Petit rozsudku o výživě nezletilého dítěte

Dosavadní znění výroků obecných soudů o výživném na nezletilé dítě jsou v rozporu se zákonem o rodině pro jejich neúplnost, a tudíž i jejich částečnou nevykonatelnost vyživovací povinnosti rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy.

Podle § 26 odst. 1 a § 50 zákona o rodině soud upraví práva a povinnosti rodičů k nezletilému dítěti, zejména rozhodne, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

V soudní praxi bezvýhradně panuje názor, že se konkrétní a opakující peněžní plnění určí jen tomu z rodičů, kterému dítě nebylo svěřeno do výchovy, nebo který neplní vyživovací povinnost dobrovolně, čili u druhého rodiče se vychází z toho, že svůj díl na plnění vyživovací povinnosti poskytuje dítěti přímo a bezprostředně, zpravidla in natura. 1)

Tento právní názor obecných soudů svou závažností a nepřesvědčivými argumenty přesahuje meze soudní moci při výkladu zákona a ve skutečnosti se jedná o neústavní zásah soudní moci do moci zákonodárné.

Výslovné a jednoznačné znění zákona o rodině vyžaduje, aby soud rozhodl o tom, jak každý z rodičů má přispívat na výživu dítěte, tj. jak mají otec i matka přispívat na výživu dítěte. Stejné znění právní úpravy vyživovací povinnosti rodičů obsahuje i poslanecký a vládní návrh zásadní novely zákona o rodině, která by měla vstoupit v účinnost dnem 1. 8. 1998.

Nutnost stanovení vyživovací povinnosti i rodiči, kterému bylo dítě svěřeno do výlučné výchovy, vyplývá zejména ze skutečnosti, že výživné je plněno rodiči ve prospěch třetí osoby (dítěte), tj. nejde o vzájemná plnění rodičů, přičemž pohledávka na výživné na nezletilé dítě je vůči jiným pohledávkám absolutně nezapočitatelná.

Obecné soudy nemohou výslovný a jednoznačný příkaz zákonodárce, aby bylo určeno výživné na nezletilé dítě každému z rodičů, porušovat tím, že výživné na nezletilé dítě určí jen jednomu z nich s odůvodněním, že druhý z rodičů poskytuje výživné bezprostředně a zpravidla in natura. Takovýto postup soudu v nesporném řízení je bez příslušné novelizace zákona o rodině nezákonný.

Úplný výrok o výživném na nezletilé dítě podle platného zákona o rodině má znít takto:

  1. V případě, kdy jsou oba z rodičů schopni přispívat na výživu dítěte v penězích:

a.      Otec je povinen přispívat na výživu nezl. ... částkou ...,KČ měsíčné; splatnou vždy předem vždy do každého .... dne v měsíci k rukám matky

b.     Matka (dítě ve výchově) je povinna přispívat na výživu nezl. dítěte osobní péčí a částkou ...., KČ měsíčně splatnou vždy předem vždy do každého posledního kalendářního dne v měsíci.

  1. V případě, kdy jeden z rodičů není schopen přispívat na výživu dítěte v penězích:

a.      Otec je povinen přispívat na výživu nezl. ... částkou ....,KČ měsíčně splatnou vždy předem vždy do každého ......dne v měsíci k rukám matky.

b.     Matka (dítě ve výchově) je povinna přispívat na výživu nezl. dítěte osobní péčí, případně tak, že výživné v penězích se neurčuje.

Nelze výjimečně vyloučit, že vedle osobní péče o nezletilé dítě soud určí i jiné naturální plnění, než je osobní péče o nezletilého, to však musí být zcela zásadní, hodnotné, trvalé a vždy v zájmu nezletilého dítěte.

Je v zájmu nezletilého dítěte, aby soudní praxe připustila určení části výživného i určitým zlomkem na placení zásadních, dlouhodobých, pravidelných a proměnných plateb ve prospěch nezletilého dítěte, jako jsou např. školné, pobyty v zahraničí při studiu.

Určení výživného na nezletilé dítě i rodiči, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, nevylučuje právo tohoto rodiče plnit na výživu dítěte i vyšší částkou, než jakou mu stanoví rozsudek (schválená dohoda).

Petit rozsudku o styku s nezletilým dítětem

Soudní úprava styku rodiče s nezletilým dítětem, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy, zní pravidelně např. takto:

Otec je oprávněn se stýkat s nezl........ vždy ..... .... v každém ...... kalendářním týdnu v roce vždy od ..... do .....

Tato soudní praxe již neodpovídá znalosti. Navíc zatíženost některých rodičů (např. podnikatelů, manažerů), vede k tomu, že se mnohdy snaží využít, resp. zneužít tohoto znění rozsudků v neprospěch druhého z rodičů tím, že nechávají druhého rodiče s nezletilým dítětem marně vyčkávat mnoho hodin, zda a kdy druhý rodič nezletilé dítě převezme a zda je v přesně stanovenou dobu skutečně vrátí.

Znění zákona o rodině a Úmluvy o právech dítěte, jakož i přesnějšímu vymezení práv a povinností při styku rodiče s nezletilým dítětem, odpovídá toto znění výroku rozsudku:

Otec je oprávněn i povinen se stýkat s nezl. .... vždy v každém ...... kalendářním týdnu v roce vždy od ..... do ....... nepřetržitě.

Dosavadní znění výroků rozsudků o styku s nezletilým dítětem zakládá jen oprávnění rodiče a nikoli již jeho povinnost styku s nezletilým dítětem, takže rodič se může části, případně celého svého oprávnění k určitému styku vzdávat, aniž může být za toto svoje jednání k újmě druhého rodiče a nezletilého dítěte sankciován.

Výchova nezletilého dítěte, která nedílně zahrnuje i osobní péči rodiče (styk) o nezletilé dítě, je nejen právem, ale současně i povinností obou rodičů. Z tohoto důvodu nelze výjimečně vyloučit i rozsudek ukládající rodiči, který tuto svoji povinnost dobrovolně neplní, aby soud, např. na přání nezletilého dítěte a na podnět opatrovníka nezletilého dítěte, vynesl rozsudek tohoto znění:

Otec je povinen se za účasti matky stýkat se s nezl. dítětem vždy každou ..... sobotu v roce vždy od ....... hod. do ..... hod. v místě trvalého pobytu nezletilého dítěte.

  1. Československé rodinné právo, Češka a kolektiv, Panorama, Praha 1985

JUDr. Luboš Chalupa