Kukačkám v Německu odzvonilo:

Biologické rodičovství má přednost před rodičovstvím právním

 

Německý Ústavní soud v Karlsruhe se rozsudkem z února 2007 postavil na stranu mužů proti Spolkové republice Německo a nařídil německé vládě změnit zákony.

Ještě donedávna neměl údajný, otec dle zákona – dále jen „právní otec“ - dítěte jinou možnost soudní cestou v rámci zákonů zjistit své otcovství než formou popření otcovství (kde soudy většinou nařídili testy DNA jen v případech, kdy dítě bylo zjevně nepodobné otci - s nadsázkou dle německých zdrojů muselo jít o "černouška se šikmýma očima").
Od 1. 4. 2008 platí nový zákon, který uzákoňuje testy otcovství pomocí DNA na požádání právního otce. Dle nového zákona musí soudy nařídit testy DNA, pokud jeden z údajných, právních rodičů prohlásí, že si není jist, zda je skutečně biologickým rodičem a o test požádá soudní cestou. Sama osobní nejistota žadatele je důvodem pro nařízení testů DNA ze strany soudů a není třeba důkazů, žadatel nenese důkazní břemeno. Žádná zákonná lhůta neomezuje soudní nařízení o provedení testů DNA.
Nový zákon umožňuje tzv. „velký test“ (otec-matka-dítě) i bez souhlasu matky. Jak soudy v Německu tak i v České republice akceptují jen velké testy jako důkaz pro právní změnu otcovství. Tajné testy otcovství (většinou tzv. „malé testy“ otec-dítě) zůstávají v Německu nelegální také kvůli možnosti zneužití.

Změna v zákoně vstoupila v platnost 1. 4. 2008, má následující strukturu a platí de facto zpětně:
Zákon o popření otcovství se dělí na
a) zákon o zjištění otcovství („Gesetz zur Klärung der Vaterschaft unabhängig vom Anfechtungsverfahren“), který není ohraničen zákonnou lhůtou.
b) zákon o popření otcovství (v Německu "napadení otcovství – Anfechtung der Vaterschaft", to má právní význam, i muž který si myslí, že je biologickým otcem, i když není právně otcem dítěte, může otcovství právního otce „napadnout“, ale samozřejmě otcovství takové třetí osoby logicky nemůže „popřít“). Zákonná lhůta ohledně popření otcovství je dva roky od podezření, v případě podvedeného, právního otce dítěte, od negativního zjištění otcovství. Tím je de facto lhůta ohledně popření otcovství neomezená, protože platí 2 roky od zjištění, které je bez lhůty.

O soudní řízení ohledně zjištění rodičovství může požádat každý rodič, který je dle zákona považován za rodiče, nebo i dítě. A to kdykoliv, neexistuje zákonná lhůta, která by omezovala řízení ohledně zjištění rodičovství. Pokud řízení ohledně zjištění rodičovství dopadne negativně, tedy testy DNA prokáží, že údajný právní rodič není biologickým rodičem, nezaniká tím právně automaticky jeho rodičovství. To zanikne až dalším soudním řízením ohledně napadení rodičovství, o které se musí požádat v zákonné lhůtě do dvou let od ukončení řízení ohledně zjištění rodičovství.

Proč tak komplikovaně? Nový zákon umožňuje určit otcovství například i třeba po 15ti letech a platí i tím pádem pro dřívější případy. Zákonodárce chce tímto postupem dát šanci i dítěti: Otec, který není biologickým otcem a dítě vychovával třeba těch uvedených 15 let, má 2 roky času si rozmyslet, zda chce právně ukončit svůj vztah k dítěti. Když se nebiologický otec rozhodne zůstat právně otcem, otcem zůstává, pokud se nenajde biologický otec, který by napadl u soudu jeho otcovství. To je ale velmi nepravděpodobný případ, že by se někdo dobrovolně hlásil k převzetí nákladů za výchovu (včetně úroků a úroků z úroků), nebo se navíc případně i vystavoval trestnímu stíhání dle "kukaččího" § 169 trestního zákoníku, který již samotný pokus o podstrčení dítěte definuje jako trestný čin. Opak je více pravděpodobný, biologický otec který není právním otcem dítěte se bude spíše testům DNA vyhýbat (obdobně jako matka, která dítě podstrčí jinému muži). Takový pokus se právně vyhýbat zjištění otcovství nyní ukončil Nejvyšší německý soud.

Německý soudní dvůr „Bundesgerichtshof“, zkratka BGH (= Nejvyšší německý soud), který sídlí též jako Ústavní soud Německa v Karlsruhe, teprve tento 17 dní platný zákon svým rozsudkem pozměnil. Podle tohoto nového zákona totiž může právní otec pouze zjistit, zda je biologickým otcem nebo jím není, nemůže ale vyžadovat test DNA od další osoby. To se nyní mění.

Dřívější reformou zákona z roku 1998 měla jen matka a dítě právo, vyžadovat od údajného biologického otce test DNA, tedy soudně vyžadovat testy DNA od muže, který nebyl právní otec dítěte: Jen matka a dítě měly právo donutit k testu DNA muže, o kterém se domnívaly, že je biologickým otcem.
Podvedený, právní otec nemohl ale požadovat test DNA po muži, o kterém se domníval, že je biologickým otcem. Prakticky tedy nemohl po něm zpětně vymáhat náklady, protože nemohl vymoci důkaz, zda případný biologický otec je skutečným biologickým otcem či není. A to nyní BGH změnil jen 17 dní poté, co nový zákon vstoupil v platnost, svým novým rozhodnutím. I když matka a údajný biologický otec jsou proti testům DNA, může právní otec tyto testy vyžadovat - BGH de facto rozšířil kruh osob, kterých se test týká a vyžaduje dále od zákonodárce nový zákon pozměnit.

V konkrétním případe šlo de facto „jen“ o škodu, podvedený otec (dle již dřívějších rozhodnuti soudu a zjištění nemohl být jako právní otec biologickým otcem), podvedený nemohl ale dokázat, že nynější partner matky dětí je biologickým otcem těchto dětí a ani nemohl soudně takový důkaz vyžadovat. Podvedený otec prohrál všechny procesy v nižších instancích proti údajnému biologickému otci. BGH nyní případ vrátil nižším instancím a nařídil zjištění otcovství ohledně nynějšího partnera matky. Jde o 3 děti ve věku 12, 14 a 15 let, právník otce požadovanou částku neupřesnil, ale logicky půjde v přepočtu řádově o miliony korun.
Tímto rozsudkem BGH uzavřel mezeru v zákoně a zjednodušil podvedeným, právním otcům možnost zpětného vymáháni peněz po biologických otcích, kteří nejsou právní otcové.

Resumé
Němečtí muži, kteří jsou ze zákona otcové, mají časově neomezené právo na zjištění a popření otcovství. Právo na zjištění otcovství je soudně vymahatelné, testům DNA se musí podrobit nejen žadatel, dítě ale i matka. Nyní dokonce i další muž, který je možným, biologickým otcem dítěte.
Právo na soudní vymáhání testů DNA má každý muž na území Německa, který je dle zákona otcem a který si není jist svým otcovstvím. Pocit nejistoty je důvodem pro soudní nařízení testům DNA a to časově v neomezené lhůtě. Do testů DNA je možno ze zákona zapojit i muže, kteří ze zákona nemají nic společného s matkou či dítětem, to i formou podáním žaloby ze strany otce dle zákona (nebo dříve dle zákona), na odškodnění proti případnému údajnému biologickému otci.
Biologické rodičovství má přednost před rodičovstvím právním: Kukačkám v Německu prostě definitivně odzvonilo.

Komentář
Na rozdíl od německého právního státu existují stále neprávní státy s právní kulturou na úrovni rozvojových zemí, které kukačky doslova podporují. V takových státech není podstrčení dítěte trestným činem, zjištění otcovství je možné jen formou popřením otcovství a to dokonce jen ve směšné zákonné lhůtě do půl roku od narození dítěte, neoprávněně vyplacené alimenty se dle zákona nevrací. Zato ale může být i dokazatelně nebiologický otec, který nechce být právně otcem dítěte, za neplacení alimentů na cizí dítě dokonce i vězněn.
Po uplynutí půlroční lhůty od narození dítěte ohledně možného popření otcovství může jen státní nadvládní neprávního státu napadnout otcovství (proč zrovna státní nadvládní když nejde v takovém státě o trestní čin, ale o případ občanského práva, zůstává záhadou neprávního státu). V praxi se to ale nestane, pokud je nebiologický, ale právní otec solventní, „v zájmu blaha dítěte“. Pokud se jedná o cizince, který se snaží uznáním otcovství získat jen pobyt na území neprávního státu, tak se napadení otcovství koná a pro posouzení „blaha dítěte“se používá jiný metr ohledně právního určení nebiologického otce dítěte, v takových případech se neprávním státě otcovství ruší. „Blaho dítěte“ a zrušení otcovství má jen účelový charakter – typický pro neprávní státy, kde zájem státu převyšuje právo občana na objasnění a tedy i zjištění otcovství či jeho oprávněný nárok na zrušení otcovství.

Doplněk
Přednost biologického rodičovství před rodičovstvím právním či zásahem státu do biologického rodičovství dokumentují i rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Nejde však „jen“ o „kukaččí“ děti. Vybrané rozsudky:
- V případě Německa jde o tureckého biologického otce dítěte, který se po krátké známosti stal otcem dítěte. Po porodu dala německá matka dítě k adopci, otec vůbec o porodu nevěděl. O dítě ale projevil zájem (poté co se dozvěděl, že neznámým otcem je on) a prosoudil již miliony korun za účelem získání dítěte do své péče od adoptivních rodičů.
- V případě České republiky jde o odebírání dětí rodinám, které přechodně z finančních důvodů nesplňují podmínky pro výchovu dětí. Ale v jiných případech jde i o práva rodiče (především muže) a dítěte na vzájemný styk a výchovu dítěte.
Je třeba promyslet a uskutečnit konstruktivní koncepci ohledně biologických rodičů a dětí a omezit zásahy státu proti vůli zúčastněných.
Úkolem juristů je vypracovat přiměřený právní koncept, ne očerňovat ty, kteří si stěžují (jak je zvykem neprávních států). Rozsudky Ústavního soudu Německa a BGH jsou příkladem, jak možno korigovat zákon alespoň ohledně podvodů – tzv. „kukaččích“ dětí.

Autor: Roman Vorel je občanem Spolkové republiky Německo

Článek je exklusivně psán pro Český svaz mužů