Začalo to nevěrou a je z toho dnes ústavní případ v Německu:

Je styk s dítětem povinností otce?

 

Většinou otcové v Evropě žalují ohledně kontaktu s dítětem na umožnění kontaktu otec-dítě. U sousedů nastal opačný případ, dítě se chce stýkat s otcem, otec se nechce stýkat s dítětem. Případy, kdy matka dítěte chce vynutit soudně kontakt dítě-otec, jsou výjimečné. Jde o právo muže, se nestýkat s vlastním synem.

 

Spolkový ústavní soud Německa začal minulý měsíc projednávat ústavní žalobu pro opačný problém vztahu otec a dítě: Jde o právo dítěte na kontakt s oběma rodiči proti právu otce se s dítětem nestýkat.

 

Otec žaluje proti rozsudku, který mu nařizuje pod hrozbou pokuty až  25.000 Euro se s dítětem stýkat alespoň jednou za čtyři měsíce pod dohledem psychologů. Dítě (syn) je nemanželské, otec na syna platí alimenty, je ženatý a má vlastní rodinu. Otec se obává, že styk se synem, který si přeje matka syna, by ohrozil jeho rodinu: Své manželce slíbil, že přeruší veškeré kontakty ke své bývalé přítelkyni. Navíc otec argumentuje  tím, že nemá žádný vztah k dítěti, které se narodilo proti jeho vůli, o těhotenství přítelkyně se dozvěděl až když byla v sedmém měsíci. Naopak má otec vztah ke svým manželským dětem. V rozsudku Vrchního zemského soudu v Brandenburgu vidí otec porušení svých základních práv a svobod.

 

Svobodná matka (má mimochodem ještě dva další syny s jinými muži) výchovu syna nezvládá, chlapec je momentálně umístěn v domově dětí. Od alespoň krátkého kontaktu (i když jen čas od času) otec-syn si matka slibuje zlepšení situace syna.

 

Synovi Fernando je teď 8 let. Svého otce viděl dvakrát v životě. Ve věku dvou let u soudu a později se náhodou potkali na ulici, otec okamžitě přešel na druhou stranu ulice. Tehdy Fernando poprvé položil mámě otázku, kterou od té doby pokládá častěji: „Mámo, proč mě táta nechce vidět?“

 

Spolkový ústavní soud musí posoudit a zvážit, zda otec dítěte může být ke styku s dítětem donucen i proti své vůli. Implicitně tím soudci v Karlsruhe budou řešit i další otázky:

 

Případ neřeší jen ústavní soudci v Karlsruhe, tyto otázky řeší dnes celé Německo. A není divu: Případ obsahuje práva a povinnosti otců a matek, manželských a nemanželských dětí, otázky práv partnerů ve vztahu manželském a nemanželském, otázky ohledně práv dětí, které nejsou účastníkem ústavní žaloby, za to účastníkem případu a to platí pro manželské v děti uvedeného otce.  Německy mluvící zájemci naleznou celý seznam odkazů a článků z tisku k tématu na stránkách německého svaz otců VAfK ( www.vafk.de – 21. November: „Jedes Kind hat ein Recht auf Beziehungen zu beiden Eltern“).

 

VAfK mimochodem preferuje v tomto případě práva dítěte před právy otce. Všeobecně se VAfK zasazuje o střídavou výchovu, tj. pro stejná práva ale i povinnosti obou rodičů. VAfK doufá, že Ústavní soud v Karlsruhe potvrdí rozhodnutí Vrchního zemského soudu v Brandenburgu: VAfK v tomto případě nevidí žádné porušení ústavy.  

 

Naopak sdružení samostatně vychovávajících matek a otců VAMV v rozsudku vidí skrytou tendenci k střídavé výchově za každou cenu. Dále se VAMV rozhodně staví proti jakémukoliv pokutování rodičů a to i v případě, že samostatně vychovávající rodič bojkotuje kontakt druhého z rodičů s dítětem. V konkrétním případě VAMV vidí porušení článku dvě německého Základního zákona (= „Grundgesetz“, ne ústavy = „Verfassung“) a považuje stížnost za odůvodněnou.   

 

Diskuze v Německu je tedy nejen věcná, ale i účelová. Jde o úhel pohledu. Protože dnešní Německo je právním a demokratickým státem, tak se tam taková diskuze bere vážně. Německý daňový poplatník očekává od Ústavního soudu v Karlsruhe, že soudci placeni z jeho peněz odborně a nezávisle případ posoudí a rozhodnou. 

 

Rozhodnutí Ústavního soudu v Karlsruhe bude trvat týdny a očekává se začátkem roku 2008, nejpozději až na jaře 2008.

 

Copyright Roman Vorel – Praha prosinec 2007

(Autor souhlasí se zveřejněním článku na stránkách nekomerčních a nestátních organizací či institucí)