Nadchází soumrak otců?

 

Podle zákonodárců a soudců potřebuje ochranu matka a dítě.Daniel Amneus se domnívá,že

 ji potřebuje nejslabší článek v rodině,a to je otec.

 

Problém vytěsňování otců z citového života dětí, zmíněný v minulém čísle,o sobě dává čím dál

intenzivněji vědět.Potvrdí to většina manželských či rodinných poradců,sociálních pracovníků nebo

opatrovnických soudců. Jeho příčinou může být několik vlivů a motivů, u nichž zatím není jasné, který

je rozhodující a který jen doplňkový.

 

Otce od dětí oddělují nezralé matky, tedy ženy z hlediska dosaženého stupně osobnostního a citového

 vývoje podprůměrné. Nicméně poškozuji zcela demokraticky jak partnery nadprůměrné,tak průměrné

 i defektní, přičemž média doslova pasou po těch posledních. Je vcelku lhostejné,je-li vytěsňovaný

otec takový,nebo makový,podstatné souvislosti mu docházejí pozdě, někdy vůbec ne. Většinou si

nebývá vědom, co se děje, a neděje se zrovna málo. výsledkem záměru matky dítě výhradně vlastnit

je celý systém vytěsňovacích praktik. Kontakty dítěte s otcem jsou omezeny, ve všem se pak obraci

pouze na matku, otec jako by doma ani nebyl; matčiny odpovědi na partnerovy otázky jsou velmi

stručné, signalizují, aby se už dál na nic neptal. Později dochází k projevům jeho devalvace, nepřátelství,

urážkám, někdy i fyzickému napadení otce matkou. Odtud často vyrůstá postižení dítěte nazvané

syndrom zavržení rodiče.

 

PROČ TO MATKY DĚLAJÍ

První příčina, proč se tak některé matky chovají, je zároveň nejstarší a lze ji pojmenovat jako Pozdrav

pramáti, V knize The Garbage Generation o ni píše americký intelektuál Daniel Amneus. Vznik civilizace

před třemi až pěti tisíci lety totiž znamenal konec primitivní ženské sexuální nevázanosti. V rámci této

reprodukční strategie děti patřily jen matce,a zemřela -li, za jejich nejbližší příbuzné se považovali pouze

její sourozenci, nikoli otec, jenž byl někdy známý, jindy neznámý a vždy nejistý. civilizace krom nevídané

kreativity a podnikavosti přinesla také patriarchát, kdy ženy intuitivně vycítily možnost jistého druhu

obchodu : vyměnit potřebu sexuální pestrosti za řád přinášející ochranu a zaopatření.

S nástupem sociálního státu, hmotně zajišťujícího matky-samoživitelky, a postupující

liberalizací západní společnosti se však znovu hlásí o slovo archaické psychické mechanismy

z předcivilizačních dob. S nimi se znovu probouzí i matrilinearita. "jejíž plody můžeme vidět na předměstích

velkých amerických měst,v indiánských rezervacích, na ostrovech v Karibském moři a u etnik přežívajících

z doby kamenné" (Amneus).

Druhý vliv souvisí s jistým typem rodinné tradice. Ženy v ní dominují vnitřnímu chodu rodiny ,výlučně

ovládají většinu sfér a mladší ženy jsou zcela pod vlivem starších. Muž je nasměrován k vnějšímu světu,

je mu přidělena role zaopatřovatele a ochránce, jeho citový vztah k dětem je pečlivě odměřován a

monitorován, a nabude-li na intenzitě, matróna či některá její pravá ruka vrátí vše do ,,správných kolejí,,.

Třetí z vlivů je vnitřní dispozicí matky. Je-li nezralá,má omezenou intelektuální i emocionální výbavu spíše

archaické povahy,tudíž chce vše vlastnit, o všem rozhodovat, vítězit na celé čáře a mít i děti ve výlučném

vlastnictví. Čtvrtou příčinou je pak prostá nápodoba chování a jednání vlastní matky.

 

BEZ OTCE TO NEJDE

Následky vytěsňovaní otců jsou nedozírné a mohou začínat u matek samých, neboť po spálení mostů je

jejich domácnost vystavena veškerým možným rizikům od ztráty zaměstnání či majetku přes sklouznutí k 

závislosti nebo trestné činnosti až po nemoc a smrt. Dítě ztrácí vše, co s druhým rodičem souvisí: hmotné

statky, praktickou pomoc v nejrůznějších situacích, výchovné a vzdělávací působení.Deformují se jeho

city, kdy potlačuje a vytěsňuje původní lásku ke druhému rodiči a nahrazuje ji nenávistí podloženou jen

chabými argumenty bez zdravých pocitů vlastní viny. Prostor pro sebekorekci a sebereflexi se u něj velmi

zužuje,pocit, že druhý rodič je špatný, vede k narušení sebedůvěry. Dítě také přichází o model nutný

k převzetí a pochopení sexuální identity a role ( mezi chlapci a dívkami jsou v tom základní rozdíly), narušuje

se jeho vztah k autoritám,nezažije a nevstřebá tolik potřebný vzor slušné, civilizované domluvy i za ztížených

podmínek mezi dvěma různícími se stranami. Bez poloviny rodinné historie a genealogie, vzestupů a pádů

předků, ztrácí také významnou část dat k vytváření vlastní nezaměnitelné identity.

Podle výzkumu britské badatelky Rebeky O'Neillové z roku 2002 děti žijící bez svého biologického otce

mají větší šanci na život v chudobě a deprivaci, problémy ve škole, vztahové i zdravotní potíže a zneužívání.

Mládež ve stejné situaci zakouší problémy se sexuálním  zdravím, stává se neplnoletými rodiči, zvýšeně

konzumuje alkohol, cigarety a drogy, hůře se přizpůsobuje, je na štíru se školou a vzděláním.

Mladí dospělci, kteří vyrostli bez biologického otce, bývají častěji bez zamýšlené či přiměřené kvalifikace,

postihuje je nezaměstnanost, nižší příjmy, život na podpoře a bezdomovectví,pohyb na hraně zákona,

problémy s navazováním a udržením zdravých partnerských vztahů a výchovou dětí.

Existuje celá řada dalších rizik, na něž zde nemáme dost místa, ale obecně platí, že trvale ponížení lidé s

pocitem neúspěchu v osobním životě se nemohou těšit ze štěstí jiných - to by museli být andělé a přispívají

tak k nedobré atmosféře ve společnosti. Vezměme, kdo všechno se k nim v tomto a v článku v minulém

Reflexu řadí. Důvody pro láskyplný, smysluplný a dobře kultivovaný vztah k druhému rodiči zkrátka po

čertech existují.

 

PhDr. EDUARD BAKALÁŘ, CSc.

AUTOR JE PORADENSKÝ PSYCHOLOG.

 

REFLEX  č.22 – r.2008