http://jan.sinagl.cz/phpbb2/viewtopic.php?t=108
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Neplatné jmenování soudců v ČR, v
letech 1992-2002.
Dr. M. Chovancová
odborně rozebrala největší skandál v historii české justice. Celých deset let
(1992-2002) byli justiční čekatelé vybíráni na základě neplatně a nevěrohodně
provedených psychologických testů, které nestanovila ani Ústava ČR ani zákon o
soudech a soudcích ČR.
Neplatnost všech
soudních rozhodnutí v důsledku neplatného jmenování těchto soudců se závažným
negativním dopadem jak v ČR a EU, tak na mezinárodní rovině.
- - -
Soudci u nás nepracují s
vědomím vysoké míry odpovědnosti a profesionality a bohužel mnozí občané, ani
nadřízené soudy, je po nich nepožadují tak, jako je vyžadují automaticky občané
a jak je to zvykem ve všech západních zemí EU (kde soudci i každý jakýkoli
pracovník ve všech oblastech musí odvádět 100 % práci a kde nikdo nikomu
netoleruje žádné nedostatky). Proto soudci tohoto stavu mohou až maximálně
zneužívat a libovolně klamat účastníky soudního řízení.
Na pouhé čtyři holé věty
zredukované odůvodnění rozhodnutí soudce soudu prvního stupně či senátu
odvolacího soudu, nebo dokonce velmi povrchní, neprofesionální, neodborné a
odbyté rozhodnutí soudců Vrchního a Nejvyššího soudu ČR, se nedá považovat za
kvalifikovaný rozsudek nebo usnesení soudu odpovídající požadavkům zákona.
Některá rozhodnutí
soudců ČR jsou až na tak mizerné úrovni, že jejich argumentace nedosahuje myšlenkového
pochodu žáka základní školy. Pro taková nedbalá rozhodnutí nepotřebujeme
vysokoškolsky vzdělané soudce s následným povinným absolvováním tří leté praxe
justičního čekatele, neboť v takových případech by postačili pracovníci s
ukončeným základním vzděláním, přičemž by zároveň došlo k efektivním finančním
a platovým úsporám ve státním rozpočtu.
Soudci jako pacienti se
např. při zánětu slepého střeva 100 % spoléhají na chirurga, že jim bude
vyoperován tento zanícený přívěšek, nikoli vyoperována játra či srdce, přičemž
už neexistuje žádná další možnost operace „krajského, vrchního či nejvyššího
chirurga“. Na druhé straně však reálná praxe v české společnosti vykazuje stav,
že chirurg, podnikatel či jakýkoli občan v ČR se nemůže spolehnout na soudce či
státního zástupce tak, že budou rozhodovat podle zákona a skutečnosti a to
profesionálně, věcně a co možná nejrychleji.
Fakticky v ČR někteří
soudci masově zneužívají své soudcovské nezávislosti a do jejich rozhodování se
často promítají závislosti jiné. Např. často mezi lidmi tradovaná korupce,
klientismus, přátelské vztahy, nedostatečná profesionalita nebo absence prosté
lidské moudrosti dané věkem a zralostí.
V případě, že soudce
nebo státní zástupce pracují neodborně a nezákonně, plat mají vždy zajištěn. A
právě ve své placené pracovní době, která má podle ústavy sloužit k tvorbě
spravedlivých rozhodnutí, mnozí soudci nezákonným rozhodováním upírají
účastníkům sporů právo na spravedlnost, způsobují další zbytečné škody a v
podnikatelské sféře bankroty a v důsledku toho rozbíjejí i jejich osobní a
rodinné vztahy. Vymahatelnost práva není zaručena.
Občané se nemohou
spolehnout, že jejich právní záležitosti budou ze strany soudců vyřízeny podle
zákona, protože z praxe některých soudců vyplývá, že nemají ani zdání o tom, že
v ČR existuje Ústava, Listina práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou
pro náš stát prioritně závazné.
Čeští soudci bez
zahraničních zkušeností a odchovaní studiem socialistického nebo
postsocialistického práva s jeho rigidním výkladem, jakož i soudci soudů
vyšších stupňů fixovaní dědictvím totalitního myšlení, se ve svých rozsudcích
neopírají o základní zákony (Ústavu ČR a ústavní předpisy) tak, jako to běžně
činí soudci západních zemí EU, a ani odvolací soudy, ba ani vrchní soudy a
Nejvyšší soud ČR takto nejednají. K tomu soudci nejsou vedeni ani v
doškolovacím studiu, např. na Justiční akademii.
Pod pláštíkem tzv.
soudcovské nezávislosti většina soudců schovává svoji libovůli a někteří soudci
jí zakrývají i své trestné činy. Často je ze soudního spisu zřejmé, že samotní
soudci odstraňují ze spisu důležité a rozhodující listiny a podávají z něj
informace komukoli, kdo o to požádá, a to jak osobně, tak telefonicky nebo
písemně. Vzdor tomu, že mají zákonnou povinnost mlčenlivosti o tom, o čem se v
řízení dověděli !
Zobecnění vychází ze
skutečností jednotlivých konkrétních soudních případů u obecních soudů v ČR,
přičemž nezákonné praktiky některých soudců jsou v praxi mnohem závažnější
Obcházení zákonů, jejich
porušování a různé podvody se od roku 1993 staly v ČR národní normalitou a to
jak u většiny občanů, tak u převážné většiny pracovníků státních orgánů včetně
soudců, státních zástupců, policistů a pracovníků státní správy. Dokonce se
všeobecně požaduje a obecně očekává, aby se každý automaticky podřídil
nezákonným praktikám některých jedinců a celých skupin u státních orgánů.
Situace došla tak daleko, že se již dá mluvit o systému, který to celé
umožňuje.
Porušování zákonů není
nijak postihováno a zneužívání pravomoci veřejného činitele není vyšetřováno
ani policií, ani státním zastupitelstvím, protože i tyto orgány pracují
neodborně a často závisle a ignorují tak právní normy ČR. Vedoucí místa u všech
státních orgánů včetně soudů jsou obsazována výlučně na základě kamarádství a
protekce, nikoli podle odborné úrovně. Zákonem není stanovena plná osobní
odpovědnost pracovníků státních orgánů za rozhodování. Záležitosti občanů se
řeší většinou povrchně a demagogicky, málokdy však věcně. K věcnému řešení se
přistupuje často až po zveřejnění v médiích z donucení.
Každý si je jistý, že
může beztrestně porušovat zákony a základní lidská práva, protože tento stav je
v celé ČR od roku 1993 masově praktikován či aspoň tolerován.
Pracovníci státních
orgánů, kteří chtějí dodržovat zákony, jsou různými způsoby šikanováni,
izolováni od informací, diskriminováni, sledováni, znemožňováni, odvoláváni,
pronásledováni a pracovně likvidováni.
Podle zákona o soudech a
soudcích je k trestnímu stíhání soudců v ČR potřebný souhlas prezidenta
republiky, což zcela odporuje zásadě rovnosti před zákonem, která je zaručena
Listinou práv a svobod a má vždy přednost před jakýmkoli jiným zákonem.
Soudci se v ČR stali
fakticky, tak i pracovně-právně nepostižitelnými a trestně
nestíhatelnými.Státní zástupci a policie i prokázané úmyslné trestné činy
soudců málokdy vyšetřují a většinou je odloží. V případě, že občan proti
takovému konečnému rozhodnutí státního zástupce podá ústavní stížnost k
Ústavnímu soudu ČR, ústavní soudci ji vždy odmítnou a případem se nikdy
nezabývají.Absolutně libovolná rozhodnutí státních zástupců se tak v ČR stávají
zcela nepřezkoumatelnými nejen ze strany obecných soudů, ale i ze strany
Ústavního soudu ČR, což odporuje základním zásadám právního státu.
Předsedové soudů všech
instancí v ČR kolegiálně kryjí trestné činy soudců a nikdo z jejich nezákonného
postupu, ba i trestných činů, nevyvozuje nějaký postih. V ČR je vytvořen stav
katastrofální anarchie, kde někteří soudci i státní zástupci beztrestně
porušují základní lidská práva.
Škody, které musela
zaplatit ČR v důsledku rozhodnutí Mezinárodního soudu pro lidská práva ve
Štrasburku, by měli plně individuálně uhradit konkrétní soudci, kteří jsou
podepsáni pod svými nezákonnými a protiústavními rozhodnutími, a to počínaje
soudci první instance až po ústavní soudce. Daňoví poplatníci, kteří škody
nezpůsobili, nemají povinnost tyto škody hradit.
V ČR je nejvyšší čas s
nezákonnými praktikami soudců skoncovat. Nikdo nemá povinnost trpět soudcovskou
libovůli a zvůli, která nemá nic společného s ústavně zaručenou nezávislostí
soudu.
Nepostradatelná je
výměna vedení všech předsedů soudů v ČR, kteří jsou dodnes stále totalitně
orientováni a nezaručují a nezajišťují kvalitní pracovní výkon podle placené
soudcovské funkce a vůbec nezajišťují chod jednotlivých soudů tak, aby
odpovídal vysokým požadavkům a ústavně zaručeným právům právního státu. Podobně
je nutná výměna všech vedoucích státních zástupců, protože často si neplní
svoje zákonem dané povinnosti a poškozují občany a kryjí nezákonné činy svých
podřízených a svých kolegů.
Od roku 1992-2002 byli
vybíráni do funkcí justičních čekatelů v rozporu s s Ústavou a dříve platným
zákonem o soudcích, pouze uchazeči, libovolně určení dvěma psychology Dr.
Netíkem v Praze a Dr. Danem v Brně, kteří k aplikaci psychologického testu
mmpi-2 neměli povolenou licenci od americké univerzity a všichni uchazeči byli
podvedeni.
Licenci psycholog
obdržel až v roce 2003.
Ústava ČR, ani zákon o
soudech a soudcích, do roku 2002 nestanovily jako předpoklad pro soudce
provádění libovolných psychologických vyšetření k výběru justičních čekatelů.
Tyto testy si ministerstvo spravedlnosti vymyslelo společně s psychology jako
výhodný obchod a záměrně nebyly povoleny revizní testy ze strany nezávislého
psychologa. Šlo o totalitní praktiky.
Všechny testy od roku
1992-2002 byly provedeny nezákonně, neplatně a nevěrohodně a neplatně jsou
proto jmenováni všichni soudci v tomto časovém období. O nezákonných postupech
věděli do roku 1998 všichni předsedové krajských soudů v ČR, a od roku
1998-2001 se prováděli testy centrálně u ministerstva spravedlnosti a o
nezákonných a protiústavních postupech věděli všichni ministři spravedlnosti
tj. JUDr. Otakar Motejl, JUDr. Pavel Rychetský i JUDr. Jaroslav Bureš.
Dva psychologové si od
roku 1992-2002 vytvořili monopol na to, kdo bude či nebude soudcem v ČR a to
bez umožnění jakékoli revize výsledků testů jiným nezávislým psychologem.
Manipulace měly zůstat utajené. Všichni uchazeči byli deset let uváděni v omyl
a podvedeni.
Psycholog z Prahy Dr.
Netík pracoval naprosto závisle, jak sám doznal,a dokonce dostával příkazy a
úkoly od poslanců a radil se s poslanci o svém postupu. Pracoval tedy výlučně
závisle a jeho jednání spíše vykazovalo znaky agenta bývalé STB.
Psycholog PhDr. Netík
prokázal, že není schopný odpoutat se od totalitní praxe. Prokázal, že nemá
morální kredit a tento morální kredit svou závislostí na cizích příkazech a
objednávkách nemůže naplnit.
Preferoval jen takové
uchazeče a osoby pro funkci soudce, kteří ignorují zákony, kteří jsou tvární,
kteří pracují povrchně a nedbale, kteří svá rozhodnutí redukují v odůvodnění na
pár holých vět, kteří jsou závislí na pokynech cizích osob, kteří jsou kdykoli
ovlivnitelní politicky i jinak, kteří nejsou sto dostát individuální odpovědnosti
za svá rozhodnutí a schvalují nezákonné postupy.
Psycholog svým
nedovoleným a nezákonným jednáním hrubě porušil mimo jiné i Etický kodex
Českomoravské psychologické společnosti.
Ze strany ministerstva
spravedlnosti bylo dokonce každému uchazeči sdělováno, že výsledky testů obdrží
ministerstvo od psychologa pouze formou vyhověl, vyhověl s výhradou a
nevyhověl, přičemž ministerstvo i psycholog všem uchazečům zatajilo písemně
uzavřenou smlouvu o dílo ( ze dne 29.6.1999 a druhá ze dne 29.6.2001), na základě
které doručoval psycholog ministerstvu výsledky testů o každém uchazeči na
velkém formátu A4 a to ve dvou vyhotoveních. Toto zasílal bez vědomí a bez
souhlasu uchazečů v rozporu s Etickým kodexem ČMPS. Všichni uchazeči byli
podvedeni.Obě uzavřené smlouvy o dílo odporují zákonu, zákon obcházejí a jsou
podle § 39 Občanského zákoníku od počátku absolutně neplatné. Finanční odměna
za neplatné testy je bezdůvodným obohacením psychologa a musí být vrácena do
příslušné kapitoly státního rozpočtu.
Psycholog „obhajoval“
výsledky testů u nějaké tajné komise ministerstva spravedlnosti, ačkoli toto
ujednání není obsahem smlouvy o dílo. Jde opět o účelové podvedení uchazečů o
funkci justičního čekatele.
Rovněž aplikace a
provádění psychologického testu mmpi-2 ve smlouvě o dílo chybí, přesto byl
tento test psychologem použit bez povolené licence od americké university v
Minnesotě. Licenci obdržel psycholog z Prahy až v roce 2003.
Přesné datum udělení
licence a číslo udělené licence může sdělit americká univerzita:
University of Minnesota,
107 Akerman Hall, 110 Union St SE, Minneapolis, MN 55455 USA.
Oba psychologové dnes
opět pracují pro Justiční akademii. Opět není povolena žádná revize testů jiným
nezávislým psychologem. Výsledky testů při provádění revize musí být stejné jak
u amerického, německého, maďarského či každého jiného psychologa a jsou zcela
přesně měřitelné.
Dříve platný zákon o
soudech a soudcích č. 335/1991 Sb. v ustanovení § 34 vůbec nezmocnil
ministerstvo spravedlnosti k libovolnému a účelovému vydání instrukce č.
314/1997. Změnu zákona s doplněním o zmocnění mohl provést pouze Parlament ČR,
nikoli pár zainteresovaných pracovníků ministerstva spravedlnosti k zabezpečení
výhodných obchodů s psychologickými testy financovaných z kapitoly ministerstva
spravedlnosti (Kapitola č. 336-viz rozpočtová skladba).
Instrukce ministerstva
spravedlnosti č. 314/97 odporuje jak Ústavě ČR, článku 93, ale je v rozporu i s
§ 34 dříve platného zákona o soudech a soudcích , a je absolutně neplatná.
Všichni uchazeči byli
podvedeni a bylo neoprávněně nakládáno s jejich osobními údaji, čímž došlo k
hrubému porušení základních lidských práv. Bezesporu šlo o i o porušování
povinností při správě cizího majetku i o poškozování cizích práv všech
uchazečů, čímž je dána i trestně právní odpovědnost jak u jednotlivých
pracovníků Ministerstva spravedlnosti ČR, tak u obou psychologů, tak u předsedů
všech Krajských soudů ČR.
Podobně nezákonná praxe
byla i ve výběru uchazečů u státních zástupců.
Je nutné, aby
Ministerstvo spravedlnosti ČR odtajnilo a zveřejnilo, podle jakého „klíče“ a
podle jakých konkrétních předpokladů vybralo jednotlivé uchazeče pro výkon
funkce soudce v ČR, v letech 1992-2002 a uvedlo jména neplatně jmenovaných
soudců.
Pracovníci ministerstva
spravedlnosti nebyli oprávněni měnit Ústavu ČR, ale ani měnit či doplňovat
zákon o soudech a soudcích o provádění psychologických testů.
Funkce soudce je funkce
veřejná, a v žádném případě se nedá srovnávat s uzavíráním jiného pracovního
poměru. Pro funkci soudce jsou dány předpoklady Ústavou ČR a zákonem o soudech
a soudcích. Nikdo nemůže tyto předpoklady libovolně ani doplňovat ani omezit
bez schválení změn v Parlamentu ČR.
Ani ministerstvo tedy
tuto veřejnou funkci nemohlo „zprivatizovat“ podle představ závislých pracovníků
ministerstva spravedlnosti a psychologa výlučně k jejich vzájemnému
„obchodování“ s uchazeči.
Za zcela
neakceptovatelnou považuji tu skutečnost, že odpovědní pracovníci ministerstva
spravedlnosti i psycholog cíleně lživě desinformovali všechny uchazeče o funkci
justičního čekatele a všechny žadatele úmyslně poškodili.
Výsledky testů byly vždy
na objednávku politicky zmanipulovány a uchazeči byli diskriminováni v rozporu
s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána ( viz článek 14 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod, dále článek 26 Mezinárodního paktu o
občanských a politických právech). Všem uchazečům nebyla zaručena stejná práva
a rovnost před zákonem a to v rozporu s článkem 1 Listiny práv a svobod.
Je nutné vyslechnout
všechny uchazeče, kteří podali přihlášku o funkci justičního čekatele u
ministerstva spravedlnosti v letech 1992-2002 a byli poškozeni, a je nutné
požádat o jejich vyjádření.
Až ustanovení § 109
odstavce 2 nového zákona o soudech a soudcích č. 6/2002 Sb. stanoví, že obsahovou
náplň přípravné služby stanoví ministerstvo vyhláškou. Ani v této vyhlášce
cíleně není upravena revize testů jiným nezávislým psychologem a testy
provádějí opět stejní dva psychologové.
Celých deset let
(1992-2002) byli justiční čekatelé vybíráni na základě neplatně a nevěrohodně
provedených psychologických testů, které nestanovila ani Ústava ČR ani zákon o
soudech a soudcích. Uchazeči byli vybíráni pouze podle protekce a celých deset
let byli soudci prezidentem republiky Václavem Havlem neplatně jmenováni do
funkce soudce. Zmanipulované návrhy na jmenování soudců předalo Kanceláři
prezidenta republiky ministerstvo spravedlnosti. Na základě neplatného
jmenování soudců jsou neplatná všechna jejich soudní rozhodnutí k dnešnímu dni.
Jde o největší skandál v
historii české justice.
Dr. M. Chovancová