MAJÍ SNAD HOŘÍCÍ SOUDY OZAŘOVAT MRTVOLY SOUDCŮ  ??!

 

Po šestiletých zkušenostech s českou justicí by si někdo mohl naivně myslet, že ji dobře zná a že ho nemůže už ničím překvapit, natož pak zaskočit. Ale to bychom jí velmi křivdili, neboť její originalita vskutku nezná hranic a pokud byste se o něčem na základě prostého úsudku  domnívali,  že takovou hloupost by snad neřeklo ani dítě v mateřské školce, pak vězte, že u českých soudů Vám to budou tvrdit dospělí lidé, placení státem (tedy z našich daní) s ledově vážnou tváří a smrtelně vážně.

 

Zase jednou jsem měl soud. Jeden z mnohých. Abych byl přesnější – jeden z mnohých o odškodné, které by měl vyplatit stát za zvůli svých orgánů činných v trestním řízení poté, co se po dvou letech souzení prokázalo, že se žádný trestný čin vůbec nestal a že tedy to, co normální člověk bez sebemenšího právního vzdělání věděl po pěti minutách, je skutečně tak, a ne jinak, jinými slovy, že celé trestní stíhání – vedené dokonce vazebně !! -   bylo od A až do Z holým nesmyslem vymyšleným k šikanování obviněného (později obžalovaného), tedy mé osoby.

 

Pro informaci nezasvěcených : Šlo tehdy o to, že jsem se se svým synem opozdil z návratu z víkendu o dvě hodiny, což „právně erudované“  státní zastupitelství na Praze 9 označovalo po dva roky za „únos a zbavení osobní svobody“.

 

Věc náhrady škody za toto dvouleté soudní řízení spojené s měsíčním uvězněním se konečně dostala před soud (ministerstvo spravedlnosti dobrovolně – tedy bez soudu – samozřejmě nedá ani korunu, natož aby pak uznalo jakoukoliv chybu) a tam jsem se od zástupkyně českého státu (tedy ministerstva spravedlnosti) doslechl následující stanovisko (a teď bedlivě čtěte, nebo poslouchejte) :

 

Za trestní stíhání si mohu sám, protože jsem nevhodně provokoval orgány činné v trestním řízení, žádná chyba (natož pak nesprávné úřední rozhodnutí) dopuštěna nikým nebyla, všichni konali, co konat měli a navíc – jsem prý nedával svou nevůli s trestním stíháním dostatečně najevo, takže chudáci policajti se právem domnívali, že se mi to hrozně líbí.

 

Přiznám se, že jsem chvíli skutečně nevěřil vlastním uším, a to přesto, že jsem si u našich soudů zvyknul už na ledasco a snad jediné, čím by mi skutečně vyrazily dech, by bylo to, že bych se konečně dočkal objektivního a spravedlivého přelíčení. 

 

K věcné stránce jen připomenu, že v této věci již byly vydány dva osvobozující rozsudky ve dvou soudních stupních, které shodně konstatovaly, že v tomto případě žádné důvody trestního stíhání nikdy neexistovaly a že tudíž trestní stíhání nemělo být vůbec zahajováno.

 

Nejen že jsem proti všem policejním usnesením podával řádné opravné prostředky, které zákon předpokládá, ale navíc jsem psal skutečně, kam se dalo ve snaze dovolat se zastání proti evidentní zvůli všemocných státních orgánů.  Samozřejmě bez sebemenší odezvy, jak je u nás „dobrým“ zvykem ( o roli organizací a spolků oficiálně hájících lidská práva se raději ani šířit nebudu). Přesto to policajtům údajně dnes připadá, že jsem vyjadřoval svou nevůli nedostatečně, a tudíž jsem s trestním stíháním asi tak nějak podvědomě souhlasil (to, co jsem psal a dělal na svou obhajobu, byl podle nich asi jen takový povinný cirkus, aby se neřeklo).

 

Myslím, že o nesmyslnosti, hlouposti a vskutku neskutečné aroganci a nadutosti výše uvedených závěrů nemá smyslu se příliš rozepisovat, neboť kdo nepostrádá logické myšlení, vidí to na první pohled, těm ostatním bych to vysvětlovat stejně zbytečně.

 

Snad jen na okraj poznamenám, že slušný člověk, když už by se takových „omylů“ vůbec dopustil, by se nejspíš hanbou propadnul a snažil se nejen se co nejrychleji omluvit a dát věci do pořádku, ale také se rychle domluvit na nějaké přijatelné kompenzaci, aby  měl tuto – pro něj jistě velmi trapnou záležitost -  co nejdřív ze stolu (a veřejnost z očí). 

 

Jenže slušní lidé se dnes nacházejí možná v cizině, možná v pobočkách zahraničních firem, možná v soukromých společnostech, možná jako živnostníci či podnikatelé – ale sotva v „orgánech činných v trestním řízení“.  Tam nemohl Grossovu éru (potažmo éru Marie Benešové) přežít ani jediný.

 

No a protože odjakživa platilo „na hrubý pytel hrubá záplata“, nepřipadají těmto – z velké části evidentním primitivům -  písemná podání zřejmě jako dostatečný projev protestu či nesouhlasu. Oni asi rozumí jenom síle.

 

Takže se v duchu nadpisu nezbývá než zeptat : Opravdu to nepochopíte dřív, dokud nebudou hořet policejní stanice nebo soudní budovy ? 

 

Lidem, kterým jste svou nekonečnou tupostí, nevzdělaností a nebetyčnou hloupostí dokonale rozvrátili jejich soukromý i profesní život totiž stačí už docela málo.

 

Vlastně jediné : Stačí jen říct !!  

 

 

 

 

                                                                                                Ing. Jiří Fiala

                                                                                          současný mluvčí K 213

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V Košíku, dne 8. června 2006