Proměny pohledů na rodinu ve světle literatury

 

 

Památce  knihy  T.G. Masaryka

„OTÁZKA SOCIÁLNÍ“

u příležitosti  110. výročí českého vydání

 

 

 

Stalo se tak  zhruba deset let  předtím, než byla vyhlášena republika Československá. Jen si  představuji,  jak osmačtyřicetilelý   profesor  T. G. Masaryk znalý politiky, které dnes  - nevím proč -   říkáme politika  vysoká,  právě  dokončil předmluvu ke svojí knize „OTÁZKA SOCIÁLNÍ.“ Ta později proslula  jako první zevrubná kritika socialismu.  Ach ano, ještě datum:  Tedy,  7. prosince 1898…

Co chtěl knihou  „Otázka sociální“   vlastně   Masaryk  sdělit?  … „Běží mně v této studii o to, abych ukázal, že socialism a zejména marxism je pokusem o celou soustavu filosofickou, že marxismus není jen otázkou národohospodářskou, třebaže se napořád jen tato jedna jeho stránka přetřásává…“  Zní jeho slova  a hned  dál  vymezuje také  svůj postoj: Touto studií, myslím, Marx i Engels získají, přestože jejich methodu a filosofii odmítám. Marx a Engels nutí k diskusi o mnohých problémech, o nichž se posud v literatuře o marxismu ani nejednalo.“

Dílo vzniklo z vzniklo z autorových  universitních z přednášek, ale proč a co ho k němu vedlo?  Protože, jak prof. Masaryk ve své  předmluvě k českému vydání sám píše, …“ Pravidlem posuzují se jen hlavní hesla socialistická; jedná se např. o tom, je-li komunism možný či ne. Ale nikdy se o komunismu nevykládá celé učení Marxovo. Ve spisech stranických je to pochopitelné; ale mně šlo o to, aby čtenáři poznali Marxe a Engelse celého a skutečného. V každé kapitole vykládá se proto Marxovo (a Engelsovo) učení, aby alespoň jejich hlavní myšlenky byly poznány. 

Profesor Masaryk pak ještě z důvodů didaktických,  podává  ke všem hlavním předmětům literaturu, v níž by čtenář našel poučení další; …“čtenář knihou dostane filosofický úvod do důležitých záhad sociálních, jimiž se socialismus a sociologie dnes zabývají“….

 Ale proč o tom dnes píši já? Prostě proto, že Masarykovo dílo, bylo na mnoho naší generací, před národem  pečlivě skryto. Nacisty, stejně jako komunisty. Ti  Masaryka navíc v mnohém dezinterpretovali aby jim v konečném výsledku vyšel obraz buržoazního nepřítele lidu. Výsledek se pak  vztahoval také na jeho spolupracovníky a dokonce na všechny, kteří by si snad i dovolili,  mít pozdějšího zakladatele moderního českého státu v úctě a uznání… Ze stejného důvodu byl jeho syn, Jan Masaryk jako úřadující ministr zahraničních věcí, dokonce komunisty zavražděn.

 My, pozdní vnuci českého národa jsme slyšeli   k letošnímu 90. výročí vzniku republiky Československé,  tedy  k  28. říjnu  1918,  mnoho dobrého také o prezidentu zakladateli. Nemůžeme ale, než  želet faktu, že pokud jde o znalost Masarykova  díla, není o mnoho větší, než v době kdy jako  psal „Otázku sociální“. Kupodivu, navzdory mnohaletému „proškolování,“  jehož součástí byly i zinscenované politické procesy a jejich šibenice pro odpůrce režimu, totéž platí i  o teoretickém  marxismu.

Leč, nebudeme dnes  plakat  na rozlitým mlékem. Namísto toho si jenom krátce připomeneme některé z myšlenek Masarykových, a také těch  lidí jemu blízkých.Budou se hlavně týkat žen a vůbec rodinného života, který je dnes v krizi. Tenhle přístup považuji za  mnohem užitečnější, než mnohé oslavné projevy politiků, kterých se ostatně lid český,  dle svojí  tradice, pramálo drží.

 

MASARYK: ODHALENÍ  POHÁDKY  O KOMUNISMU

Otázka zní stejně, jak za časů  profesora Masaryka: „Milé ženy, nemá váš  dnešní život za vzor život krtka?“ Socialisté, tím spíše komunisté jsou přímo posedlí rozdělováním statků. Málokdy však jde o jejich, protože když o ně usilují obvykle je dosud nemají. Pakliže jich dosáhli, není důvodu je dále dělit, ale ovládat. Spletitá věc, tenhle socialismus, a proto se muselo co nejvíc přikrášlit ono tzv. „spravedlivé“ rozdělování ….

„Co můžete rozdělit?“ Ptá se T.G. Masaryk ve svojí „OTÁZCE SOCIÁLNÍ“  Hned také odpovídá, že to jsou vyrábědla“ (výrobní nástroje, ale také banky a podobně) , výrobiva, (dnes bychom řekli vstupy), výrobky,  ale mohou se rozdělit, resp. upravit i  práva politická, náboženská (církevní), a také se  může rozdělovat vzdělání (školství). Nejen tohle všechno:  „Konečně se může mluvit o rozdělení pohlavním, tj. reformě manželského práva a celého žití rodinného,“ uzavírá autor. Dál se zabývá různými měřítky  takového dělení. Zajímá jej, kdo je bude hodnotit, ale hlavně, kdo o rozdělování bude rozhodovat. Jestli centralizovaný stát  nebo nějaká jiná, třeba hospodářská  autorita. Pak vyvstává otázka, kdo bude všeho vlastníkem nebo pouhým držitelem, či obojí zároveň. Když  nám takhle osvětluje zásadní věci tehdejší profesor a říšský poslanec Masaryk,  všimněme si  aspoň nyní, jeho prozíravosti:

„Každá opravdová odpověď na všechny tyto otázky je konec konců praktickým nebo teoretickým rozřešením otázky po hodnotě lidského života, jeho vlastním smyslu a jeho posledním účelu,“ říká současně s uznáním solidárnosti,  a také s jasným odmítnutím komunismu  Masaryk: …Odmítám komunismus hospodářský, nevěřím v komunismus duchový (jak jej líčí např.Marx) a odmítám komunismus pohlavní a rodinný,“ deklaruje T.G.M. Zároveň odhaluje v čem je jádro pudla: „Základní lež komunismu je, že každý má chtít, co má soused, a že každý má být, jako je druhý.“ Tak aby se v České republice necítili ti věční budovatelé komunismu a socialismu, ti průkopníci slepých uliček dotčeni, nazývejme eufenimisticky staré lži pouze základními pohádkami.   Ty ovšem působí v každém věku...

 

 

JAK NA REFORMY PODLE T.G.MASARYKA

Masaryk už tehdy jasně viděl, že je třeba sociální,  hospodářské reformy, ale že jí musí provázet také mravní a názorová změna.“Marxův materialismus nestačí,“ napsal…

Chápal, že lidé se přirozeně liší svým nadáním, silou i okolím. Každá sociální reforma podle T.G.M  proto měla za úkol dojít …“co možná snesitelné nerovnosti. Zákon může ustanovit jenom rovnoprávnost, nikoliv rovnocennost: Neuznávám požadavek  hospodářské rovnosti.“ napsal Masaryk ve svojí  „Otázce sociální“ už v r. 1898, kde také odmítl komunismus hospodářský i duchovní: “Odmítám komunismus pohlavní a rodinný.“

„MUŽI JE BLIŽNÍM ŽENA, ŽENĚ MUŽ.Tento neintimnější poměr musí pravá láska posvěcovat nejúčinněji,“ domníval se Masaryk. Přitom důrazně odmítal názor socialistů na neustálý boj každého s každým, včetně války  obou pohlaví. Právě v „Otázce sociální“ T.G.M. prokázal, že si tzv.matriarchát coby společenský řád,  Engels  prostě vycucal z prstu(!)   jako   ideologický nesmysl komunismu. 

Profesor Masaryk opakovaně vyslovoval  např. ve svých „Ideálech humanitních“ (1901)  názor, že žena je muži zcela rovna  a   liší se od něj jen svojí  fyzickou slabostí, ale současně se proti vynášení   něžného pohlaví otevřeně postavil.

Masaryk vždy důsledně vyznával názor, že …“ženská otázka se nemá řešit bez mužské a naopak protože muž a žena jsou nejbližšími spolupracovníky.“

Vnímal to jako otázku v politického boje sám přeci kdysi, před založením vlastní, realistické strany,  2 x kandidoval za socialisty. Byl si vědom toho, že  výhodou socialismu jeto, že lákavostí svých cílů,  oslovují velké množství lidí. Masaryk byl v církevních kruzích často nenáviděn. Názor o rovnoprávnosti žen,  pro úplnost cituji: …“V souvislosti s odcírkevněním se pokrokoví lidé se docela jinak dívají na ženu.Proto usilujeme, aby žena byla v každém směru mravně, hospodářsky,politicky, a také nábožensky postavena muži na roveň“.  

Ovšem,  to ale neznamená, že by tu byly jen církve, kdo hlásal nějaké názory a postoje. Byli to také spisovatelé, kteří  svá díla chtěli dobře prodávat. Proto v reakci na moderní literaturu, která  začala neúnosně vynášet kult mateřství a ženy, Masaryk požadoval, abychom se k tomuto nešvaru postavili čelem – a odmítnuli jej. T.G.M. viděl dobře. Pro něj to byl literární úpadek, který šel až do pornografie.  Profesor, sociolog a pozdější  prezident si všímal způsobu života lidí. Jak šla doba, T.G. Masaryka začalo stále více znepokojovat podle něj – už tehdy neúměrné - vzrůstající zaměstnávání žen. Hlavně  mimo domov,  ve fabrikách…

Na tomto místě  při vědomí neúplnosti, ukončíme výběr ze zásadních postojů profesora Masaryka. Nic nám však nebrání pohlédnout na některé zajímavosti, pro  téma přínosné.

 

 

T.G.M., JEHO LOGIKA  A  VZDĚLANÉ ŽENY 

Logické a   racionální  myšlení T.G.M. se mnohdy zcela míjelo s tím, jak se ONY ženy samy znaly. MUŽ, ať byl jakýkoliv,  nemohl pronikat do všech záhybů jejich duše. Zpočátku už vůbec ne tak, jak své „profesorské“ názory říkal: Přímo,  bez finesálních  a galantních příkras, jež bývaly pod vlivem francouzské literární kultury v Čechách domovem.  Byly to právě ženy ze vzdělaných měšťanských kruhů, které Masarykovi vytýkaly, že se na věci dívá příliš „profesorsky“, aniž by mohl procítit tajemnou duši ženy, která na jiné, nikdy jisté věci neprozradí. Prozradila by tak sebe. Ostatně, v tom Masarykovy oponentky spatřovaly hlavní zábranu, že dosud nikdy nebyla ženou,  zpracována zevrubná ženská psychologie. Současně je děsila Masarykova představa, že ženy by mohla v budoucnu vykonávat i povolání soudkyně(!). Věřily, že by je pro velkou míru … „citovosti“  rozhodně nevykonávala správně. 

Při takovém zaujetí pro ženy a jejich možnosti ani není divu, že  T.G.M. jako sociálního feministu,   zaujaly později,  ještě před koncem I. světová války anglické a francouzské ženy – spisovatelky. Ve svém díle „SVĚTOVÁ REVOLUCE“ (Čin,Orbis, Praha 1925 na str.130-131) poznamenává: Je i v tom vidět pronikání ženy do veřejné činnosti.Žena se osvobozuje Z HARÉMU-KUCHYNĚ. V Londýně za války, ostatně i v jiných zemích, dalo pozorovat, jak ženy zabíraly zaměstnání, dříve mužům vyhrazovaná. To se po válce, až se muž vrátí, změní, ale žena nabude práv a ovšem i odpovědnosti.Z denních listů i ze zpráv soukromých jevil se nápadně značný počet sebevražd u žen: statistika to teď potvrzuje a upozorňuje na přetížení ženy z nezvyklosti, na vliv opuštěnosti ,apod…“

Je logické, že pokud TGM chápal kuchyni jako harém, tak dnes dlužno podotknouti, že v tu dobu patrně měli muži ještě nějaká mužská a lidská práva, nikoliv jako v současnosti, když jsou ženami na soudech proháněni coby lovná ba škodná zvěř. Tímto se veřejně stavím na stranu antiprofesorských žen. Ovšem, je spravedlivé na obranu profesora uvést, že mu i trochu křivdili. Byl skutečným demokratem. Na jiném místě svého díla   T.G.M. právem  horlí proti literární pornografii, přičemž za její prvopočátek považuje nekritické (nesystémové, pozn.Ši) vynášení ženy jakožto „velké matky,“ a také k tomu uvádí: …“Je li matka svatá, musí být i svatý otec.“  Škoda jen, že tohle české soudkyně, jichž je v justici 80 procent, jaksi vůbec  nechápou…

 

Zkrátka,  příliš demokratický profesor Masaryk,  se ve své době, tedy ve feudální, měšťácké  ale  často i v demokratické společnosti  takříkajíc nechytal. Měl mnoho nepřátel.  Jak  mezi šlechtou, tak i mezi muži jemu postavením rovnými. Ti  na něj porůznu  žárlili, ale nejvíc ho nesnášely kruhy církevní.  Neohroženě se stavěl proti jakémukoliv tmářství o všem pochyboval, zkrátka nehodil se. Dokonce ani národní společnost 19. století Masaryka příliš nebrala,  když  nepodkuřoval průmyslníkům, navíc  se zastával Židů. Nepřekvapí, že  bychom heslo „Masaryk“ marně hledali  v „Národním albu podobizen  a životopisů českých lidí se snahami vynikajícími a záslužnými“, jež vyšlo na samé hraně 19. s 20. století. Je to pochopitelné. T.G. Masaryk sice působil v předminulém století, ale patřil už k největším duchům století dvacátého a jistě i našeho. Což ovšem neznamená, že by se nemohl také mýlit.

TY VÁŠNIVÉ ODPŮRKYNĚ PANA PROFESORA!

Samotná myšlenka emancipace, kterou profesor Masaryk obhajoval,  vůbec neměla v Čechách na růžích ustláno. Nešlo však  o vulgárního feminismus, s jakým se dnes setkáváme.  Přesto  tam kde  udávaly tón dámy z lepší společnosti, uvyklé na zabezpečený status, na své jisté, třeba na neotřesitelné postavení  svých mužů, jejichž odlesk na ně přeci padal tak příjemně se přísným dokonce profesorem pohrdalo … Nadělal si vášnivé odpůrkyně také když   hovořil o potřebě vysokoškolského vzdělání žen v zemích rakousko-uherských nebo Království českého. Samy dámy s ním polemizovaly, když  hlásal svoje názory o zcela nové úloze žen emancipovaných, třebaže v Americe už vznikala  ženská nakladatelství, noviny s touto tematikou rostly  jako houby po dešti,  a také naše  rodinné  časopisy  o všech novinkách v ženském pilně referovaly. Zajímaly se o uplatnění žen mimo dům, nejen v pomocných pracích, ale v různých  povoláních a jejich nových částech, referovaly o hutí žen v Anglii a na celém světě, včetně v této věci okrajových zemí Asie. Dnes už nám připadají neuvěřitelné  boje o volební právo žen, či zrušení celibátu v různých tradičních ženských povoláních. Na domácí půdě přišly ženy s novou zbraní, kterou byl  sport. Ale hlavně - jakmile někde došlo ke změně zvyklostí -  už to věděla ta či ona novinová „ženská hlídka“ a dávala to dál.

 Myslím, že nemáme ani dost práva k tomu, pohlížet na tehdejší ženské snahy se shovívavým úsměvem na rtech, neboť mnohé úvahy i po soudobých psychologických „objevech“, dodnes udivují svou hloubkou. Ovšem, na obou stranách; tedy pro uplatnění žen, ale také tam, kde jde o jejich povahové vlastnosti.  Profesor Masaryk byl pro tehdejší citlivé duše „slabého pohlaví“   pořád dost velké, a tedy málo stravitelné  sousto.

Masaryk byl přeci „jen“ vzdělanec. Profesor, bez rozsáhlého majetku,  a také  „řádného“ původu.   Byl logikem (mj. autor Pozitivní logiky)  a zároveň politikem.  Mužem se silnou intencí,  ale také   ve společnosti, založené na osobních zkušenostech,  dosud  neuznávanou sociologickou imaginací. Jeho představivost byla obdivuhodná,  a je dodnes hodna  našeho uznání. Kromě toho T.G.M.  měl v tehdejší měšťácké společnosti i různé „škraloupy.“ Např.mu vůbec neprospělo, že si zval studenty i domů a o všem možném s nimi otevřeně hovořil…

V srdci říše - ve Vídni - byl už ve svém učení úspěšnější třeba rodák z Příbora na Moravě, vídeňský profesor židovského původu Sigmund Freud. Jeho  modelová teorie libida, Ich, ega a super ega, pojednávající o sexuálním zákulisí rodinného jednání  však připadala přímočarému Masarykovi  neetická. Vnímal rodinné vztahy ve freudistické teorii jako více méně trapné…

Akce žen proti Masarykovi byly však vedeny jejich žensky„rafinovaně,“ posuďte sami:… …„Jako žena úplně vzdálená a nezúčastněná veškerého pokrokového hnutí,“  píše v časopisu „Nový život“ (1905)  Marie Koutecká, .. „prosta všech předsudků …mohu si snad dovolit, opravdový,nevědecký, čistě ženský posudek o vyhlášené přednášce profesora Masaryka.“

Následuje sprška typicky „ženských“námitek. Jsou vedeny  ve stylu archetypální obhajoby  ženství, vycházejících z tehdejších dobových představ.  Tedy, že vzdělání žen by  je vzdalovalo jejich tajemnému poslání. Vysloveny jsou  obavy, že by už samy vzdělané ženy nemohly muže ničím  překvapit. Následují  jemné narážky na to, že panu profesorovi snad nejde ani o ženskou krásu a tělesné zvláštnosti něžného pohlaví, nýbrž o rozvíjení etické diskuse. Ženy cítí v ohrožení  samo …  „neotřesitelné poslání žen“ tedy vnímají Masarykovy názory  na vlastní emancipaci , jako spor o to, k čemu byly stvořeny, jak se od mužů liší a čím jsou  - na rozdíl od mužů – skutečně nadány.  .Intuitivní srovnání žen však svoji cenu nepochybně má:

„Vědeckou psychologii ženy, by jen žena propracovati mohla, ale ženám doposud schází buď schopnosti, upřímnosti nebo odvahy, projeviti veřejnosti nepokrytě absolutní nestejnost schopností duševních muže a ženy. Připisujeť se tento rozdíl jen výchově, nikdy ne přirozenosti a vlastní podstatě psychické.“…

Postoj autorky vychází nepochybně z tehdy dost obvyklého, ale nikoliv zcela nepřínosného směru, který se zabýval  rozdíly v cítění obou pohlaví, přičemž eticky jistě správně deklaroval , žeHlavním posláním ženy je býti matkou.“ Vidíme, že na raných počátcích diskuse - muži kontra ženy – v industriální společnosti, je vcelku správně predikována obava z extrémního minutí  biologického cíle lidského rodu….

  ŽENY, alespoň některé,  si tehdy instinktivně a empiricky, (protože řada vědeckých disciplín byla ještě v plenkách) , uvědomovaly k jakým karambolům může dojít. Zejména, když je tzv. ženské  chápáno jako mimo-rodinné, a stává se    výhradním smyslem veškerého úsilí emancipace  samo o sobě.

 Ať už  tomu „nevědeckému“ posudku  paní Koutecké vytýkáme cokoliv, bylo od ní srdnaté pouštět se do křížku s panem profesorem, a to ještě mnohem inteligentnějším způsobem, než dnešní feministky na svých internetových stránkách diskutují o nahotě profesora Václava Klause.

 Opravdu se nemohu zbavit pocitu, že dnešní feministky došly ve svém neutuchajícím boji  k tomu, před čím je chtěla ochránit paní Koutecká, když Maarykovi rozhořčeně, leč neprávem,   vytknula: „Celá posvátnost domácího krbu, má prý podklad čistě hospodářský, který pokrokem doby se mění a změní.  Život dnešní ženy má za život krtka.…Život dnešní ženy nemá význam pouze  hospodářský, nýbrž především etický.“

 Dále se autorka táže, komu že prospěje takový domnělý pokrok. Ženy se podle ní pak ..“stanou ¨skoro zbytečnými v rodině a domácnosti.  Ani štěstí se nedosáhne takhle  vylkanými představami, píše Koutecká.

Dále bere Masarykova oponentka pod svá ochranná křídla i lásku a  důrazně se ohrazuje se proti Masarykovým generalizacím.

Byť jistě ne zcela a úplně mohla paní  Koutecká pochopit z jednoho projevu nebo proslovu, (autorka pramen jednoznačně  neupřesňuje) , musím se však postavit také na její stranu v tom, že rozhodně Dnes nezbývá, než  podotknout: Ale ty vášnivé odpůrkyně pana profesora, vždyť měly nakonec pravdu! Inu, nic se nemá přehánět….

 

ZBYNĚK ŠIMŮNEK