy nějak zastavit?

 

Nedá.

 

Dynamika onemocnění růžovým morem je v evropských podmínkách ohromná. Jak již bylo ukázáno na příkladu Německa: během dvou generací doslova vymřou dvě třetiny reprodukce schopného obyvatelstva a nevede to k absolutně žádné obranné reakci společenského organismu! Proč tomu tak je?

 

K tomu, aby to člověk pochopil je dobré se opět podívat po analogiích!

 

Myslím, že v Evropě se sešly dvě nepříhodné okolnosti, které onemocnění růžovým morem prostě potencovaly. Evropané byli až dosud ve svých homogenních národních státech proto extrémně úspěšní, že měli v čele svých vlád, ministerstev atp. osvícené vládce, kteří jako dobří hospodáři dohlíželi na zdárný vývoj, včas reagovali na nevítané společenské změny a nedobré tendence. A pro obyvatelstvo se prostě historicky vyplácelo pokyny z centra následovat. Protože se růžový mor ale zakusuje prvně právě do těchto řídících center, infiltruje všechna ministerstva, státní komise atd., není tento tradiční centrální „nervový systém“ evropských států schopen jakékoliv imunitní reakce. Naopak svou činností urychluje šíření nákazy.

 

Druhou nepříznivou okolností je zamaskování původce růžového moru. Tak jako se HIV tváří jako normální buňka organismu, tváří se i feministky, že bojují za práva žen. Kdybychom použili jako analogii jednodruhový les, tváří se škůdce jako ten, kdo pomáhá rostlinám s pestíkem (na úkor těch s tyčinkami). Na konci onemocnění zbude místo zdravého ekosystému samozřejmě jen holá planina, bez jakýchkoliv rostlin (a bude jedno, jestli by byly s pestíkem či bez něj), škůdce je ale do té doby dobře zamaskován.

 

d)     Je prognóza, podle níž se stane Evropa během dvou generací „růžovým trpaslíkem“ spolehlivá?

 

Nejspolehlivější, jak to jen jde. Podle prognostických modelů, které se už nevešly do grafiky budeme pozorovat ekonomický úpadek i v dalších oblastech světa, které mají problémy v demografii – tedy Rusko a Japonsko.

 

Prostě tam, kde není dost mladých, vzdělaných a ve spořádané rodině vychovaných lidí, kteří by převzali štafetu od generací současných, budou ty nejvážnější ekonomické problémy. Na to ale nemusíme být žádní mudrcové – to věděl odjakživa každý sedlák.

 

Tyto prognózy jsou i proto velice spolehlivé, že mají sklon k sebenaplňování. Datové a výpočtové modely, ze kterých se při prognózách vychází používají i přední poradenské společnosti jako McKinsey při plánovaní velkých investičních celků, optimalizaci výroby a logistiky pro nadnárodní společnosti atp. Tedy vypozorované trendy vývoje se aktivní činností miliardového kapitálu ještě umocňují a urychlují.

 

-----

A co tedy dělat?

Jak reagovat na politické úrovni a jak na té lidské?

 

Protože tento článek má být o feminismu a ne o politice, snad jen, že na té globální politické úrovni se snaží ti evropští hospodáři, kterým zůstal aspoň zbytek zdravého rozumu, nějak se přifařit k rozjeté americké lokomotivě. Evropské unii předsedající Německo láme aktuálně Američany k tomu, aby s námi vytvořili Euroatlantickou zónu volného obchodu a naše ekonomiky tak propojili. Američanům se do toho, pochopitelně, moc nechce – mimo masivních problémů a růžovým morem prolezlé zcela paralyzované evropské byrokracie nemáme totiž co nabídnout. Osobně si myslím, že u Američanů převáží rozumná úvaha a ekonomickou zónu s Evropou vytvářet nebudou. O tom rozhodují ale samozřejmě úplně jinačí „kosové“.

 

Na úrovni čistě lidské se to dá shrnout do jedné otázky: „Máte kufry pro své děti už sbalené?“ A doporučuji kupovat ty tvrdé, aby se v letadle nerozbilo sklo u obrázku s Hradčany, který bude viset někde za mořem v kuchyni, tak jako u miliónů vystěhovalců předtím.