____________________________________________________________

Systém ASPI - stav k 1.4.2008 do částky 33/2008 Sb. a 6/2008 Sb.m.s.

Obsah a text Nad soudními znaleckými posudky z oboru psychologie - poslední stav textu

 

 

       V textu předkládáme úvahy vztahující se k psychologické expertize v občanskoprávním řízení zejména se zaměřením na úpravu poměrů nezl. dětí. Všímáme si i otázky věrohodnosti dítěte coby svědka v řízení trestním. Právník může postihnout jen některé chyby či svéráznosti v psychologickém posudku. Nepostihne však zdaleka všechny. Mnohdy se pouští na tenký led. Dejme tomu nesouhlasí s názorem psychologa: "Matka dle výsledku testu na sebe děti "nadměrně váže", přičemž dostatečně nerozvíjí jejich osobnost... Dva se mohou takříkajíc hádat, co již je a co ještě není ono "nadměrné vázání" a "nedostatečné rozvíjení". Diskuse zřejmě končí patem. Je daleko vhodnější vědět, že jde v obou případech o názvy skore v dotazníku PARI. Použité metody mají být výslovně uvedeny v každém posudku. Snadno tedy ověříme, zda byl PARI užit. Pokud ano, je vhodné znát, že dotazník rodičovských a výchovných postojů patří u nás k nejčastěji užívaným, leč nelegálně, bez copyrightu rozšiřovaným dotazníkům výchovných strategií. Pochází z USA. U nás nebyl nikdy standardizován. Normy, pokud jsou vůbec k dispozici, jsou vytvořeny jen odhadem. Navíc metoda pracuje s představou zkoumané osoby "co by bylo, kdyby bylo", což nemá velkou souvislost s tím, jak se v reálu zkoumaná

 

       osoba chová. Text položek není přeložen nejšťastněji. Je náročný na pochopení a mnohdy dvojznačný. Vychází z jiných reálií, než jsou české. Nabízí se řada výhrad jak etických, tak dalších psychologických.

 

I. PROČ BYL ČLÁNEK NAPSÁN?

 

       Bezprostředním podnětem k napsání tohoto textu bylo několik znaleckých posudků z oboru klinické psychologie.

 

A. První příklad

 

       Renomovaná znalkyně s dlouholetou praxí dospěla k závěru o vysoké věrohodnosti výpovědí dítěte starého 5,3 let, popisujícího chování jistého muže, který byl v konfliktu s její matkou. Své přesvědčení doložila evidentně rozporuplným rozhovorem s dítětem a následující informací o použitých testech: "Kresbu na téma "Moje rodina" odmítá, že to neumí, posléze maluje maminku a sebe. Obě postavičky se usmívají, zvýrazněné jsou vlasy jako dominanta figury. Svou úrovní kresba odpovídá věku." Konec, vskutku nic víc. Chybí jakákoliv interpretace, úvaha... Nic. Nejen z otázek položených vyšetřovatelem, ale i z opakovaných znalkyní uvedených výroků dítěte typu "nevím, nepamatuji si, nevzpomínám si" vyplývá, že paměť dítěte měla být ověřena psychologickými dg. metodami. O použití žádné z výkonových dg. metod není v posudku ani zmínka. Není ani naznačeno, jak znalkyně dedukuje z explorace závěry.

 

       Volba psychologických dg. metod je sice v kompetenci znalce, ale znalec by měl zároveň uvádět, proč psychologické testy s jednou naprosto neinterpretovanou výjimkou neuvádí. Namátkou - je např. řada testů inteligence postihujících přesně úroveň paměti, pozornosti, porozumění pro sociální situace, koncentraci pozornosti. Máme na mysli zkoušku Terman-Merrilové - normy od 2 let, Pražské dětské Wechsler normy od 5 let, Wechslerův inteligenční test pro předškolní děti - určený pro děti od 4 do 6 let atd. Orientačně lze užít i testů zjišťujících školní připravenost, a to nejen známějšího testu Jiráskova, ale i Langmeierova. Jeho součástí je úkol č. 8 popis obrázku za instrukce "povídej, co vidíš". Hodnotí se slovní zásoba, pochopení dějů a vztahů. Dále např. trs úkolů č. 9 až 11 - paměť, pochopení rozdílů v situacích atd. Dále úkol č. 17, pozornost a vytrvalost.

 

       K zjištění osobnostních rysů dítěte lze použít řady testů, jež postihují mj. i tendence ke konfabulaci, pithiatické rysy, míru reality myšlení atd. Jde zvláště o "královskou metodu", Rorschachův test, eventuálně test Zulligerův. Zde lze postihnout vývojovou úroveň dítěte, diagnostikovat emocionální poruchy dítěte, deprivační syndrom. Specifikou je i "prožívání mateřské a otcovské postavy" u Ror. - reakce na tabuli VI otcovská a tabule VII tabule mateřská. Dítě, jež nežije v stabilních podmínkách, může být deprimováno. Může se nevědomky obžalovanému mstít za to, že se "dost nestará" o ně a matku.

 

       Existuje řada dalších vhodných testů pracujících s obrázky určenými pro předškolní - CAT, CATO. Je možno užít techniky doplňování příběhů, asociačního experimentu, scénických technik, testu stromu atd. Je možno užít dialogu s loutkami, maňásky. Zdaleka to nejsou jen figurky Jája a Pája používané u výslechu dětí sexuálně atakovaných. Je možno zjišťovat vztahy a preference dítěte. Všeobecně je známa metoda zjišťování citových vztahů dítěte Anthony-Bene. Metodu by bylo možno použít jen orientačně (v modifikaci pro předškolní děti, kdy znalec jednotlivé položky charakterizující chování osob tvořících rodinu dítěti čte) a nezl. jen ukazuje, které figurce symbolizující toho kterého člena rodiny bude přiřazena.

 

       Kresbu lidské postavy lze hodnotit nejen výkonově, ale i projektivně - velikost, kvalita, čas vypracování, chybění či naopak zdůraznění částí těla, trup. U dětí atakovaných sexuálně jsou specificky kresleny paže a ruce. Pokud podrobíme elementárnímu rozboru výše citovaný údaj znalkyně, uvedeme (znovu citovaný text kurzívou):

 

       Kresbu na téma "Moje rodina" odmítá, že to neumí - odmítání by mělo být vysvětleno - ostych, nechuť se projevit, negativismus, špatný kontakt, "hra o čas", strach?

 

       Posléze maluje maminku i sebe - lze interpretovat jako projev ztotožnění se s matkou. Ztotožnění může znamenat ovlivnění, byť třeba nevědomě. Nutno vysvětlit...

 

       Obě postavičky se usmívají - viz výše.

 

       Zvýrazněné jsou vlasy jako dominanta figury. Vlasy bývají coby dominanta považovány za jeden ze znaků susp. vyvolávajících úvahy o pithiatických či dokonce hysterických rysech. Tyto rysy jsou obvykle v rozporu s věrohodností.

 

       Svou úrovní kresba odpovídá věku - proč je hodnoceno jen výkonově a ne projektivně? Mimochodem význam "Naší rodiny" není v hodnocení výkonu kreslíře. Daleko vhodnější pro hodnocení intelektu je kresba lidské postavy samostatně, kdy ji lze hodnotit podrobně dle Goodenoughové a Harise.

 

       Žijící klasik české dětské psychologie Z. Matějček v článku s I. Strohbachovou v Čs. psychologii (1981, s. 316 - 329) doporučuje "kombinovat kresbu rodiny s kresbou začarované rodiny, která přímo stimuluje symbolické vyjadřování dítěte". Jde o rodinu kouzelníkem začarovanou do zvířat, volba zvířete má hodnotu. Je rozdíl, zda je té které osobě připsáno zvíře typu krysa, prase, zmije či jiné s kladným nábojem.

 

       Proč znalkyně alespoň tu jednu jedinou metodu nekombinuje pro ověření s druhou, nevíme. Pokud znalkyně nechce užívat testy, proč neiniciuje a neinterpretuje alespoň hru dítěte?

 

B. Příklad druhý

 

       Jiná znalkyně s neméně dlouhou praxí v případě rozhodování o svěření dětí do péče jednoho z rodičů neuvedla v posudku použité dg. metody. Neopomenula pouze uvést, že je vyhodnocovala 8 hodin. Tázána u soudu po názvech oněch metod posléze do protokolu uvedla:

 

       "Rodiče byli vyšetřeni Brněnským osobnostním dotazníkem, individuálním pohovorem, konfrontačním pohovorem. Děti byly vyšetřeny dětským Ravenem, rozehřívací metodou, projekční metodou rodiny a začarované rodiny a projekčním dotazníkem dětským. Dále rozhovor a společná konfrontace..." Psychologovi je zřejmé, že názvy metod nebyly uvedeny řádnou formou ani dodatečně. Tvrdit, že byl např. použit "projekční dotazník dětský" je asi tak přesné jako by soudce uvedl, že odsuzuje dle paragrafů zákona. Neuvedl by však kterých paragrafů a jakého zákona. Taktéž "rozehřívací metoda" je zcela obecný název. Zde není ani základní specifikace, neboť rozehřívací metodou může být kresba, pohybová hra, spontánní hra či řízení, četba, hra s loutkami, cvičení, tanec, plavání, diskuse, brainstorming atd.

 

       Brněnský osobnostní dotazník je jako jediná testová metoda užitá u dospělých zcela nedostatečný. Dotazník umožňuje stylizaci. Jediným do jisté míry projektivním údajem BOD je skore desirability osobnosti - tzv. lži skore. To jest tendence jevit se lepším, stylizovat se podle toho, jak posuzovaný soudí, že bude považováno za správné a mravné. To znalkyně buď nevyhodnotila vůbec nebo neuvedla. Přitom právě toto skore má podstatnou hodnotu v konfrontaci se sebehodnocením. Naznačuje, zda se osoba stylizuje či ne.

 

       BOD pracuje s položkami typu "Mám dobrou náladu". K nim posuzovaný volí z předtištěných odpovědí typu "stále", "velmi často", "někdy", "už si ani nepamatuji, kdy jsem ji měl naposled", "nikdy". Průhlednost a stylizace je evidentní, ostatně dotazník má hodnotu především pro popis sebehodnocení a doplnění anamnézy.

 

       Souhrn položek typu "vždy a za všech okolností mluvím jen pravdu" či "vždy jsem plnil a plním všechny své povinnosti na sto procent" nabízí alespoň minimálně skrytou informaci v intencích výše uvedeného. (Podobně mají takové škály např. dotazníky MMQ či EOD.) Je pozoruhodné, jak tyto jednoduché a průhledné škály "fungují", a to i u lidí s vysokým vzděláním. Nediferencují pouze v případě učitelek mateřských škol, absolventek střední pedagogické školy. Ty mají dle našich zkušeností zvýšené L skore všechny. Nelze to vnímat jako hypertrofii mravností či nedostatečného náhledu u dané populace. Platí zřejmě vysvětlení jedné z učitelek: "My jsme léta vedeny k tomu, že nejhorší věc na světě je neumýt si ruce před jídlem..."

 

       U metod užitých k vyšetření dětí není uvedeno 10 z Ravenových matic, což je vcelku adekvátně nahrazeno uvedením pásma intelektu. Test ovšem umožňuje i další rozbor týkající se soustředěnosti práce, percepčních bloků atd. Název dalších metod je důležitý. Takto není jasné, zda jde o metodu standardizovanou na naši populaci nebo o test, jež u nás nemá normy. Nebo o něm nejsou publikovány patřičné údaje. To není maličkost. Pokud byl test vydán oficiálně podnikem Psychodiagnostika Bratislava (po rozpadu Československa je pobočka v Brně), pak je jeho hodnocení adekvátně upraveno pro naši populaci. Před vznikem Psychodiagnostiky do šedesátých let běžně vznikaly "pirátské" překlady metod, jež vytvořeny v naprosto jiných podmínkách stěží mohly měřit to, co se od nich čekalo (viz výše PARI). Jsou výjimky, kdy lze použít metody, jež Psychodiagnostika nevydala, a přesto je lze užít korektně. Znalec ovšem musí vycházet z oficiálních pramenů, ne z různých výtahů či zjednodušených interpretačních schémat. Těžko vytknout nedostatečnou úroveň interpretace, pokud znalec např. u Zulligerova testu vlastní a ovládá monografii autora testu: "Der Zulliger-Tafeln-Test", 3. Auflage, Verlag Hans Huber Bern 1969, či její vynikající, byť nepublikovaný překlad psychologa, znalce metody a známého překladatele spisů C. G. Junga - Karla Plocka. Podobně je běžně nedostupná kvalitní příručka Zdeňka Altmana: Test stromu. Vydala Pražská pedagogicko-psychologická poradna 1998. Nicméně pokud by byl test využit u jedince suspektně asociálního, je třeba znát další prameny, přinejmenším práce V. Lukeše a spol., publikované v odborném tisku.

 

C. Třetí příklad

 

       Posudek opět velmi zkušené znalkyně. Řádně vyšetřila oba rodiče i dítě, jež bylo ve věku o něco přesahujícím čtyři roky. Zjistila, že otec je normální muž, bez známek psychopatologie a se středním odborným vzděláním. Podobně byla hodnocena i matka. Též dítě se vyvíjelo v normě a mělo dobrý vztah k oběma rodičům. Za těchto okolností znalkyně navrhla - "vzhledem k útlému věku dítěte", aby styk s otcem neprobíhal přes noc. Otec mimochodem vlastní komfortní byt.

 

       Proč nad podobným závěrem laik žasne a odborník se diví? Ať se již dítě těší sebevíc, přece jen je čekání na styk s otcem jistou formou tenze. Tu násobí postoj matky, obvykle jde v lepším případě o napjaté čekání. Konečně nastane hodina S. Po ní je třeba si na otce zvyknout - to zabere určitý čas. Navíc je v podobných případech třeba hlídat čas návratu. Stěží lze do poslední minuty vychutnat setkání s otcem v plné míře. Z deseti hodin celodenního styku se pak rázem stanou dejme tomu hodiny čtyři, přičemž zbytek padne na adaptaci. Otázku, proč normální dítě nemůže přespat v normálním bytě u normálního otce ve věku mezi 4. a 5. rokem znalkyně nezdůvodnila a soudce ji nepoložil. Chybou by rozhodně bylo, kdyby ji nepoložil advokát zastupující otce.

 

       Podobnou formou "psychologické šikany" je relativně často prosazovaný styk za účasti matky. Otci je tedy určena určitá doba pro setkání s dítětem, ale s výhradou, že matka bude přítomna. Postup bývá zdůvodňován obavami z agresivity otce, ev. přesvědčením o neschopnosti otce se postarat o malé dítě. Je-li otec skutečně agresivní, je to řešení podobně moudré jako dávat alkoholikům na vycházku odzátkovanou láhev rumu. Matka totiž již svou fyzickou přítomností a nevědomky může agresi posílit. Dítě reaguje nejen na slovní, ale i na mimoslovní podněty. Jak prožívá podobné setkání, to se raději neptejme. Že by snad otec nezvládl péči o menší dítě? V odpovědi lze citovat klasika dětské psychologie prof. Matějčka: "Otec není svým vybavením ani z role "mateřského" pečovatele nijak zásadně diskvalifikován... Mnozí dnešní otcové jsou dokonalými specialisty v péči o dítě a mohou konkurovat nejzručnější matce..." (Rodiče a děti, Avicenum Praha, 1986). Samozřejmě nejsme ani pro styk matky za kurately otce. Jestliže ovšem vynucenou přítomností dvou nezřídka rozhádaných partnerů vytvoříme stav v němž se "dusno dá krájet", výsledek dle toho vypadá. Kuratela není řešení. Rodič buď je schopen pečovat o děti, byť jen po určitou dobu, nebo není. Autor tohoto článku již několikrát navrhl zákaz styku dítěte s otcem. Pro zajímavost však uveďme ústní sdělení profesora Matějčka: "Za celý svůj dlouhý odborný život jsem nikdy zákaz styku dítěte s otcem nenavrhl..." Červené světlo má rozsvítit v hlavě posuzovatele chování dítěte, pokud striktně odmítá jakékoliv setkání s jedním z rodičů. Obvykle pak vcelku přesvědčivě uvádí, proč tak činí. Odmítaný rodič je bil, neměl je rád, nedával mu jíst, bil maminku, chodil domů opilý, strašil ho, budil ho v noci atd. Zde je zcela nezbytné diagnosticky potvrdit či vyloučit nabízející se podezření na tzv. trauma zavrženého rodiče. Slovo "rodiče" je zde důležité. Často uváděný termín "zavržený otec" je zavádějící. V praxi jsme se opakovaně setkali se zavržením jak otce, tak matky. Bývá to ten, kdo z rodiny bez dítěte odešel. Nejde o prosté ovlivnění. Jde o specifickou formu mytí mozku, kdy dítěti jsou určité upravené či dokonce zcela smýšlené situace často opakovány s jistotou, jakoby je dítě samo prožilo. Po čase začne skutečně věřit, že vše se odehrálo tak, jak je mu opakovaně a přesvědčivě sdělováno. J. Goebbels věděl, byť v jiných souvislostech své, pokud tvrdil, že "stokrát pronesená lež stává se pravdou".

 

       V případech sporů o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů lze na jedné straně důrazně varovat před rezidui postoje "dítě patří matce" s obvyklým apelem na "biologické důvody". "Navrhujeme kritérium biologické důvody u dětí starších tří let již nadále nepoužívat". (In Říčan a kol., Dětská klinická psychologie, str. 286). Zároveň ovšem nepřeceňujme verbální produkci jedinců schopných hovořit jako kniha. Pokud někdo o manželství a výchově dětí hovoří s takovým espritem, že by jeho řeč zasloužila být tesána do kamene či sloužit jako podklad k získání maturity na střední pedagogické škole, o jeho faktickém chování to samo o sobě mnoho nevypovídá. Naopak. Existuje zejména u mužů "typ 3 S", tedy "slušný, slabý, seriozní", ženu mentorováním popuzující. Pro většinu partnerek a pro dospívající a starší děti je dotyčný i dlouhodobě nesnesitelný. S odvoláním na knihu M. Plzáka a Z. Frýbové "Falešní hráči" lze k třem S přidat ještě S čtvrté, reprezentující slovo "skřet". Je totiž schopen zneužívat své verbální fluence a využívat i nekorektní postupy.

 

       Úvahy nad několika znaleckými posudky nemohou suplovat výcvik v psychologické diagnostice. Přesto s omluvou za neúplnost hodláme uvést jakési "minimum z minima" informací z dané sféry. Domníváme se, že by je měl mít na mysli advokát, pokud s posudky daného typu přijde do styku.

 

II. PODNĚTY K ÚVAHÁM NAD PSYCHOLOGICKÝMI ZNALECKÝMI POSUDKY

 

       Neexistuje zákon, který by vymezoval přesnou formu znaleckých posudků. Mezi psychology však existuje určitý úzus založený na zkušenostech "otců - zakladatelů" oboru znalecké expertizy. Strukturu posudku, formální členění odborně nenapadatelně vystihuje stať prof. Roberta Konečného: Psychologická diagnostika v soudní expertize (In Švancara a kol.: Diagnostika psychického vývoje. Avicenum Praha, 1971, str. 250 - 263). Základní informace o diagnostických metodách lze najít v knize dalšího z profesorů brněnské univerzity Mojmíra Svobody: Psychologická diagnostika dospělých, Portál Praha, 1999. Tam najdeme i popis forem psychologických nálezů. O dětské diagnostice se můžeme poučit v knize P. Říčana a M. Vágnerové a spolupracovníků: Dětská klinická psychologie, Avicenum Praha, 1991. Tam přichází v úvahu zejména díl třetí: Dětská klinická psychodiagnostika. To včetně kapitoly "Forenzní diagnostika."

 

       Pomineme-li bonmot typu: "Inteligence je to, co měříme testy inteligence", je zřejmé, že tzv. výkonové testové metody poměrně přesně postihnou výkon - inteligenci, paměť, pozornost, technické schopnosti atd. K popisu osobnosti a jejich jednotlivých rysů či charakteristik se užívá testů osobnosti. I ty se dělí na různé typy. Největší skupinu zde tvoří projektivní metody a jejich částečný protipól - dotazníky. Název prvního typu metod ukazuje, oč v nich jde - o projekci. Termín do psychologie zavedl S. Freud před více než sto lety. V pojetí nepsychoanalytickém je projekce promítání obsahu duševních procesů navenek. Platí "podle sebe soudím tebe". Resp. přesněji bud připisuji své vlastnosti druhým nebo na rozličné podněty reaguji tak, že o sobě ledacos sděluji. Název projekční diagnostická technika je poměrně nový. Poprvé byl užit před 60 lety, tedy již v době, kdy takové metody již byly běžně užívány. Jak již naznačuje projektivní metoda konfrontuje zkoumanou osobu s určitou situací, jež může vyvolávat různé reakce. Tyto reakce nejsou náhodné. Lze z nich usuzovat na osobní svět individua. Vodítkem pro pochopení významu (nejen) projektivních metod může být i citace z Metodického doporučení k postupům a cílům psychologického vyšetření žadatelů o osvojení nebo o pěstounskou péči. Vydavatelem je odd. pro rodinu a děti odboru sociální politiky MPSV ČR Praha, březen 2000. K užití a vyhodnocení psychologických dg. technik doporučuje: "V každém případě uplatnit řízený rozhovor a strukturované dotazníky. Vždy použít techniku umožňující interakční přístup (pozorování). Vždy uplatnit projektivní přístup. Adekvátně, výběrově volit metody speciální. Způsob aplikace a propojení diagnostických metod je věcí odborné erudice psychologa a specifických nároků v individuálních případech (účelu vyšetření)."

 

       Dalo by se namítnout, že interakce páru je důležitá u osvojení dítěte. Ne tam, kde je deklarován rodinný rozvrat a v dané sféře již není co zkoumat. Není tomu tak. Zhodnocení je potřebné např. v úvahách o střídavé či dokonce společné výchově. Má svůj význam i při určování místa, kde bude dítě předáno ke styku rodiči, v jehož péči po rozvodu trvale není. Byt je teritorium vysoce osobní a příchod "vetřelce" může vyvolávat rasantní, negativní odpovědi. Svůj alespoň částečně zklidňující význam může mít předávání dítěte na alespoň relativně neosobním, tj. veřejném místě.

 

       Stěžejní výhodou projektivních metod je jejich neprůhlednost. Zkoumaná osoba neví, co odpovědí o sobě psychologovi sděluje. Není zde tedy riziko záměrného a cílevědomého zkreslení. Je ovšem možno buď mlčet nebo asociace "filtrovat", uvést jen některé z nich. I to lze ovšem poznat a interpretovat. Nekorunovanou, leč přesto "královskou" metodou psychologické diagnostiky je slovní projektivní metoda - Rorschachův test. Autor, kouzlem nechtěného ne psycholog, ale psychiatr, vytvořil a roku 1921 publikoval test dodnes užívaný na celém světě. Předkládá probantovi 10 tabulí. Některé jsou barevné, vidy jde původně o "inkoustové skvrny". Zkoumaná osoba drží tabuli v ruce, může s ni otáčet. Instrukce vychází ze základní formulky "Co by to mohlo být..." Test je použitelný od 3 let do pozdního stáří. S jistou nadsázkou lze říci, že psychologa může informovat o všem, o čem jej informují všechny ostatní testy.

 

       Velmi kvalitní je zkrácená verze metody, v mnohém obdobný test Zulligerův. Jde jen o 3 tabule. Pozor - 3 je méně než 10, proto jde o test oproti Rorschachovu vzoru zkrácený, ale ne zjednodušený či dokonce, jak jsme se jednou v námitce setkali, pouze "orientační".

 

       Jak Rorschach, tak Zulliger mohou být použity i interakčně, tj. u dvou či více lidí naráz. Ti pak mají za úkol shodnout se "co by to mohlo být...". Podstatná pak není ani tak odpověď jako taková, ale způsob, jakým se dospělo k dohodě, jak se kdo prosazuje, spolupracuje atd.

 

       Nejznámější z grafických metod je kresba lidské postavy. Probant volí nejprve buď kresbu muže a pak je vyzván, aby nakreslil ženu nebo naopak. Nakreslí-li ženu robustního vampa a vedle ní v rohu papíru mužíčka nitkovitých tvarů, můžeme přinejmenším tušit "která bije". Leč neukvapujme se. Pocity méněcennosti mohou vyvolávat agresi. Též deprese a agrese leckdy související coby "ovoce z jednoho stromu". Z kresebných projektivních metod je často užívána i kresba stromu. O popularitu se jí nedávno postaral pan ministr kultury. Dle zprávy z tisku si údajně povzdechl, že stačí, když se vám nepovede nakreslit strom a nezdravíte u vrbiček a můžete být shledáni nevhodnými pro manipulaci s důvěrnými či tajnými materiály. Nic proti nadsázce bonmotů. Leč základním požadavkem na psychologickou diagnostiku je kombinovat metody. Nedělat podstatné závěry jen z jedné, byť osvědčené.

 

       Z manipulačních projektivních metod je nejznámější Luscherův barvový test usuzující na prožívání osobnosti a na její stavy z preference či odmítání barev. Zbývají tzv. objektivní testy osobnosti, užívané zejména při výzkumu. V praxi je nejznámější "Zrcadlové kreslení". V modernizované formě je zaměřeno zejména na sféru adaptability, sebeovládání, schopnosti zvládnout zátěž. Pro zjišťování vztahů dětí v rodině lze užít semiprojektivních metod. Patří sem známé testy "Naše rodina" či "Začarovaná rodina" - kouzelník začaruje naši rodinu do zvířat. Poměrně důkladně o nich včetně varianty "Začarovaní prarodiče" informuje kniha Z. Matějčka a Z. Dytrycha: Radosti a strasti prarodičů, Grada Praha, 1997. Užíván bývá v různých modifikacích "test dvou domků". Dítě "ubytovává" a "stěhuje" jednotlivé členy do domku, v němž samo "bydlí", ev. do druhého domu. Podobně test Anthony-Bene. Tam dítě sestaví z figurek svou rodinu a každému z jejich členů přiřazuje charakteristiky typu: "Tato osoba si se mnou často hraje." "Tato osoba se na mne často zlobí". Některé charakteristiky jsou poměrně tvrdé. Např. "byl bych raději, kdyby tato osoba v rodině nebyla" či "někdy (ji) nenávidím". Povinnou figurkou sestavy je "pan Nikdo". Tomu dítě připisuje ty charakteristiky, jež se pro reálné členy nehodí.

 

       Kvalita psychologického nálezu není ve shromažďování nových a nových metod. To bývá spíše známkou nejistoty a snahy "krýt se". Kvalita je v dobré znalosti a značné praxi s několika metodami, mezi něž určitě patří již zmíněný Rorschachův test. Dále pak v integraci různých pramenů poznání. Testové metody mezi ně určitě patří. Nelze však opomenout ani základní "poklep a poslech" psychologie - pozorování, rozhovor a rozbor produktů činnosti.

 

III. NĚKOLIK OTÁZEK "VZDĚLANÉHO LAIKA" NAD ZNALECKÝM POSUDKEM

 

       Víceméně bez ladu a skladu, pro ilustraci, uvedeme tucet otázek. Takříkajíc samo se jich nad psychologickým posudkem nabízí mnohem víc.

 

1. Jsou v posudku přehledně uvedeny názvy použitých metod?

 

2. Jsou použity i metody projektivní, tedy pro zkoumanou osobu "neprůhledné"?

 

3. Zabývá se znalec i výsledky tendence k desirabilitě osobnosti, tzv. "lži skore" v dotaznících? Interpretuje jak vysoké, tak výrazně nízké skore?

 

4. Jsou použité kresebné projektivní metody adekvátně interpretovány, nejen pasivně popsány?

 

5. Jde o testové metody standardizované na naše poměry?

 

6. Měří užité metody to, co mají měřit?

 

7. Jsou závěry potvrzeny alespoň "ze dvou stran", např. dvěma metodami?

 

8. Má posudek obvyklou strukturu včetně diskuse (znalecké úvahy), v níž znalec naznačí, jak dospěl k tomu, co uvádí, dále závěr a odpovědi na otázky soudu?

 

9. Ověříme, zda závěr obsahuje "doslovně formulované otázky soudu a naprosto jednoznačné odpovědi znalce" (Konečný), ale nejen to? Je celé vyšetření shrnuto?

 

10. Čím jsou podloženy teoretické úvahy znalce? Není zde přihlédnuto k neodůvodněné tzv. biologické preferenci jednoho z rodičů? Jaký teoretický koncept znalec vyznává? Nešíří tzv. manželské (výchovné, rozvodové) mýty?

 

11. Bylo dítě vhodným způsobem konfrontováno s dospělým, v jehož neprospěch se vyslovuje? Jak dlouho před vyšetřením bylo v péči druhého?

 

       Mohl s ním první z rodičů vůbec pohovořit?

 

12. Je využito i neverbálních projevů dítěte? Jistěže nemusí být schopno odpovědět před rodiči na otázku, u kterého z nich chce bydlet. Může ale "hlasovat nohama", sednout si na klín (pohladit) toho z rodičů, jehož preferuje...

 

ZÁVĚREM

 

       S testy potažmo i s psychology nejsou žerty. Proto dodejme vzpomínku na našeho učitele, legendárního psychologa dr. Huga Širokého. Autor se ho coby student tázal, jaké testy jsou nejpotřebnější. Dr. Široký opáčil: "Rorschach a Raven". Rorschach to chápu, děl na to student, ale proč zrovna Ravenovy matice, test postihující jen jeden z aspektů inteligence? Hugo Široký odpověděl: "Rorschach, pokud se chcete o člověku něco dozvědět a Raven, pokud chcete pacienta na půl hodiny zabavit, abyste se v klidu nasvačil." Nekomentujeme onen bonmot ironikův. Dodejme, že dr. Široký ovládal Rorschachův test mistrovsky, často jej užíval. Mimořádně si vážil i tzv. Číselného čtverce, tj. metody, kdy jsou ve čtverci "rozházena čísla" od jedné do 20 a nutno najít jedno po druhém. Test, zejména je-li opakován, postihuje např. paměť, pozornost, pružnost myšlení, schopnost učit se, odolávat frustraci atd.

 

DOPORUČENÍ ANEB ODPOVĚĎ NA OTÁZKU REDAKCE PO SMYSLU ČLÁNKU

 

       Pokud nám znalecký posudek nemluví v superlativech "přímo z duše", je v rámci obhajoby vhodné nechat jej posoudit dalším, nezávislým psychologem. Nejlépe soudním znalcem z daného oboru. Jeho informace může advokát vhodně využít. Stejně jako psycholog nemůže nad renomovaným právníkem zvítězit v složité právní disputaci, je to nemožné i naopak. V podmínkách jisté časové tísně při soudním jednání se pochopitelná povrchnost otázek obhajoby vymstí. Nejde o to "chytat za slovo". Jde o to "vidět za kulisy". Zlí jazykové potměšile rozšiřující Murphyho zákon: "Pokud se necháš zastupovat v při o děti advokátem, bude tě zastupovat jeho koncipient a znalci položí dvě otázky. Jedna bude horší než druhá". Pak poznají, že ono "horší" může být synonymem slov více překvapující, upřesňující i náročnější ba dokonce psychologicky erudovanější...