JUSTIČNÍ KANÁL

      ... sledujte výkon práva v českých zemích ...

 

 

 

 

       

        Vaše názory

        Neplatné jmenování soudců v ČR v letech 1992-2002

        Dr. M. Chovancová odborně rozebrala největší skandál v historii české

        justice. Celých deset let (1992-2002) byli justiční čekatelé vybíráni na

        základě neplatně a nevěrohodně provedených psychologických testů, které

        nestanovila ani Ústava ČR ani zákon o soudech a soudcích ČR. Neplatnost

        všech soudních rozhodnutí v důsledku neplatného jmenování těchto soudců

        se závažným negativním dopadem jak v ČR a EU, tak na mezinárodní rovině.

 

        Soudci u nás nepracují s vědomím vysoké míry odpovědnosti a

        profesionality a bohužel mnozí občané, ani nadřízené soudy, je po nich

        nepožadují tak, jako je vyžadují automaticky občané a jak je to zvykem

        ve všech západních zemí EU (kde soudci i každý jakýkoli pracovník ve

        všech oblastech musí odvádět 100 % práci a kde nikdo nikomu netoleruje

        žádné nedostatky). Proto soudci tohoto stavu mohou až maximálně

        zneužívat a libovolně klamat účastníky soudního řízení.

        Na pouhé čtyři holé věty zredukované odůvodnění rozhodnutí soudce soudu

        prvního stupně či senátu odvolacího soudu, nebo dokonce velmi povrchní,

        neprofesionální, neodborné a odbyté rozhodnutí soudců Vrchního a

        Nejvyššího soudu ČR, se nedá považovat za kvalifikovaný rozsudek nebo

        usnesení soudu odpovídající požadavkům zákona.

        Některá rozhodnutí soudců ČR jsou až na tak mizerné úrovni, že jejich

        argumentace nedosahuje myšlenkového pochodu žáka základní školy. Pro

        taková nedbalá rozhodnutí nepotřebujeme vysokoškolsky vzdělané soudce s

        následným povinným absolvováním tří leté praxe justičního čekatele,

        neboť v takových případech by postačili pracovníci s ukončeným základním

        vzděláním, přičemž by zároveň došlo k efektivním finančním a platovým

        úsporám ve státním rozpočtu.

        Soudci jako pacienti se např. při zánětu slepého střeva 100 % spoléhají

        na chirurga, že jim bude vyoperován tento zanícený přívěšek, nikoli

        vyoperována játra či srdce, přičemž už neexistuje žádná další možnost

        operace "krajského, vrchního či nejvyššího chirurga". Na druhé straně

        však reálná praxe v české společnosti vykazuje stav, že chirurg,

        podnikatel či jakýkoli občan v ČR se nemůže spolehnout na soudce či

        státního zástupce tak, že budou rozhodovat podle zákona a skutečnosti a

        to profesionálně, věcně a co možná nejrychleji.

        Fakticky v ČR někteří soudci masově zneužívají své soudcovské

        nezávislosti a do jejich rozhodování se často promítají závislosti jiné.

        Např. často mezi lidmi tradovaná korupce, klientismus, přátelské vztahy,

        nedostatečná profesionalita nebo absence prosté lidské moudrosti dané

        věkem a zralostí.

        V případě, že soudce nebo státní zástupce pracují neodborně a nezákonně,

        plat mají vždy zajištěn. A právě ve své placené pracovní době, která má

        podle ústavy sloužit k tvorbě spravedlivých rozhodnutí, mnozí soudci

        nezákonným rozhodováním upírají účastníkům sporů právo na spravedlnost,

        způsobují další zbytečné škody a v podnikatelské sféře bankroty a v

        důsledku toho rozbíjejí i jejich osobní a rodinné vztahy. Vymahatelnost

        práva není zaručena.

        Občané se nemohou spolehnout, že jejich právní záležitosti budou ze

        strany soudců vyřízeny podle zákona, protože z praxe některých soudců

        vyplývá, že nemají ani zdání o tom, že v ČR existuje Ústava, Listina

        práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou pro náš stát prioritně

        závazné.

        Čeští soudci bez zahraničních zkušeností a odchovaní studiem

        socialistického nebo postsocialistického práva s jeho rigidním výkladem,

        jakož i soudci soudů vyšších stupňů fixovaní dědictvím totalitního

        myšlení, se ve svých rozsudcích neopírají o základní zákony (Ústavu ČR a

        ústavní předpisy) tak, jako to běžně činí soudci západních zemí EU, a

        ani odvolací soudy, ba ani vrchní soudy a Nejvyšší soud ČR takto

        nejednají. K tomu soudci nejsou vedeni ani v doškolovacím studiu, např.

        na Justiční akademii.

        Pod pláštíkem tzv. soudcovské nezávislosti většina soudců schovává svoji

        libovůli a někteří soudci jí zakrývají i své trestné činy. Často je ze

        soudního spisu zřejmé, že samotní soudci odstraňují ze spisu důležité a

        rozhodující listiny a podávají z něj informace komukoli, kdo o to

        požádá, a to jak osobně, tak telefonicky nebo písemně. Vzdor tomu, že

        mají zákonnou povinnost mlčenlivosti o tom, o čem se v řízení dověděli !

 

        Zobecnění vychází ze skutečností jednotlivých konkrétních soudních

        případů u obecních soudů v ČR, přičemž nezákonné praktiky některých

        soudců jsou v praxi mnohem závažnější.

        Obcházení zákonů, jejich porušování a různé podvody se od roku 1993

        staly v ČR národní normalitou a to jak u většiny občanů, tak u převážné

        většiny pracovníků státních orgánů včetně soudců, státních zástupců,

        policistů a pracovníků státní správy. Dokonce se všeobecně požaduje a

        obecně očekává, aby se každý automaticky podřídil nezákonným praktikám

        některých jedinců a celých skupin u státních orgánů. Situace došla tak

        daleko, že se již dá mluvit o systému, který to celé umožňuje.

        Porušování zákonů není nijak postihováno a zneužívání pravomoci

        veřejného činitele není vyšetřováno ani policií, ani státním

        zastupitelstvím, protože i tyto orgány pracují neodborně a často závisle

        a ignorují tak právní normy ČR. Vedoucí místa u všech státních orgánů

        včetně soudů jsou obsazována výlučně na základě kamarádství a protekce,

        nikoli podle odborné úrovně. Zákonem není stanovena plná osobní

        odpovědnost pracovníků státních orgánů za rozhodování. Záležitosti

        občanů se řeší většinou povrchně a demagogicky, málokdy však věcně. K

        věcnému řešení se přistupuje často až po zveřejnění v médiích z

        donucení.

        Každý si je jistý, že může beztrestně porušovat zákony a základní lidská

        práva, protože tento stav je v celé ČR od roku 1993 masově praktikován

        či aspoň tolerován.

        Pracovníci státních orgánů, kteří chtějí dodržovat zákony, jsou různými

        způsoby šikanováni, izolováni od informací, diskriminováni, sledováni,

        znemožňováni, odvoláváni, pronásledováni a pracovně likvidováni.

        Podle zákona o soudech a soudcích je k trestnímu stíhání soudců v ČR

        potřebný souhlas prezidenta republiky, což zcela odporuje zásadě

        rovnosti před zákonem, která je zaručena Listinou práv a svobod a má

        vždy přednost před jakýmkoli jiným zákonem.

        Soudci se v ČR stali fakticky, tak i pracovně-právně nepostižitelnými a

        trestně nestíhatelnými.Státní zástupci a policie i prokázané úmyslné

        trestné činy soudců málokdy vyšetřují a většinou je odloží. V případě,

        že občan proti takovému konečnému rozhodnutí státního zástupce podá

        ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR, ústavní soudci ji vždy odmítnou a

        případem se nikdy nezabývají.Absolutně libovolná rozhodnutí státních

        zástupců se tak v ČR stávají zcela nepřezkoumatelnými nejen ze strany

        obecných soudů, ale i ze strany Ústavního soudu ČR, což odporuje

        základním zásadám právního státu.

        Předsedové soudů všech instancí v ČR kolegiálně kryjí trestné činy

        soudců a nikdo z jejich nezákonného postupu, ba i trestných činů,

        nevyvozuje nějaký postih. V ČR je vytvořen stav katastrofální anarchie,

        kde někteří soudci i státní zástupci beztrestně porušují základní lidská

        práva.

        Škody, které musela zaplatit ČR v důsledku rozhodnutí Mezinárodního

        soudu pro lidská práva ve Štrasburku, by měli plně individuálně uhradit

        konkrétní soudci, kteří jsou podepsáni pod svými nezákonnými a

        protiústavními rozhodnutími, a to počínaje soudci první instance až po

        ústavní soudce. Daňoví poplatníci, kteří škody nezpůsobili, nemají

        povinnost tyto škody hradit.

        V ČR je nejvyšší čas s nezákonnými praktikami soudců skoncovat. Nikdo

        nemá povinnost trpět soudcovskou libovůli a zvůli, která nemá nic

        společného s ústavně zaručenou nezávislostí soudu.

        Nepostradatelná je výměna vedení všech předsedů soudů v ČR, kteří jsou

        dodnes stále totalitně orientováni a nezaručují a nezajišťují kvalitní

        pracovní výkon podle placené soudcovské funkce a vůbec nezajišťují chod

        jednotlivých soudů tak, aby odpovídal vysokým požadavkům a ústavně

        zaručeným právům právního státu. Podobně je nutná výměna všech vedoucích

        státních zástupců, protože často si neplní svoje zákonem dané povinnosti

        a poškozují občany a kryjí nezákonné činy svých podřízených a svých

        kolegů.

        Od roku 1992-2002 byli vybíráni do funkcí justičních čekatelů v rozporu

        s s Ústavou a dříve platným zákonem o soudcích, pouze uchazeči,

        libovolně určení dvěma psychology Dr. Netíkem v Praze a Dr. Danem v

        Brně, kteří k aplikaci psychologického testu mmpi-2 neměli povolenou

        licenci od americké univerzity a všichni uchazeči byli podvedeni.

        Licenci psycholog obdržel až v roce 2003.

        Ústava ČR, ani zákon o soudech a soudcích, do roku 2002 nestanovily jako

        předpoklad pro soudce provádění libovolných psychologických vyšetření k

        výběru justičních čekatelů. Tyto testy si ministerstvo spravedlnosti

        vymyslelo společně s psychology jako výhodný obchod a záměrně nebyly

        povoleny revizní testy ze strany nezávislého psychologa. Šlo o totalitní

        praktiky.

        Všechny testy od roku 1992-2002 byly provedeny nezákonně, neplatně a

        nevěrohodně a neplatně jsou proto jmenováni všichni soudci v tomto

        časovém období. O nezákonných postupech věděli do roku 1998 všichni

        předsedové krajských soudů v ČR, a od roku 1998-2001 se prováděli testy

        centrálně u ministerstva spravedlnosti a o nezákonných a protiústavních

        postupech věděli všichni ministři spravedlnosti tj. JUDr. Otakar Motejl,

        JUDr. Pavel Rychetský i JUDr. Jaroslav Bureš.

        Dva psychologové si od roku 1992-2002 vytvořili monopol na to, kdo bude

        či nebude soudcem v ČR a to bez umožnění jakékoli revize výsledků testů

        jiným nezávislým psychologem. Manipulace měly zůstat utajené. Všichni

        uchazeči byli deset let uváděni v omyl a podvedeni.

        Psycholog z Prahy Dr. Netík pracoval naprosto závisle, jak sám doznal,a

        dokonce dostával příkazy a úkoly od poslanců a radil se s poslanci o

        svém postupu. Pracoval tedy výlučně závisle a jeho jednání spíše

        vykazovalo znaky agenta bývalé STB.

        Psycholog PhDr. Netík prokázal, že není schopný odpoutat se od totalitní

        praxe. Prokázal, že nemá morální kredit a tento morální kredit svou

        závislostí na cizích příkazech a objednávkách nemůže naplnit.

        Preferoval jen takové uchazeče a osoby pro funkci soudce, kteří ignorují

        zákony, kteří jsou tvární, kteří pracují povrchně a nedbale, kteří svá

        rozhodnutí redukují v odůvodnění na pár holých vět, kteří jsou závislí

        na pokynech cizích osob, kteří jsou kdykoli ovlivnitelní politicky i

        jinak, kteří nejsou sto dostát individuální odpovědnosti za svá

        rozhodnutí a schvalují nezákonné postupy.

        Psycholog svým nedovoleným a nezákonným jednáním hrubě porušil mimo jiné

        i Etický kodex Českomoravské psychologické společnosti.

        Ze strany ministerstva spravedlnosti bylo dokonce každému uchazeči

        sdělováno, že výsledky testů obdrží ministerstvo od psychologa pouze

        formou vyhověl, vyhověl s výhradou a nevyhověl, přičemž ministerstvo i

        psycholog všem uchazečům zatajilo písemně uzavřenou smlouvu o dílo ( ze

        dne 29.6.1999 a druhá ze dne 29.6.2001), na základě které doručoval

        psycholog ministerstvu výsledky testů o každém uchazeči na velkém

        formátu A4 a to ve dvou vyhotoveních. Toto zasílal bez vědomí a bez

        souhlasu uchazečů v rozporu s Etickým kodexem ČMPS. Všichni uchazeči

        byli podvedeni.Obě uzavřené smlouvy o dílo odporují zákonu, zákon

        obcházejí a jsou podle § 39 Občanského zákoníku od počátku absolutně

        neplatné. Finanční odměna za neplatné testy je bezdůvodným obohacením

        psychologa a musí být vrácena do příslušné kapitoly státního rozpočtu.

        Psycholog "obhajoval" výsledky testů u nějaké tajné komise ministerstva

        spravedlnosti, ačkoli toto ujednání není obsahem smlouvy o dílo. Jde

        opět o účelové podvedení uchazečů o funkci justičního čekatele.

        Rovněž aplikace a provádění psychologického testu mmpi-2 ve smlouvě o

        dílo chybí, přesto byl tento test psychologem použit bez povolené

        licence od americké university v Minnesotě. Licenci obdržel psycholog z

        Prahy až v roce 2003.

        Přesné datum udělení licence a číslo udělené licence může sdělit

        americká univerzita:

        University of Minnesota, 107 Akerman Hall, 110 Union St SE, Minneapolis,

        MN 55455 USA.

        Oba psychologové dnes opět pracují pro Justiční akademii. Opět není

        povolena žádná revize testů jiným nezávislým psychologem. Výsledky testů

        při provádění revize musí být stejné jak u amerického, německého,

        maďarského či každého jiného psychologa a jsou zcela přesně měřitelné.

        Dříve platný zákon o soudech a soudcích č. 335/1991 Sb. v ustanovení §

        34 vůbec nezmocnil ministerstvo spravedlnosti k libovolnému a účelovému

        vydání instrukce č. 314/1997. Změnu zákona s doplněním o zmocnění mohl

        provést pouze Parlament ČR, nikoli pár zainteresovaných pracovníků

        ministerstva spravedlnosti k zabezpečení výhodných obchodů s

        psychologickými testy financovaných z kapitoly ministerstva

        spravedlnosti (Kapitola č. 336-viz rozpočtová skladba).

        Instrukce ministerstva spravedlnosti č. 314/97 odporuje jak Ústavě ČR,

        článku 93, ale je v rozporu i s § 34 dříve platného zákona o soudech a

        soudcích , a je absolutně neplatná.

        Všichni uchazeči byli podvedeni a bylo neoprávněně nakládáno s jejich

        osobními údaji, čímž došlo k hrubému porušení základních lidských práv.

        Bezesporu šlo o i o porušování povinností při správě cizího majetku i o

        poškozování cizích práv všech uchazečů, čímž je dána i trestně právní

        odpovědnost jak u jednotlivých pracovníků Ministerstva spravedlnosti ČR,

        tak u obou psychologů, tak u předsedů všech Krajských soudů ČR.

        Podobně nezákonná praxe byla i ve výběru uchazečů u státních zástupců.

        Je nutné, aby Ministerstvo spravedlnosti ČR odtajnilo a zveřejnilo,

        podle jakého "klíče" a podle jakých konkrétních předpokladů vybralo

        jednotlivé uchazeče pro výkon funkce soudce v ČR, v letech 1992-2002 a

        uvedlo jména neplatně jmenovaných soudců.

        Pracovníci ministerstva spravedlnosti nebyli oprávněni měnit Ústavu ČR,

        ale ani měnit či doplňovat zákon o soudech a soudcích o provádění

        psychologických testů.

        Funkce soudce je funkce veřejná, a v žádném případě se nedá srovnávat s

        uzavíráním jiného pracovního poměru. Pro funkci soudce jsou dány

        předpoklady Ústavou ČR a zákonem o soudech a soudcích. Nikdo nemůže tyto

        předpoklady libovolně ani doplňovat ani omezit bez schválení změn v

        Parlamentu ČR.

        Ani ministerstvo tedy tuto veřejnou funkci nemohlo "zprivatizovat" podle

        představ závislých pracovníků ministerstva spravedlnosti a psychologa

        výlučně k jejich vzájemnému "obchodování" s uchazeči.

        Za zcela neakceptovatelnou považuji tu skutečnost, že odpovědní

        pracovníci ministerstva spravedlnosti i psycholog cíleně lživě

        desinformovali všechny uchazeče o funkci justičního čekatele a všechny

        žadatele úmyslně poškodili.

        Výsledky testů byly vždy na objednávku politicky zmanipulovány a

        uchazeči byli diskriminováni v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž

        je ČR vázána ( viz článek 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

        svobod, dále článek 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických

        právech). Všem uchazečům nebyla zaručena stejná práva a rovnost před

        zákonem a to v rozporu s článkem 1 Listiny práv a svobod.

        Je nutné vyslechnout všechny uchazeče, kteří podali přihlášku o funkci

        justičního čekatele u ministerstva spravedlnosti v letech 1992-2002 a

        byli poškozeni, a je nutné požádat o jejich vyjádření.

        Až ustanovení § 109 odstavce 2 nového zákona o soudech a soudcích č.

        6/2002 Sb. stanoví, že obsahovou náplň přípravné služby stanoví

        ministerstvo vyhláškou. Ani v této vyhlášce cíleně není upravena revize

        testů jiným nezávislým psychologem a testy provádějí opět stejní dva

        psychologové.

        Celých deset let (1992-2002) byli justiční čekatelé vybíráni na základě

        neplatně a nevěrohodně provedených psychologických testů, které

        nestanovila ani Ústava ČR ani zákon o soudech a soudcích. Uchazeči byli

        vybíráni pouze podle protekce a celých deset let byli soudci prezidentem

        republiky Václavem Havlem neplatně jmenováni do funkce soudce.

        Zmanipulované návrhy na jmenování soudců předalo Kanceláři prezidenta

        republiky ministerstvo spravedlnosti. Na základě neplatného jmenování

        soudců jsou neplatná všechna jejich soudní rozhodnutí k dnešnímu dni.

        Jde o největší skandál v historii české justice.

        Dr. M. Chovancová