ZBYNĚK ŠIMŮNEK 

Česká akademie věd opět  zklamala:

FEMINISTICKÝ „VÝZKUM“ O NÁS A JUSTICI

Byl jsem šokován. Všichni měli stejné uniformy NSDAP, jednu ruku zastrčenu za opaskem, Stáli rozkročeni. Dokument z říšskoněmecké akademie věd… Oficiální postoj těchto „mužů za Hitlerem“ byl velmi disciplinovaný. Byli se státem jednotni. Stejně jako jejich „vědecký“ názor. Druh akademické,  identity jenž vyústil do genocidy...

 

Bohužel byl  podobný tomu, jaký si tu ukážeme. Stejně uniformní. Zastává ho feministické gender -oddělení v české akademii. Rozdíl tu je. Zatímco nacisté upřednosňovali rasu, sociologické genderistky   stojí na straně státní politiky prolezlé účelovým materialismem, socialismem - a  nestyďme si to přiznat -  feminismem. Díky téhle pavědě, my malý národ,  máme rozvody a vymíráme v době míru suchou cestou.

 

Zatímco  od německého nacionálního  socialismu uplynulo už řada let, soudní i akademický socialismus sovětského typu u nás bohužel přetrvává dodnes.  Pocity z obou mám  však  velmi podobné.  Dále se říká, že doba je těžká a přináší výdaje. Máme prý málo prostředků na vědu, tak musíme šetřit. Takové a jim podobné stesky pánů akademiků, však  jakoby se na  některé, státně dotované  feministické projekty nevztahovaly. Tenhle poznatek jsem nabyl při čtení závěrů následujícího studie:

 

POHLED EXPERTŮ – CO ŘÍKAJÍ ADVOKÁTI, SOUDCI A SOUDNÍCH ZNALCI O PROBLEMATICE PROZVODOVÉHO RODIČOVSTVÍ“ , z pera mladé badatelky Šárky Hastrmanové. Jeho metodikou se přitom zabývala její kolegyně,  a to Radka Dudková. Je zle, pomyslel jsem si.  Femnistické vědmy zaútočily na rozum a život vůbec. Mohu se mýlit? Těžko. Jen posuďte sami. Jak se tu plýtvá... Je to na zavření! Nechávám na vás, čtenáři, zda ústavu nebo jednotlivců, kteří ho řídí, či těch co takhle pracují. Sociologové – tedy ti muži práce, vědy a společnosti  - s jistým  nadhledem sami říkají:   k výzkumu je potřeba nějaká ta teorie, bez konkrétnější metodologie se prý  neobejdete, pak trochu sociologické imaginace.. Někde  v kanclu přitom musíte  sedět. Dobrý dojem dělá i počítač. No, a pak už  papír, tužku a hlavně peníze! Myslím, že tahle kritéria, až na tu sociologickou představivost, gendrové oddělení Sociologického ústavu  ČSAV bohatě naplňuje.  Jenže co s tím, když dělá na režimní objednávku chyby, že by se za ně minulý, totalitní režim nemusel rdít? Za veškerou advokátskou veřejnost pak do výzkumu, jež se každoročně v ČR týká rozvodů  asi  60 tisíc lidí,  promluví  všeho všudy 3 veřejnosti neznámé ženy bezostyšně vydávané za „experty“ na tak rozsáhlou problematiku rozvodů. Právě s ní si v Evropě  lámou hlavu tisíce vědců. Co ČR? Nejhorší v Evropě!  Je při  rozvodech státní žumpou statisíců dětských osudů. Jenže  OTCŮ, kteří to chtějí změnit se vědecká výzkumnice Šárka Hastrmanové,  jaksi zapomněla na cokoliv zeptat.

Rozvodové řízení a rozvod nejsou totéž, ale vědkyně  to „nechápe“

ROZVOD  podle  autorky Šárky Hastrmanové začíná …“rozpadem manželského vztahu dvou jedinců  čímž má zřejmě  na mysli české  monogamní MANŽELSTVÍ. To je však také s ohledem na děti, společný majetek včetně  nemovitostí,  a také ve vztahu k  předmanželským dohodám,   smluvní záležitostí, často hluboce privátního charakteru, která se s rozvodem automaticky nijak nerozpadá. Komunistická  představa např. A.M. Kollontajové, že rozvod   blaho rozvodu, dopřívané dříve jen bohatým manžele a rodiče   „osvobozuje“ od všech závazků obdobně jako tzv. volná láska, od všech povinností,  patří do marxistických, Leninských  a feministických snů 19. století. Děvám českým ku  objasnění:

            Protože tedy  „blahu“  rozvodu předchází právně konstituované a formálně úředně uskutečněné  manželství, bylo by pro naši výzkumnici příhodnější   přímo sdělit, že  autorka má na mysli rozvodové řízení,  kterému jakožto celku, jaksi hovorově říká rozvod. Ten samotný,  nikoliv jako dynamický proces, nýbrž STAV,  začíná v České republice, AŽ autoritativním soudním rozsudkem.Lze v něm brzy  pod státním znakem ČR  číst co stanoví soudní moc: Úředně se  stanovuje, že dané manželství  je českým státem,  zastupovaným zde autoritativně soudní mocí,   definitivně  ukončeno, protože se (opět úředně) rozvádí.  Dychtivé feministky typu Kollontajové musí pak nějaký čas posečkat, až tenhle moment nastane. Není však pravdou, že většina řízení naplní veškeré jejich  sny o tomto feministickém blahu do půl roku. Někdy rozvodové řízení trvá desetiletí, a tak to je.

ROZVODOVÉ ŘÍZENÍ samotné a  jako takové, tedy  to co v minulosti k danému rozvodu předcházelo, zdaleka nemuselo být ukončeno rozvodem formálním, už proto, že není neodvratitelnou kauzální zákonitostí, (např. přírodní či technickou  zákonitostí, která přijíti musí), ale jde o změnu společenskou, jež se ve svém průběhu každým  nikoliv snad dnem, ale pouhým okamžikem, může zásadně  změnit. To, že se tak neděje bývá často způsobenoprostřednictvím  parazitujících poměrů, a to zejména soudců a jejich klientely.

Všehoschopní „deus ex machina“   jsou prý „experti“

Hastrmanová dále uvádí, že do „rozvodu“, (tedy po našem pouze do rozvodového řízení) …“vstupují různé orgány, přes sociální služby, soudce, mediátory, soudní znalce, psychology“ – jež souhrnně,  a také zřejmě zcela mylně,  nazývá „experty“.  Jde o zřejmě velmi vágní vymezení pojmu „expert“  s odkazem na to, že každý z nich má určité „zkušenosti.“  Je snad domovnice či jiná pavlačová pracovnice dotazovaná sociální pracovnicí na spořádanost cizího manželství také „expertkou“ ? Sotva. Poto si  naše výzkumnice vynalezla berličku. Účelově zaměňuje „orgány“  jimiž zřejmě myslí „instituce“, právní i neprávní osoby , (které nemají reflexy), za osobnosti, jež jsou pouze lidmi, a tedy myslí, cítí a jednají. Často pouze ve svůj vlastní prospěch. Lobbují za sebe. To platí hlavně u všech oborových „expertů“ autorkou výzkumu explicitně jmenovaných. Zejména  dnes, když řada znalců jsou  soukromí podnikatelé a v daném oboru činnosti provádějí  pro soud „delfské věštění“ jako výhodný úředně - finanční melouch. Ještě hůřeji je s institucemi anonymními, kolektivistickými. Mohou to být občanská sdružení.  Dále máte co činit s  právními  osobami, jež na ulici nepotkáte. Jde o umělé konstrukty. Stejně jako statutárně kolektivní osoby, kde se jeden prodejný, zkorumpovaný znalec schovává za celý vědecký ústav. Za ně se kryjí další zúčastněné osobnosti včetně soudců, a to  formou tzv. „ústavních posudků“.  Ty provádí  pro soudy dokonce i příslušníci bývalé politické policie(!), hlavní hybatelé  zákonem, (tedy právně) odsouzené doby nesvobody. Jsou stejně prolhané, jako jiné.

 Autorka pak správně poznamenává, že:… „Jsou to často oni, ( rozumí tím své zúčastněné „experty“ ), kteří ovlivní svým posudkem či rozhodnutím podmínky, podle kterých bude upravena porozvodová výchova dětí.“  Ale to už je nejen pravda, nýbrž  většinou hotová tragédie(!).  Proč?  Protože žádný z těchto tzv. „expertů“ nenese  minimální odpovědnost za to, co se s vlastně s dětmi stane.Povinnosti za děti tu mají JEN rodiče!  Nejmenší predikce „expertů“ Hastrmanové, počítaje do toho soudní znalce,  (např. z oboru psychologie)  a psychiatrie, se totiž blíží nule! Přesto si nechávají za své rádoby vědecké věštění, metodické  validity  křiš’ťálové koule, velmi  důkladně zaplatit.  Přičmž tu nezáleží  na průsvitnosti koule ani na jejím objemu, ale na kulatém razítku, jenž tenhle „expert“ obvykle od příslušného KS bez problémů dostal.

 Obdobně tak jak se za socialismu, když se  vymezovala uvědomělá kolektivní zodpovědnost: Ty neručíš za to, já zas za to!  Hlavními „neručiteli“ (termín Z.Š.)  za svá rozhodnutí jsou samozřejmě  zazobaní soudci. Ti,  za svá obecně závadná  rozhodnutí, vycházející namnoze z pusté stranické ideologie, jež nemá s normálním  životem nic společného, nenesou jakkouliv trestní odpovědnost. Natož pak za konkrétní zločiny z jejich řízení  povstalé.

Ještě si řekněme kdo ti hastrmanovští experti“ na rozvody  byli a k čemu vlastně. Příznačně slo o skupinu „expertů“ složenou z jednoho(!)  muže a šesti (!) žen.  Všichni dohromady by se vešli by se k vám do kuchyně. Avšak,  díky feminoidní publicitě vystupují za všechny podobné „experty“ v justici a přilehlém okolí,  a také snad i zbytku světa.   Nedivme se. Tenhle nepoměr  odráží stejný obrázek v domovském oddělení Sociologického ústavu Hastrmanové, které vypadá  stejně „paritně“,  a podle toho i jeho činnost. Ta je často  vydávaná za vědecké průkumy. Samozřejmě je za nimi více politické inspirace, než společenské potřeby.  Tak to tady, zřejmě v nesouladu se statusem Sociologického ústavu ČAV  nazývají. My „TO“  platíme. Žádná anonymní třída, ale každý daňový poplatník!

Pohleďme jěště několikrát na metodiku tohoto sociologického počinu,  charakterem tzv. kvalitativního, dle jména, tedy nikoliv pracujícího s velkými kvanty respondentů, jež je zdráhám nazvat průzkumem, či dokonce výzkumem.  Tihle „experti“ v sukních! Jednou je výzkumnice nazývají „komunikační partneři“ (aby to snad vbudilo dojem, že jde také o chlapy). Pro nás ostatní nevědce, to však budou jen a pouze  respondenti. Hastrmanová z nich snadno utvořila jednu trojku  v Praze a druhou čtyřku v Jižních Čechách. Ačkoliv jejich domovské soudy neuvádí, můžeme se oprávněně domnívat, že všechny ty dámy o jejichž dalších chartakteristikách  se autorka taktně nezmiňuje, pocházely z jenom  jednoho okruhu krajského soudu, a to v Českých Budějovicích. Ostatně tam mají soudci úplné  příbuzenské hnízdo. Nevíme, jakou cestou či  náhodou  se k nim připletl onen jeden  muž-soudce. Ale věříme, že že odpovídal ve stejném duchu a názoru, jaký byl za to tality módní a ještě dnes v justici nosí. Ono je to totiž skoro jedno. Ptáte se  mne proč?  No přeci protože v justici je skoro všechno názvosloví hodně přesně determinované, tedy definované, určené či ustavené. Říkáme tomu, že  právní jazyk je normativní. Jedem metr platí za 100 cm a je stejný v Praze stejně jako v Českých Budějovicích. Vztahuje se to výrazy odborné, ale často i na většinu soudní hantýrky, dokonce  slangu.  Ba řekl bych,  znaje jejich skutečnou činnost v oblasti systémového týrání dětí  -  i argotu. Řeči asociálních klientelistických band. Např. termíny jako  „nejlepší zájem  dítěte“ nebo „otci byl určen široký styk“  znají  přeci jen ONI soudci, nikomu ho nikdy veřejně nesdělili, a také to říkat nebudou. Ani ostatním respondentům, na projektu zúčastněných.  Ach ano, odkud to vědí oni a ony soudkyně ( těch je  80 procent),   to je ta správná otázka. Nuže, vězte tedy, že tu povědomost o rodinné legislativě mají z ze Sovětského svazu  a odtud jim o sdělila komunistická strana prostřednictvím jejich právnických fakult. Při takovém normativním jazykovém systému, z něhož byly záměrně vypuštěny do krámu se nehodící výrazy jako je „spořádaná rodina“, či „přirozený otec dítěte“ stejně jako „přirozená etika“, „přirozená rodina“, apod.

Komunistická společnost se   nekonala  a  nikdy také  nebude

ZÁKONU O RODINĚ totiž zůstala i po novelách úplně kompletně komunistická filozofie. Ta dobře naplňuje účel pro který vzniknul: Vyrvat  co nejvíc žen od rodin, odehnat je od dětí a zahnat do „budovatelské“ práce coby námezdní síly.  Aby z jejich daní bylo na úředníky a soudce aj. rozvodové „expertky“ dost peněz. No, a ještě zbydou prostředky na takovéhle „výzkumy“ , co provádí ten „gender Abteilung“ Sociologického  ústavu ČAV ČR. Nakonec to zaplatí naše vlastní, ne tedy žádné státní,  nevinné děti, bohužel. Kdepak dnes zůstalo rčení spisovatele George Bernarda Shaw, že státník se nemá nikdy chovat k dětem státu jako ke svým vlastním… Kdy prohlédnete,  vy slabý šéfe orwellovského ministerstva Lásky,  pane JUDr. J. Pospíšile i   vy  stranická loutko státních feminitek ministře V. Nečasi?

Právě tenhle v  zlotřilý stav ve st. správě i v justici , (kdy nikdo kromě rodičů za nic neručí) , a také  pro nežádoucí  „pořádek“ , historický založený už v době nesvobody,  nechtěně  potvrzuje i sama Hastrmanová, když uvádí:  “Z dnešního znění zákona o rodině a jeho právního výkladu je zřejmé, že rozhodnutí jsou vystavěna především na vlastním uvážení soudce v dané situaci.“  Při bližším zkoumání konkrétních rozvodových situací však shledáme, že bez ohledu na řehtání úředního šimla, za nějž se většinou zmiňovaný soudcovský paragrafismus schovává , zásadní etickou i právní odpovědnost z justice nikdo nesejme. Jen za své chyby dosud neplatí. Nikde na světě nemají soudci tolik výsad jako v České republice, řečeno ústy Elišky  Wágnerové z ÚS.  Aby jich nemohli tak zbůhdarma zneužívat, zavázali jsme se v Evropě úmluvami.  Proto, rozsudky vynesené v České republice jsou ještě přezkoumatelné např. mezinárodními soudy, konkrétně třeba Evropským soudem ve Štrásburku. Naplněním jeho rozsudků jak víme, se v současné době čeští  talárníci proradně vzpírají, ale to je již jiná, pro dnešní děti mnohem drastičtější kapitola, končící v propasti deviantní české justice…

Ta by se už měla jedno smířit s faktem, že se komunistická společnost nikdy v minulosti skutečně nekonala,  (byl to jen teror), a také  už asi nikdy konat nebude.

Ona by to byyla by to všechno jenom takové legrace, kdyby důsledky spolurozhodování těchto osob, na rozvodovém řízení hmotně zúčasněných, tedy tzv. „expertů“  nebyly pro českou  populaci tolik depresivní. Touto důsledkovou stránkou tzv. „expertů“ se však autorka Hastrmanová vůbec nezabývá, bohužel...

Zato se hned, bez ohledu na systémově těžce poškozované děti, zmiňuje o „právech otců“, která dle ní mohou být po rozvodu zanedbávána, a také  se za  neúnosného  pracovním zúžení problematiky (pouze  na otce),  zabývá jejich mediálním obrazem, když píše:  …“Média předkládají příběhy mužů, kteří i přes obrovskou snahu nedostanou po rozvodu dítě do své výhradní péče a musejí se spokojit jen s pravidelnými návštěvami svého potomka, v nichž mu navíc může být bráněno ze strany matky,“  píše Hastrmanová a klade si přitom kruciální otázku:  “Nakolik je tento fenomén rozšířen a co v podstatě ovlivňuje šance rodiče na získání potomka do své péče?“

Autorka přitom velkoryse opomíjí skutečnost, že práva dětí,  a současně jejich otců , jsou hrubě a zlotřile porušována už v průběhu často mnohaletého rozvodového řízení. Tedy nejde jen o to co pokračuje po rozvodu, ale také o skutečnosti, kterými se její „experti“v roli tázaných zřejmě nebudou chlubit.  Asi jako kdyby jste zlodějů  - coby „expertů“ na krádeže, kteří mají své nepopíratelné zkušenosti  dotazovali, jestli se u nás nekrade. Co byste se asi dozvěděli?  Vědecká to pracovnice gender oddělení akademie věd Hastrmanová a snad i všech všech možných domácnostních věd by byla coby rádoby Vševěd/ka  možná uspokojena, jakmile by se jí podařilo pravdu porazit.Jenže, to bohužel nejde trvale.

Metodika a „experti“  v osidlech ideologie politické korektnosti

Nicméně,  pracovnice genderového oddělení České akademie věd, čítajícího jen jednoho muže a asi šestnáct žen  o průměrném věku sotva kolem třicítky (jenž objevil Balzac pro optimální krásu ženy),   jde na to vědecky a novátorsky.  Jsaou to zkrátka vědecké údernice. Jenže, ačkoliv každé ženě v šátku, dokonce i blondýnám,  musí být zcela  jasné, jak tahle taškařice dopadne, pracovnice České  akademii věd, namnoze vyplácené z našich daní, o tom naoko pochybují.  Aby to vypadalo hezky, postupují jakoby  metodicky.   

 

 Používají prý  polostrukturované rozhovory“  ve formě „rozumějících rozhovorů,“ (Dle právního teoretika Kaufmana, (1923 - 2001) Ten tvrdí, že  fungování práva je  založeno na procesu rozumění.  Právo samo tak není stavem, nýbrž určitým dynamickým aktem.   

Poznatky pak prý výzkumnice vyhodnocovaly  v kombinaci s induktivní metodou  grounded theory (zakotvena teorie)  a stejné dámy ověřovaly v celých sedmi (!) rozhovorech s oněmi  sedmi „experty.“  Nepřipomíná vám to jízdu na řetízkovém klolotoči? Mně ano…

Ani slovo o tom,  jakouže metodou byl učiněn právě jejich výběr coby těch „zkušených“ a rovnějších mezi rovnými…

Jenže, MY už jim nevěříme! Víme své: Ideologie politické korektnosti, přítomná v rodinném právu jakožto totalitární praxi státního poručníkování v rodinách, při  preferenci žen  praví, že nejlepší je ta (socialistická) soudní moc, která právě je tu rajtuje na všem  normálním  lidem svatém, hlavně však na přirozené etice , která  představuje pro českou soudní moc největšího nepřítele. Proto jsou ošoupaní  tátové dnes uvrháni do žalářů, aby mohla jedna skupina lidí – soudci a jejich klientela – na zbytku populace sprastě parazitovat. Podle předsedy Unie soudců Jar. Jirsy je ve státě 3 x více soudců na 100 tis. obvyvatel, než v jiných stáítech Evropské unie. Čímpak by se živili, když ne bojem proti přirozeným otcům a jejich právům? Tuhle otázku však samozřejmě  gender odd. Sociologického ústavu neřeší. Naopak. Jeho zneužívané metodiky a „expertky“  uvízly  v osidlech tzv. ideologie politické korektnosti. Stejně, jako karikatura soudcovského prezidenta – nezkušený  Jirsa – o jenž dělá soudcům ostudu. Dva směry, podali si ruce…

Zvláště sprosté lži našich výzkumnic z řad akademických gender

Každý rozhovor prý trval přibližně hodinu a odehrával se na pracovišti respondenta, čili většinou na soudu. Výběr vzorku „expertek“ , jenž jak chápeme ani v nejmenším není statisticky reprezentativním, podle těchto vědeckých pracovnic…respektoval zastoupení“(!)  okresních a  krajských měst a hlavního města Prahy.

Což  je jak vidno zvláště sprostá lež!

 Rozhovory prý byly přepsány a následně analyzovány metodou grounded theory za použití programu Atlas.ti. Škoda. Účinný program, na zpracování kvantitativních dat na   PC. Technika  byla zneužita! Ale zpět  k výběru „expertek“. Byl snad metán los a každý mezi soudci a znalci měl rovnou šanci ? Nebo se  tak říkajíc ausgerechnet ze všech možných  tyhle dobré a šťastné to ženy   přihlásily sami? Či jde o neuspokojené feministky, které se rozhodly to chlapům natřít? Kde potom akademické gender-vědmy dostaly informace o jejich hnízdě? Všechny tyhle otázky zůstávají zahaleny tajemstvím. Nedozvíme se ani, zda soudkyně  „expertky“ jsou členy militantního odborářského spolku soudců vedeného jejich  lžifunkcionářem, soudcem Jaromírem Jirsou, jemuž OTCI , kteří by rádi vychovávali své děti leží v žaludku. Podle jeho prezentace v TV prý  jeden z nich ukousnul  z taláru, zřejmě  neopatrně vysunutou ruku. Hrozné!  Přímo mne děsí, copak by asi vypověděl takový „expert“ soudce Jirsa našim genderovým výzkumnicím, to by krev tekla vúkolem a naplňovala rybníky jako v Blanické pověsti . Aby se ta česká země  nyní (úředně) zachránila…

 Sociologický ústav akademie věd si  pěstuje vlastní Ha - jablka?

Tedy,  dámy z gendrového oddělení postupují dle dynamického návrhu teorie, a to  pomocí dat., jež jsou zároveň produktem  této metody. Dobírají se svého cíle podle předem připraveného scénáře, jenž spěje ke kýženému, rozuměj přímo vědecky plánovanému výsledku.  Jím, je bezpochyby důkaz pochybné teze, že otci , byť se za léta nedostávají ke svým ratolestem a s přehledem vyhrávají ve sporech proti  České republice u Evropského soudu pro lidská práva, vlastně vůbec diskriminováni nejsou (!!! ) Co dodat k takové lži? Podařila se!  Více ji komentovat není ani nutné.Ale přesto, co dělat když hlodá červíček pochybnosti? Co když přeci jen  každý soudný člověk, ve strukturách státní moci nezapojený,  přeci jen nevidí,  k jakému deviantnímu  konci penetrace  státních genderistek  do sociologie směřuje?  Co když opravdu nejde o absurdní frašku, by se to ostatně   každému zdálo?  No,  zejména pak těm,  kdo neokusili ty „echt „ Eviny plody  ze stromu genderového poznání pracovnic Sociologického ústavu  České akademie věd.  bych chtěl v souvislosti s jejich „expertkami“ připomenout staré přísloví:  Kdybyste dali  hned dohromady sedm jabloní, jablka můžete mít stejně až na podzim! Co na tom, že Ha-jablka  v přírodě nenajdete?  Když už jednou vznikly ve feministické vědě, budou žít v jejím informačně symbolickém postmodernistickém teleobrazu akademie věd. Jenže, nejlépe by bylo, kdybyste si je kupovaly za své a ne za naše. Ušetřete si na ně bez mužů, do té doby si perte v neckách nebo jako údajné  matriarchátní  Gilliačky ve vydlabaných kmenech.  My vás však ujišťujeme, že budeme nadále  shánět vaše publikace.  Hlavně ovšem  proto, že se jimi bezvadně podkládají skříně…

    Nad vnitřní oponenturou či kritikou  akademiček se  ukláníme s ironickým smíchem. HA, HA, HA. Pobavily jste nás dámy. Ale přeci jen chce to víc myslet na to, co takové idologické vyprávěnky,  jako že vše je věcí médií,  soudci dětem a tátům vlastně neškodí,  udělají  s českou populací. Pokud nemá ČAV mechanismus proti politickému škváru vlastních oddělení, aby zabránila zneužívání vědy k totalitním účelům a cílům,  tedy zklamala.

 

Autor   příspěvku  je sociolog. Vaše kritické připomínky pište na e-mail: zbsimunek@volny.cz