Zbyněk Šimůnek 25.8.2007 K pořadu Člověk a demokracie na ČRo 6 dnes ve 21,10 hod.

 

Jak bludný kořen novinařiny plaval na vlnách rozhlasu

 

          Jako posluchač  pořadu "Člověk a demokracie" na ČRo 6 jsem v sobotu (25.8) nevycházel z údivu. Ne snad proto, že jeho hosté, tedy  prof. právnické fakulty Vojtěch Cepl a rozhlasový redaktor, ekonom Petr Holub, stříleli do lesa v domnění, že tam bude zajíc. Dokonce se do něj občas i trefili!  Tímto pomyslným tvorem mám na mysli  profesi žurnalistickou, jejíž příslušníky si vzali na mušku. Tedy přesněji, hledali kořeny její soudobé etické slaboty, každý ze svého hlediska.

            Vojtěch Cepl na ni šel od lesa. Připomněl, že v britském prostoru, kde byl kdysi na stáži oponoval či komentoval práci, zabývající se profesionální etikou. Má společné rysy. Připomněl nám její domnělé kořeny v gildách a cechovním zřízení, nezmínil se však o její společném židovsko-křesťanském  základu. Jakoby ty obecné rysy vyrůstaly jen z potřeby dělby práce, asi jako kytičky z rašeliny. Kristus by podle takového pohledu, jemuž říkáme materialistické paradigma, vlastně na kříži ani umírat nemusel. Stačily by jenom ti tesaři, co mu přitesali dřevo a vojáci, kteří ho na ně přibyli s dovedností jim vlastní...           

            Zkrátka, podle diskutérů vše začalo nikoliv city a myšlenkami, jež jsou jádrem všech společných morálek na světě,  ale společenskou diferenciací v institucích, které samy o sobě nejvíce všemu rozumí. Pravda, tu a tam si pan profesor postesknul na to, že při takovém vývoji by se  jejich bohulibé snažení mohlo zvrhnout do samoúčelného korporativismu, ve kterém by se třeba prodavačkám nechtělo v sobotu do práce, ale konec konců, lékařství přeci nejvíc rozumí sami doktoři. Proto je třeba, aby si hlavně sestrojili pořádný etický kodex. Takoví lékaři  sami  nejlépe ví, co ještě je a není "lege artis" a kde už začíná to co není. Například tedy prodej lidských orgánů jak jsme se s ním nedávno sešli v Brně nebo justiční vraždy českých soudců, jak je ještě pamatujem, dodávám já.

            Společný rys mají v České republice v tom, že za ně ještě pokud vím, niko nebyl odsouzen. Ba,  dokonce ani nebyly řádně vytaženy na světlo boží...  Tak už se opět dostáváme k práci novinářů. Jejich selhávání viděl pan redaktor Holub vcelku jasně: Mohou za něj vydavatelé. Celková bulvarizace a touha po zisku, jakož i údajná slabota profesorů žurnalistiky. Jenže tak jednoduché to není. Pravda nemá jednu tvář. Ještě ke všemu se vám ten její  holý ksicht mnohdy jeví úplně jinak od redakčního stolu než když ho obcházíte s loučí. Natož kdy na něj posvítíte televizní halogenkou a záběr provedete detailně a jaksi odspoda.

            Nejde tedy zaplať pámbu  Ceplovi ani Holubovi  o vytvoření "silných" institucí,  jež by žurnalistiku mástrovaly. Zpočátku by udivily rasancí vichřice, pak  zápachem nad bažinou aby posléze skončily jako pára nad hrcem. Ke všemu ještě  nějaké politické parlamentní žvanírně. Vědí, že si tam každá  strana ohřeje svou polívčičku a posléze  si s tou druhou rámci politického handlu stejně plácne. To ne, to ne!

            Naopak: Zatímco panu profesorovi, jemuž leží na srdci profesionalita novinářů, a který si zároveň uvědomuje možnost "odstřelu"  ústavních osobností pomocí novinářských snajprů, do "čerta"  pálícím z mnoha redakcí, pan redaktor by v novém zřízení rád viděl  obhajobu zájmů svých podhodnocených kolegů, z nichž převážná většina bere ubohý polat kolem 30. tisíc korun...

            Jaká to ušlechtilost! Škoda jen, že jejich kritika nebyla a není ještě víc zaměřena do vlastních řad. Pan profesor Cepl už posledně,  v jednom pořadu na "šestce"  trpce žehral na strukturu převážné většiny svých soudcovských kolegů, kde jsou jistá antikomunistická temata a minulost prostě tabu. Málokterý soudce to řekne nahlas. Ale je to sakra málo. Zrovna tak rozhlasák, který zasvěceně  vidí třísku v oku novinářů jiných,  by si měl lépe všímat  trámů ve zraku kolegů  ve své vlastní stanici. Místy se už jejich feministické štvaní a  prostátní poklonkování nedá poslouchat. Jak by také ano, když struktura některých pořadů, vezměme si třeba "Hovory na bělidle", je úplně socialistická! Feminočurdismus, jak nazýváme konkrétní politický směr  poslankyně Anny Čurdové(ČSSD), plný populismu,   zaměřené na ženy coby levicové voličky  její strany, je místy úplně nereálny, ale to panu redaktorovi nevadí.   Nebo vyloženě protiobčanská a prostátní "Česká justice", z jejíž  kuchyně bychom se ostrého pokrmu nedočkali. Přitom se u nás soudci přemnožili jako králíci. Nikdy to tam nezaznělo! Totéž vidíme v dalších pořadech zaměřených na rodinu, ze kterých levicovost pod záminkou "ochrany ženy a rodiny"  přímo teče.              Odlišných či kontradikčních  názorů tu není. Jen ideologická masáž více než 30 tisíc posluchačů.  Jakoby tu na rozhlasových vlnách ani nešlo o prostor veřejnoprávní, ale takový, který který byl natrvalo vyhrazen levičákům všech konfesí. Právě tady,  v pořadech zdánlivě nepolitických   je jednostranná levicovost už zcela průhledná.  Marně oba odborníci,  jak   Cepl tak Holub ohlížejíce se po ostatních  médiích,  vylévají ze svých srdcí moře krokodýlích  slz. Na čím?  Přeci  nad citovým vzedmutích jiných novinářů,  Je  v něm prý  nových informací jako šafránu. Zbytečně buší do svých nástrojů. Jejich hudba zní falešně. Nejde zdaleka jen neschopnost profesní, ale zejména o systém.

            Připomínajíce  případ kuřimského týrání  osmiletého Ondřeje a Aničky, protagonisté pořadu jaksi nezmínili několik informačních embarg, která vyhlásila justice. Dosud trvají!!!  To prý novináři, ne snad neschopná policie  vyvolali ono "zbytečné" pátrání.  Zrovna tak případ Terezky o kterou se přou otec s matkou. Co ty soudy, která nedělaly léta vůbec nic, to je také vina novinářů?  Pořad byl krátký. Na jeho rozhlasových vlnách  však plaval bludný kořen novinářské práce. Co jsme slyšeli bylo málo a znělo to z úst odborníků  jako hodně falešná muzika. Nechceme paušalizovat.  ČRo 6  je mezi tou českou bídou docela kvalitní stanice, jíž vděčíme za mnoho skvělých setkáních dokumentárních. Doufáme také, že  to co je tam dobré, bude pokračovat. Ovšem to lze jen při zapojení širšího politického spektra.  Zejména aktuální pravice tam není domovem. Může být na rozdíl od ideologie politické korektnosti,jež se tam pěstuje,  pramenem i zdrojem umlčovaných názorů.

            Menší strany včetně Pravého bloku  mají totiž k politickým  i  "nepolitickým" tematům co říci. Už proto dávám tenhle příspěvek právě do Necenzurovaných novin.