Zbyněk Šimůnek

DESETKRÁT ŽENATÝ REŽISÉR KAREL WEINLICH RODINĚ

A VZORECH

Každý z nás si rád v dětství poslechl rozhlasovou pohádku. Dost často ji režíroval „Felliny“ českého rozhlasu, mistr nad mistry, člověk smutného dětství Karel Weinlich.

„Já, pokud jde o rodinu, tak jsem s tím neměl až do posledních let vůbec žádné zkušenosti. Protože, právě v tom si myslím, že vznikaly ty anomálie v mém životě a v životním stylu j že jsem v žádné rodině nevyrůstal…

Jen ve stručnosti: Byl jsem vychovávaný u dědečka, jako Čech. Pak jsem přišel k matce, byl jsem Němec, pak jsem byl zase v Züchtsungslágru – v takové německé polepšovně, ale potom pak jsem zase vyšel z polepšovny a byl jsem více méně, vyhostěn z republiky jako Němec. To mně bylo asi čtrnáct let.

Ale tím chci jenom zdůraznit, že to byl v té době pro mě jistě takový zmatek, že jsem nevěděl, čí jsem. Dá se ale říct jedna věc: Díky tomu, že jsem neměl žádné vzory v rodině, že jsem ani nedoved v té rodině žít, že jsem neměl žádné zázemí až do pozdního věku dospívání, jsem nemohl říct: tady mám domov, tady mám to po babičce klokočí po dědečkovi faječku nebo hrneček. Tak tam, kam jsem postavil své žebradlo, tak tam jsem byl doma. Proto se mi také tak lehce opouštěly domovy a do nových jsem pořicházel a jestliže tedy v poslední době se vlastně učím žít v rodině, tak je to vlastně více méně zásluhou mojí poslední ženy, která naopak, má velice hluboké kořeny v tom rodinném zázemí a v rodinném životě a já jenom zírám, jak je to hezké!“