Nedávný podvod poslanců na občanech zvaný novela zákona o rodině

POTRAT V PARLAMENTU

Nyní, když o prázdninách mnoho dětí svoje táty opět ani nespatřilo, si připomínáme: Je opravdu málo současných právních norem tak špatných, jako novela zákona č. 94/1963. Nevěříte? Zkuste trvale žít v ošoupaných, podle jednotného stylu přešitých šatech, jež vám před 36 lety vybral jakýsi “pěstoun”, nevěda nic o vašich skutečných potřebách. Musíte si současně uvědomit také podmínky. Že se pěstoun se přitom shlédl ve vzoru svého staršího a silnějšího bratra. Oba shodně vás přitom připravili o veškerý majetek, dokonce i o příbuzenské svazky, pokud vám ještě nenařídili nějakou “převýchovu” ve svých rádoby sovětských uranových lágrech. Skončilo tam mnoho nejlepších mužů národa i s jejich rodinnými vztahy.O ně šlo neméně. Jako dnes: Ano, pokud jste otcové, představujete pro režim hrozbu v hodnotové orientaci. Jejím nositelem byla a je rodina jako celek. Komunistickému režimu, (právě jako nynějšímu), jde o mladé generace. O udržení stranické moci. Filosofie původního zákona o rodině zněla: potřebujeme ženy i matky, jako pracovní sílu. A tak, namísto lidé žili ze svého a na svém, pracují od nástupu komunistů výhradně na jejich polích a v pracovních příležitostech, jež ONI poskytli. Od jisté doby je občanům vše jen "půjčováno" včetně jejich vlastních dětí. Jména pěstounů? Mladší a slabší se jmenuje stát československý a ten starší, v jehož módě musíte dodnes chtě nechtě chodit, má v křestní listu napsáno Sovětský svaz...

Obdobně je tomu s "polistopadovou" novelou zákona o rodině č. 91/98, filosoficky jednoznačně postavené na starší předloze, tedy na nepřirozených základech dirigismu státu v rodině. Vše podle sovětského vzoru, zakládajícího možnosti hluboké státní vstupy do dispozičních i situačních možností obou rodičů, vychovávat a citově rozvíjet své vlastní děti. Na ně se už vůbec nikdo neohlíží, staly se jen součástí silně zjednodušených úředních statitistik, ****jež stát vytahuje, když se to hodí. Zmíněná novela byla schválena nakonec parlamentem narychlo, což je na ní znát. Jako silný argumet zaznělo, že před vstupem do EU jí potřebujeme. Máme ji. Stát ji potřebuje ke vstupu do Evropské unie. Asi jako děvka kosmetiku - tak alespoň pochopili svou roli úředníci ministerstva a řada poslanců. Proč je novela připomínající spíše legislativní potrat tak špatná?

Podle této novely zákona, totiž opět na místo přirozeného práva nastupuje v jakémkoliv konfliktu mezi rodiči za jednoho z nich (nejčastěji otce) stát. Svým pochybným, rádo by odbornictvím, (bez ohledu na prostou křesťanskou morálku na níž stojí naše kultura), pak postupně stát rozvrátí vše, co bylo možné mezi rodiči a dětmi hladce spravit. Od okamžiku vzniku rozvodové krize je státními úředníky a feministkami nekompromisně zpochybňováno právo dítěte na dostupnost obou rodičů tak hrubým způsobem, že prostě není v silách zavrženého rodiče je bránit. Nezáleží na to, je li otec olympionik či nevidomý právník, zakladatel Sdružení za dodržování práv rodičů Otcové v ČR musí bojovat. Proč? PROTOŽE JDE O METODU, POUŽÍVANOU V ČR OPAKOVANĚ A PRAVIDELNĚ, NAPROSTO BEZ CITU, BYROKRATICKY DŮSLEDNĚ, VE VŠECH “SPORNÝCH” PŘÍPADECH. TY ALE VZNIKNOU SAMY...

Podstatou téhle metody je právě postupné odcizení dítěte jednomu z rodičů, čemuž soudní znalci v tomto “inscenovaném procesu” jen přisluhují. Jinou roli totiž z hlediska našich zákonů ani nemohou. Vzhledem k tomu, že jsou sami znalci často dost pochybní, (svědčí o tom protichůdné posudky) je jejich postoj u soudu často více než komický. Na rodičích pak se chce, aby jim poskytli výdělek v podobě znalečného. Soudní praxe k posudkům přihlíží jen pro formu. A to z toho důvodu, že pokud má dítě ještě dost sil se u soudních znalců o svá práva hlásit, je odcizováno za pomoci matky českým státem dál, až posléze, obvykle otce, hluboce nenávidí. A dodejme, že se vší upřímností svého nezralého citového vývoje, kterým ho obdařily soudkyně, mentálně retardované za demokracií. Nyní je třeba zmíněnou odcizovací metodu popsat, demaskovat. Má řekněme sedm fází, vzájemně účelně fungujících, k dosažení převahy “kolektivního” nad “osobním”.

Tyto fáze tvoří řadu dlouhých diet styků mezi rodičem a dítětem, jež je soudy, bez ohledu na mezinárodní úmluvy, okrádáno o vše dobré, co mohlo dítě ze strany své krve čekat. Zlé věci, jak uvidíme, se dostaví samy, už automaticky. V informační společnosti však nejde o hru náhody v běhu světa, v němž si osud s lidmi dělá co se mu zachce.Jsou to jen špatně rozdané karty ve hře, kde se nemyslelo na děti jinak než na objekty státních dávek. Nic jiného už ani soudkyně nepamatují a dále se nenaučily.Ani nepotřebují, mají své jisté, budou li řádné byrokratky. Ostatně v jejich pojetí jim tenhle stav náramně dobře placenou práci usnadňuje. Aby si věc ještě usnadnily dávají ony diety:

DIETA MATEŘSKÁ. Matka otci nevydává dítě . Naivní tatík přichází na OPD, kde se státní odcizovací lobby pijavek kávy na oko staví na jeho stranu. Radí mu: “Měli byste se dohodnout.” Dobře vědí, že dohoda na jeho ochotě vůbec nezáleží, nýbrž je odvislá od toho, zda jeho bývalá žena má či nemá nového druha, a jak se jí daří do role otce exponovat někoho jiného.Ochotně však s pravým, od té doby už jen tzv. biologickým otcem, sepíší tzv.opatrovnice záznam.Co na tom že jde o obrácený rasismus, jenž zakazuje ústava! Otec se posléze, doufaje ve větší rychlost, rozhodne pro soudní cestu , třeba předběžným opatřením či výkonem rozhodnutí. Uplyne obvykle nějaký čas, hutně protahovaný liknavými soudkyněmi (je jich 80 procent). Na ně si může už téměř nesvéprávný otec stěžovat jak chce, jsou tam na doživotí. Proto asi místopředsedkyně Unie soudců (nevím proč se tak organizace jmenuje) Hana Tichá usiluje o “volné” termíny k práci soudců čili nic

DIETA ŠETŘÍCÍ Je předznamenána nesmyslnými tzv. “terénními šetřeními”, který že z rodičů má lepší podmínky pro výchovu. Obvykle tzv.opatrovnice zajímá nábytek a počet postelí. Přičemž "úradno" “prošetřuje” většinou ta nejméně kvalifikovaná osoba, jedno zda třeba vysokoškoláka, jenž postupně v manželstvích přišel už o několikery své ratolesti, jenž neuváženě do takového

světa přivedl. Ostatní kamarádi kolem něho si už dávají pozor, žijí raději na hromádkách či psích knížkách a populace rasantně klesá do kolen. Oni si však ušetří svůj byt pro vážnou známost na stará kolena. Jeho mají za idealistu a starého pitomce.

DIETA MLUVNICKÁ. Opatrovnice, svědkyně a soudkyně začnou skloňovat termíny “kvalitní” rodiče, jakoby šlo o vejce v samoobsluze. Přirozená etika poklonkuje vykázána na úřední chodby. Hry otců s dětmi pamatuje už jen dovádiště. Děcko je vtloukáno do hlavy, že si za vše může táta sám. Pro opatrovnice je stejně jen “biologický” zatímco ev.matčin nový druh, který svou sexuální aktivitu nešťastně napřel na přání vdané ženy do rozvratu rodiny, je tu nazýván mužským vzorem, jenž tak v “novém schematu” nechybí, byť je trestaný asociál.U soudu, po mnoha nedůvodných prodlevách, nastává divadlo, nazvané hra na spravedlnost. Jeden z rodičů, který u sebe z naivity právě nemá dítě (obvykle otec) zjišťuje, že se jeho děcku i jemu samému prostě lže. Do hry vstupují tzv.“otcovy výstupy”, pro něž je údajně nemá rádo a k němu nechce.

DIETA ZNALECKÁ. Znalci nebyli nařizováni dlouho, otec se jich nemůže dočkat. Nedůvodně do nich vkládá naději :Jsou to přeci soudní znalci!” Mezi nařízením znalce a realizací znaleckého posudku uplynou hravě měsíce i roky(!) jako nic.Výsledek předčí všechna očekávání: Oběma rodičům dají za pravdu, matce pravdou pravdivější. Aby se toho jistě dosáhlo, jsou některé znalkyně ochotny jíti cestou zfalšování posudků: Podvrhnou např. dětem projekční testy pro ratolesti věkem mnohem mladší. Že se to nesmí? Ale jděte! Otec nemá žádnou šanci si takové věci sám ověřit neb testy jsou jak známo důvěrné povahy. Více vyhledávány soudem jsou ty znalkyně, které drzeji a zároveň neviditelně lžou. Když na ně dupnete, obvykle se k soudu ani nedostaví, jen pošlou vyjádření, což na věci nic nemění.

DIETA VÝSLUŽKOVÁ. Nejen dítě je při ní okrádáno o tátu i tatík o dítě. Celá rodina musí uhradit tisícové částky za znalce, i kdyby je sama nežádala a jejich nařízení bylo dílem soudním. Jsou nařizováni další znalci a další “důkazyo “kvalitě” rodičů. Jde o mnohaletý proces, v němž si zejména synové, nejednou před soudem postěžují na své otce. Mrzí je, že mají táty takové, za které se musí stydět. Vše je důkladně protokolováno, aby si státní feministky přišly na své. Také zejména chlapci rychle dospívají a brzy se dopouští už prvních trestných činů. Na místo OPD nastupuje na stejném úřadě Komise sociální kurátorky, jinak vše při starém. Otec se za léta k dětem nedostane, a přichází k poznání podle textu písně: Sedm let jsem u vás sloužil a nic jste mi nedali. Může se stát, že z té beznaděje začne propadne alkoholu (jeho syn je už stejně dávno na drogách) a pak někdy kolem vánoc spáchá sebevraždu, o což ho již vlastní rodu střen na přání své mateře vícekrát žádal.

DIETA STÁTNÍ Dítě už otce vůbec nepoznává. Má o něm jen špatné a nepravdivé představy. Ve svém světě si s těmito bludy samo vystačí. Rodiče pak k stáru čekají domovy pro seniory a hospice s jeptiškami. Jde tak o hlavní vymoženost po sametové revoluci, na místo dřívějších domovů důchodců. Se synem zavrženého už rodiče (pravého táty), se pak ten hodný stát-otec nadále stýká v lepších případech policejně na různých sreet party, kde mu opět hlouběji skrze justici věnuje, (za peníze daňových poplatníků náležitou pozornost). Všichni zúčastnění na straně státního dirigizmu mají vyděláno, nejvíce ovšem lobby tzv. opatrovnická. Výdělek nestačí, proto policie za tímto účelem žádala snížení hranice trestnosti pro nezletilé. Ti se při svých trestných činech dostávají často před tytéž soudní znalkyně, které konstatují absenci uspořádaných rodinných vztahů - a tentokrát - div se světe - mají pravdu.

DIETA OPAKOVACÍ Během ní se už děti s rodiči vůbec nesetkávají, pokud ovšem ratolesti nepotřebují peníze do automatů a na drogy. Z dospívajícího dítěte se na perníkovém či mejdanu, či v království "heráku" stane rodič-otec, jemuž je otcovství přisouzeno, a vše jde ve výše popsaných fázích, jenže rychleji, vždy však důsledně podle téhož zákona. Narodíte li se do současnosti jako neslabé pohlaví, máte zkrátka smůlu. Kdybyste spatřili světlo světa jako žena , měli byste už v šestnácti letech šanci se stát svobodnou matkou s většími právy než padesátiletý chlap. Pak je možné nechat se živit třeba státními dávkami jako tzv. “samoživitelka” a bokem brát peníze na domácnost od druha.Takové děcko je hotový majlant a kdykoliv ho můžete nechat adoptovat (stále berou) a žít třeba rovnou u silnice s pasákem a s družkou jako lesba. On to někdo zaplatí, nejlíp v daních.Tolik o našem rodinném právu a novelizaci zákona. Ten je potratem parlamentu, mrtvě "narozeným" dítětem naší polistopadové legislativy.Problém je třeba (dokud vůbec žijeme) radikálně a neodkladně řešit nejlépe další novelou na základě zcela odlišné filosofie přirozeného práva.

Nelze vůbec spočítat jaké výdaje od dob socialismu i po sametu vyletěly neúčelně vzduchem.

Kdyby se tak stalo s systémem “oparovnictví státu”, rodině trvale vymírající české populaci by to jen prospělo. Zákon je opět mrtvým dítětem legislativy! legislativy. Žijí z něj hlavně byrokraté, jako červi. Dětem svým nesmyslným, ale v praxi preferovaným víkendovým rodičovstvím škodí. V šíři populace nijak a nikomu ,kromě sobeckých matek, kterých je mnoho, vůbec neprospívá. Počet lidí , žijících z tohoto paskvilkného systému na okresech a obvodech je vysoký. Na každém okresu mají asi 10 i více terénních pracovnic, většinou k ničemu. V konečné instanci rozhoduje v našich rodinách zmanipulovaný soud. K čemu je to dobré?

Na závěr jedno vážné varování: Uslyší li kterýkoliv postižený rozvedený tatík, jehož děti sice už neznají, ale v domově pro seniory se dosud nenachází, za sebou na nádraží něco jako: “Hele dědku naval prachy, dělej, rychle,rychle! ”, je povinen se řádně rozhlédnout, než snad dá obranou ránu, aby se nedostal do konfliktu se zákonem, tentokrát za týrání svého vlastního dítěte, které v tom spěchu “při čórce” otce NĚJAK NEPOZNALO. No, moc se nedivte, stane se. Otci, třeba olympionikovi Josefu Odložilovi se může přihodit lecos. Na POLICII se tím živí oddělení Prevence kriminality mládeže JUDr. Petr Želásko tam pořád něco vymýšlí. Jednou je MV ČR pro snížení hranice trestní odpovědnosti mládeže, jindy zase pro něco jiného, ale v praxi má však všechno platit občan. Protože nic lepšího než úředníci asi rodiče asi nevymyslí, mělo by se toto oddělení zcela zrušit a ušetřené prostředky vložit do nestátních organizací, které usilují o rodinu. Jenže, do toho se pánům z ministerstev vnitra, spravedlnosti a sociální péče aké chtít nebude. Musíme jim rázně pomoci a držet pohromadě.

**************************************************************

CHCEME OBČANSKOU SPOLEČNOST

Podpora rodiny, ale jaká? Taková, že bude stát platit další zbytečné úřednictvo - “opatrovnice” - vyživovat nepotřebné soudkyně, zkrátka vše, co se už neosvědčilo? Pěkně děkujeme.Chceme vychovávat a citově rozvíjet své děti. To přeci nemůže být výsadou státu!

SDRUŽENÍ PRO OCHRANU PRÁV DĚTÍ A RODIČŮ

jasně deklaruje, že se rozhodně staví proti plošnému rozdávání sociálních příplatků, získaných státem na daních. Takový systém, v němž vám stát odebere příjmy, aby s nimi sám disponoval a vyživoval z nich svoje nefunkční komunistické sinekury (čili dobře placená místa za zbytečnou a nanicovatou práci), je zločinem na dětech, jenž podporuje rodinné rozvraty a všechno své konání politizuje tak, aby udržel holou moc nad milióny lidí.

Žádáme důkladnou reformu ve prospěch otců, prostřednictvím nedávkových systémů a skutečné podpory rodičů, kteří se o své děti chtějí a musí starat. V šíři populace není třeba státních zásahů. Statisticky je prokázáno, že stát je největším zneužívatelem dětí, které rodičům odcizuje. ***Občanská společnost není myslitelná bez rodiny, kterou v České republice likviduje opatrovnická lobby po záminkou ohrožování dětí. Proto všude nalezneme letáky o týrání dětí s telefonními čísly, aby mohl být problém zveličován. Jedině rodiče sami nejlépe vědí jak vychovávat své děti, jedině rodiče za ně plně zodpovídají. Veškeré mohutné ingerence státu jsou jenom záminkou k udržení “rozvodového průmyslu”.

Ano, chceme občanskou společnost, ale takovou, že stát zaručí práva dětí na oba rodiče. Jen takovou! Nebudeme se místo do tváří svých dětí dívat na kyselé obličeje soudců při jejich ponurých obřadech. Je třeba rázně zkoncovat s normalizační praxí která chrání státní parazity. Zb. Šimůnek

Uvodni strana.