Dagmar Brožová

Mýty a fakta o diskriminaci žen.   MF Dnes 14.4.2007

 

 

Diskriminace na pracovním trhu v poslední době přitahuje pozornost. Jakkoli by si její

úplnější vysvětlení žádalo mezioborový přístup, už čistě ekonomický pohled

ukazuje zajímavé a mnohdy opomíjené aspekty a souvislosti.

Dodejme hned, že zájem ekonomů o vysvětlení diskriminace je poměrně nedávný.

Průkopnická kniha The Economics of Discrimination (Ekonomie diskriminace) od

Garyho Beckera vyšla roku 1957.

Diskriminovat na trhu práce lze podle rasy, pohlaví, náboženství,

etnické příslušnosti či věku. Mzdová diskriminace žen patří k těm ty-

pům diskriminace, která je nejvíce na očích a o nichž se nejčastěji

píše. Má se za to, že patří k těm nejvíce znepokojujícím, neboť princip

rovných příležitostí pro muže a ženy je součástí lidských práva

demokratických principů, jimiž se řídí fungování naší společnosti.

Ostatně princip stejné odměny pro muže a ženy za práci stejné hodnoty při

srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce je zakotven v českých

právních normách.

Nicméně řešení případů diskriminace žen na trhu práce jsou u nás spíše výjimečná.

 

Lidé jsou různí.

 

Diskriminaci je totiž jednodušší popsat než ji prokázat a změřit.

Dochází k ní tehdy, když ženy, které mají stejné schopnosti, zkušenosti,

vzdělání, stejnou pracovní přípravu a produktivitu jako muži,

dostávají odlišnou mzdu, eventuálně jsou jim nabízeny nestejné podmínky a

příležitosti na trhu práce,kupříkladu kariérní postup.

Obvykle se diskriminaci připisuje ten rozdíl ve mzdách, který není

vysvětlitelný jinými,tedy nediskriminačními faktory.Většina ekonomů

se však shoduje v tom, že pouhé rozdíly v průměrných mzdách mezi muži a

ženami nevypovídají nic o rozsahu diskriminace, neboť odlišné výdělky nemusí

automaticky znamenat diskriminaci.

I kdyby byl trh práce zcela nediskriminační, přesto by různí lidé měli různé

výdělky, poněvadž právě lidé se mnohým od sebe navzájem liší -kupříkladu vzděláním,

množstvím pracovních zkušeností, druhy práce, kterou chtějí nebo mohou vykonávat,

osobními a osobnostními vlastnostmi. Kromě toho jednotlivé profesní trhy se různí v

nabídce a poptávce po práci, a tedy i ve výši mezd. Konkrétněji: pracovníci vzdělaní

v oborech matematiky, informatiky či bankovnictví mají dnes významně vyšší mzdy než

absolventi například humanitních oborů. Po službě těch prvně jmenovaných je

daleko vyšší poptávka, neboť se o ně opírají expandující obory. Matematika,

informatika či bankovnictví jsou zároveň obory více vyhledávané muži, zatímco

humanítní obory studují povětšinou ženy. Ženy si rovněž mnohem častěji volí zaměstnání

v neziskovém sektoru, kde je obecně úroveň mezd nížší.

 

Tlak konvencí.

 

Kromě toho se profese liší například prostředím, v němž jsou vykonávány, nároky na

čas, mírou rizika.

Ženy vyhledávají profese, v nichž se pracuje v příjemnějším a bezpečnějším prostředí,

profese vyžadující méně hodín práce, preferují pracoviště poblíž domova. U nás ženy

naprosto dominují v profesích, jako jsou učitelky, prodavačky, zdravotní

sestry, nebo pracují v administrativě, a to jsou profese s relativně nízkými výdělky.

naproti tomu mužům jsou "vyhrazeny" profese v nepříjemnějších a rizikovějších prostředích,

s vyšším počtem odpracovaných hodín (pracují přesčas) nebo s větší vzdáleností od domova.

Firmy rovněž vyhledávají na taková místa raději muže, a to pod tlakem veřejného mínění,

které považuje zaměstnávání žen na takových postech za "společensky méně vhod-

né". I společenská konvence tudíž vyznívá ve prospěch vyšších mezd mužů oproti ženám.

Výdělky mužů a žen se ovšem mohou lišit i proto, ze se o Výši mezd rozhoduje vyjednáváním,

kde roli hraje síla vyjednávací pozice.Někteří pracovníci jsou organizováni v odborech,

jini nikoli. Odbory,které mají obvykle silnější vy jednávací pozici, většinou působí ve

velkých firmách a v těch odvětvích,v nichž většinu zaměstnanců tvoří muži (hornictví, ocelářský,

automobilový průmysl).

 

Efekt bumerangu

 

Nižší mzdy žen mohou být způsobeny i tím, že v případě manželského

páru často může využít tu nejlepší nabídku buď pouze manžel, nebo

manželka. Žena obvykle následuje muže za nejlepším pracovním místem a

sama si pak vybírá na lokálním trhu práce s tím, že její volba je

omezována dalšímí faktory. Chce například pracovat co nejblíže domovu a

škole, kam chodí její děti.Z tohoto hledíska mohou muži lépe využít svůj

lidský kapitál než ženy.Značná část žen počítá se svou rolí v manželství a

výchově dětí a s ohledem na ni činí další rozhodnutí týkající se pracovního místa,

počtu odpracovaných hodin i investic do lidského kapitálu. Odpovědnost za péči o

děti a fungující domácnost vyžaduje úsilí a čas.Tak ženy,svou vlastní volbou,vyhledávají

méně náročná zaměstnání.S tím souvisí i fakt, že účast žen na trhu práce bývá diskontinuitní

a celkově kratší než u mužů. Nižší počet odpracovaných let znamená i menší předpokládanou

míru výnosu z investic do lidského kapitálu.Očekávání žen ohledně nižšího výdělku na

trhu práce v porovnání s muži pak může vést na jedné straně k tomu, že ženy raději zůstávají

v domácnosti nebo se rozhodnou pro skromnější investice do vzdělání a pracovní přípravy.

Důsledek: méně vydělaných peněz.

Finanční očekávání žen tak naplňují sama sebe, nastává efekt bumerangu.

 

Poškozena statistikou

 

Nicméně ne všechno lze i při čistě ekonomickém pohledu vysvětlit jakousi přirozenou

rozdílností údělu a z ní vyplývajících motivací.Častým a prokazatelným typem

diskriminace je diskrirhinace statistická. V první polovině sedmdesátých let ji ve

svých knihách popsali John Kenneth Arrow a Edmund Phelps.

Ke statiStiCké diskriminaci dochází, pokud je jednotlivec posuzován spíše podle

průměrných vlastností a charakteristik skupiny nebo skupin, k níž nebo k nimž náleží, než

podle svých konkrétních osobních charakteristik. Děje se tak na základě obecných zkušeností

nebo nashromážděných statistických údajů o chování skupin. Když chce firma najmout nového

pracovníka, má k dispozici pouze základní informace o něm -věk, vzdělání, předcházející

pracovní místa. Získávat detailnější informace o uchazeči je nákladné. Na základě omezených

informací nemůže firma poznat, který z uchazečů je produktivnější a vhodnější. Proto použije

obecnou zkušenost, například: mladá žena pravděpodobně brzo přeruší pracovní kariéru a bude

vychovávat děti,se ženou s dětmi se spojuje zkušenost, že bude v práci chybět častěji než muž.

Skupinové či průměrné charakteristiky tak finna použije pro jednotlivé případy. Na každou

mladou ženu pak bude pohlížet jako na "průměrnou" mladou ženu.

Takže například vdaná žena, která neplánuje narození dětí upřednostňuje kariéru, může být

takovýmto rozhodováním diskriminována. Protože když bude finna vybírat mezi ženou a mužem,

za jinak stejnýchpodmínek (vzdělání, věk, zkušenosti) vybere muže.

 

Tvrdé počty

 

Se statistickou diskriminací jsou spojena odlišná očekávání firem,přičemž právě tato

očekávání určují hlavní rozdílnost trhu práce mužů a trhu práce žen -promítají se do

ochoty firem zaměstnávat. Pokud firmy předpQkládají vyšší výkonnost u mužů, bude

"nastavenosť' firem zaměstnávat muže vyšší. Rovněž mzdová sazba, kterou bude firma

ochotna platit, bude v případě mužů vyšší než u žen.

V logice této věci: pokud by firmy obecně musely platit ženám stejnou mzdu jako mužům na

stejné pozici, znamenalo by pro ně zaměstnávání žen větší náklady (ženy odpracují méně,

častěji se za ně musí shánět náhrada). Ty firmy, které by ženy zaměstnávaly, by dosahovaly

nižších zisků než ty, které by dávaly přednost mužům. Tyto firmy by pak byly znevýhodněny v

konkurenci ostatnich firem a postupně by ztrácely svoje pozice a byly by jednoznačně

vytlačovány z trhů.V případě rovných mezd pro muže a ženy by se firmy snažily zaměstnávat

méně žen. Je zřejmé, že nařízení,jež by firmám určovalo výši mezd pro ženy na úrovni mezd muŽŮ,

by pozici žen na trhu práce ještě zhoršilo. Zaměstnanost žen by se nutně snižovala,ženy by

obtížněji nacházely práci.

 

Nedůvěřivost z principu

 

Z čeho pramení odlišné ocenění práce žen a mužů u nás, vyloučíme-li nediskriminační faktory?

K tomu, že ženy nemohou a nedovedou tak dobře zhodnotit svoje schopnosti, přispívají dva

faktory: obecný přístup zaměstnavatele, respektive míra uplatnění statistické diskriminace,

a individuální preference českých žen, které úzce souvisí s důvěrou a vírou ve vlastní

schopnosti.Role ženy v socialistické společnosti byla jasně dána. Žena měla na

prvním místě na starosti péči o děti a zabezpečení chodu domácnosti.Bylo hlasitě deklarováno,

že její práce jí tuto roli měla nejenom umožňovat, nýbrž i usnadňovat. Tomu se

přizpůsobili zaměstnavatelé, mimo jiné výší vyplácených mezd. Byl to zploŠtělý obrázek role

ženy ve společnosti. Znalosti a kvalifikace nebyly určující charakteristikou při určování

mezd, pracovní kariéra ženy byla skoro "nepatřičná".

Ještě dnes mnozí zaměstnavatelé ze zásady nedůvěřují pracovnímu výkonu žen, podceňují jejich

úsilí pracovat ve prospěch finny. Ve většině případů ženy stále nejsou pro firmy tak

důvěryhodným a perspektivním pracovním partnerem jako muži. Vidí ženu hlavně jako matku,

pečovatelku a hospodyní. Ženy musí svoje schopnosti finně dokazovat,přesvědčovat ji. Svoji

pracovní kariéru si musí tvrdě vybojovat. Mnohdy je to těžké proto, že zejména ve

vyšších pozicích nebo manažerských funkcích lze výkon obtížně přesně určit. Úspěch firmy se

neměří výlučně výší zisku,jde o volbu dlouhodobé rozvojové strategie,mnohdy běží o jedinečná

rozhodnutí v konkrétních podmínkách.Tak, jak se bude postupně měnit obecná zkušenost firem se

zaměstnáváním žen,lze očekávat, že se budou měnit i mzdové nabídky firem.Změněná pracovní

očekávání by měla přispět k růstu relativních výdělků žen.

 

Otázka sebevědomí

 

Na straně druhé: pokud žena dá přednost rodině a péči o ni, která je náročná na čas a

síly, pak je přirozené, že její výkon v zaměstnání bude celkově nižší. Lze to však

považovat za diskriminující?Lze to spíše připsat přetrvávajícímu rozdílu mezi muži a

ženami, pokud jde o péči o domácnost. Pokud se role v rámci rodiny na tomto poli více

nevyrovnají, není pravděpodobné,že by se povaha práce a výše výdělků mužů vyrovnaly povaze

práce a výši výdělků žen.technologický pokrok jistě usnadní domácí prace, ale péče o děti

je věcí rodiny,tu lze sotva přesunout jinam, a to bez ohledu na to, zda by si to muži

a ženy vůbec přáli.Psychologové tvrdí, že ženy

v obecné rovině,i když výjimky samozřejmě existují, nemají tak velké sebevědomí a tak

velkou sebedůvěru jako muži. Nekladou si takové cíle jako muži, neucházejí se o prestižní

pozice, nemají dostatek odvahy požadovat stejný plat jako muži.

Podle statistických zjištění ženy žádají v průměru asi o pětinu méně než muži.

Sebevědomé vystupování je součástí osobnosti a za ně se platí.Ženy většinou nejdou do

vyjednávání o mzdě, přijmou nížší nabídku.Síla jejich vyjednávací pozice je mnohem slabší.

 

Přijdou jiné časy?

 

Jakkoliv to zní drsně, tak téměř vše je otázkou peněz.Pokud by se zcela důsledně začal

uplatňovat stejný plat pro muže i ženy na stejné pozici bez ohledu na konkrétní podmínky, pak

by to například znamenalo, že péče o dítě (nebo o jiného člena rodiny),k níž by zaměstnanec

nebo zaměstnankyně musel(a) být uvolněn(a),by musela být hodnocena stejně vysoko jako

potenciální výkon pracovmíka v zaměstnání.To by byl nucen zaplatit buď stát, anebo samy firmy.

První možnost by byla náročná pro všechny daňové poplatníky, druhá pro firmy. Stát by musel

omezit své výdaje někde jinde, firmy by musely snížit výši platů ostatním zaměstnancům nebo

omezit jejich počty.Takové pojetí rovnosti by se pravděpodobně promítlo do otupení motivací,

protože ti, kteří se věnují práci v zaměstnání, by se mohli cítit takovou změnou dotčeni a

mohli by přehodnotit svoje preference.Posun v preferencích by se mohl odrazit do

poklesu vytvořeného produktu a tempa ekonomického růstu.

Je otázkou do diskuse, zda by si společnost takovou změnu přála a byla ochotnaji zaplatit.

Rozhodně by to pak už byla společnost, jejíž hodnotová měřítka i materiální nároky by se

lišily od těch dnešních.

 

 

 

 

Dagmar Brožová - přednáší na VŚE v Praze,kde se věnuje mikroekonomii a problematice trhu práce

                 autorka publikací : Společenské sovislosti trhu práce 2003

                                     Kapitoly z ekonomie trhu práce 2006