SLEPÝ OTEC DONÁT BUDIŽ NAŠÍM VZOREM

 

Jak zničit  nevidomého podnikatele  justicí „sociálního“ státu ? Velmi prostě a bez slitování! Pro srovnání začněme starou  pověstí. Kdo třeba někdy navštívil Svatou Horu u Příbrami, v tamním barokním klášteře si jistě prohlédl krásné veduty mezi nimiž jedna člověka zvláště dojme: Spatřujeme na ní slepce Jana Procházku  z Nymburka, jsa veden pomocí provazu vpředu svým synem. Ubožák Procházka jde krajinou, jíž jenom vnímá,ale nevidí,  aby provedl pouť – a Bůh mu vrátil zrak. Tu musím konstatovat, že v témže městě, a to už po roce 1989, se Okresní soud  Nymburk zachoval  právě opačně, čímž doložil že má ve svém humáním smýšlení třista let zpoždění! Vyvinuli tam, pokud  jde o syna jiného nevidomého,  JUDr. Přemysla Donáta,  velkou iniciativu k tomu, by slepce o jeho „oči“ v podobě jeho syna, fyzicky i citově připravili. Stalo se tak za pomoci tehdy  svobodné, ale hlavně nezralé soudkyně…

PTÁK FENIX NEBO Z NOUZE CNOST?

Těžce postiženého právníka Přemysla zná celá slepecká obec, vždyť byl  zakladatelem Unie nevidomých a slabozrakých. Ta vznikla brzy po roce 1989  jako sdružení tvořivých  lidí, odmítajících   přijímat od státu pouze chleba darovaného. Toužili po vlastní důstojnosti, chtěli být užiteční, začít podnikat. JUDr. Donát jim šel příkladem  Sám, ačkoliv  právník,  založil firmu slepeckého software a hardware.  Co všechno předcházelo?

             Zrak ztratil Přemysl při svých chemických „pokusech“ už jako osmiletý kluk. Svoje životní cíle  však nevzdával.  Posiloval vůli a dřel na sobě. Dálkové  studium na věhlasné  Univerzitě Karlově  v Praze korunoval diplomem doktora  práv. Pak založil rodinu a  zdatně,  při své práci vychovával  i vlastní  děti: Syna Přemysla, dnes patnáctiletého a o necelé dva roky mladší Janičku.  Ta nosí jméno po  matce, která se však brzy s mužem  rozvedla. Teprve tímto právním aktem se z JUDr. Přemysla Donáta stal hotový psanec…

 JAK MOHL NEVIDOMÝ  PODNIKAT? Byl v  houževnatý mužem, který se nebojí  žádné práce.  Hodně přemýšlel aby musel méně zkoušet a  zajímaly ho vždycky dopodrobna  správné metody.  Současně, ač těžce handicapovaný, (kromě zraku mu chybí jedna ruka od předloktí a celkem mu následkem zranění zůstaly tři prsty), poznal co je měřit, kreslit, frézovat a soustružit. Znovu a znovu. Zpřísnil svou životosprávu  a  spustil výrobu slepeckých  holí. Svojí  komoditu   prodával nejen  v tuzemsku,  ale   vyvážel  i do Polska, Slovinska a do Itálie. Posléze, s hlavou plnou plánů,  Přemysl doplnil tým dalšími lidmi obdobně zdravotně postiženými. Poučeni vlastními zkušenostmi a staršími předlohami, vyvinuli slepecký psací stroj, k terý do té doby v domácí provinienci chyběl. Pravda, tradičně něco málo  sem kdysi docházelo z východního Německa, (Chemnitz čili Saská Kamenice pak známý Karl Marx Stadt), ale bylo toho jako šafránu. Ovšem, bez malomyslnosti zapracovalo i Donátovo národní cítění: Stroje toho typu u nás kdysi čas od času  produkovali i různí  malovýrobci. Do komunistického puče v roce 1948 tu třeba  k nejznámějším patřil  Rokosův, který Přemysl  a jeho souputníci výrazně  zdokonalili.  Nenechme se mýlit. Přes jednoduchý vzhled šlo vždycky o  zařízení mechanicky velmi náročná, a také přesná. Donátův stroj totiž uplatňuje složitou kombinaci šesti 6 jehel, jež  při stisku klávesy určující správný znak nebo číslici a  současně je sledován pohyb kursoru. Donátova!   je firma exportovala do  Maďarska a  brali je i Poláci. Jenže, tvrdohlavý, slepý právník  si nedal pokoj. Sledoval novinky oboru, denní zprávy, vývojové tendence. Mnohé pro něj, jakožto pro nemajetného slepce, byly informace v postkomunistickém státě dlouho  pouze informačním odrazem. Ale nenechal se odradit, vše dostupné kolem computerů ho dál mimořádně zajímalo…

PROMÝŠLEL POČÍTAČOVÉ APLIKACE. Pak se stalo to, co nebylo náhodou: Právník Donát, s technickou průpravou  nadšeného amatéra,  rovnýma nohama skočil do světa počítačů. Opět  dřel jako kůň.Cítil, že jde správnou cestou, ale nemohl spoléhat na své okolí. Zůstal však ve svých cílech i k sobě samému náročný. Vytrval. Začal speciálním, ale  zároveň špičkovým  slepeckým softwarem a hardwarem. Motivací mu ani zdaleka nebyl jen zisk. Svojí inteligenci  zapojil jak jen mohl k seberealizaci a k tomu, aby jeho kolegové bez vidoucích očí mohli lépe číst a psát.. Nejen to. Také  vést účetnictví, vzdělávat se, a samozřejmě  důstojně žít - a svobodněji tvořit! Vždyť zvídavð d Přemysl už sám  nejednou poznal rozkoš z užitečného díla. Jenže,  nešlo jen o to sladké. Více, než  často narážel mnohdy tam, kde by všichni čekali oporu. Funkcionáři a úředníci mu nevěřili, chtěli výsledky hned a  spoléhali jen na hotová, v zahraničí  „ověřená“ zařízení. Ta však byla v českém prostředí cenově téměř nedostupná. Navíc, emancipace zdravotně postižených od státních struktur byla a namnoze stále zůstává  mnohým funkcionářům solí v očích. Ti by raději slepce "chránili" za státní peníze i  třeba proti jejich vůli. Ruku na srdce, vždyť máme stále dost lidí, kteří se z inva lidů nemají špatně, když rozdělujà d jejich prostředky. Česká republika, jakožto tzv. asistenční stát přeplněný úředníky a soudci  má pořád takové zákony, které pofiderní "státní podpoře" jen nahrávají. Leč, sociálně založený slepec, otužený vlastním bojem za seberealizaci, posílený drobnými úspěchy  neustoupil nevůli ani nátlaku. Donát nezradil. Neopustil své krédo. Nehodil  sny o ctihodném a slušném životě nevidomých  přes palubu. Naopak, ještě  pevněji vedl svou životní kocábku s přídí pod nohama. Je už takový…

Proto finální produkty  jeho firmy - elektronické pomůcky pro nevidomé nesou jméno firmy Donát. Z nich  si  zrakově postižení lidé chválí zvláště tzv. brailské řádky.   Jde vlastně o  hmatové displeje, zobrazující alfabetické a číselné znaky z monitoru PC tak, aby mohly sloužit přesnému symbolickému překladu do brailova písma. Počítač je tu důležitý z mnoha důvodů. Běžně třeba nevíme, že  taková běžná knížka jako „Babička“ od  Boženy Němcové zabere ve formátu A4 a převodu do  brailova písma celý regál i dost velké kniho vny. Nejen pro velikost písma, čteného prsty, ale i tloušťku papíru v němž jsou znaky perforované. Jenže, pro PC je uchování takového množství dat hračkou, vybaví je z paměti  ihned a papíru mu netřeba. Kromě vývoje nevidomí pamatovali i na marketing. Firma Donát vystavovala na světových veletrzích, pořádala semináře ve zdejších školách i na Slovensku. Internetové stránky  www.donat.cz hovoří samy za sebe.

Ptáme li se  slepců osobně, uvádějí obdobné věci:  „Jasněže Přemysla Donáta znám,  dělá nám pomůcky“ říká třiatřicetiletý  Petr Mach, učitel hudby, který  nevidí od inkubátoru.  Náhodně jsem ho oslovil v metru.  Brailský řádek mu prý  výborně slouží k podrobnému  zkoumání monitoru, protože hlasová forma digitálního čtení všechno správně a přesně  „nevysloví“. Totéž mi potvrdil  jiný nevidomý učitel hudby, jenž ztratil zrak už v dospělosti, takže mu zbyla představivost, otec tří dětí, jenž do Čech při_ 9ael už v mládí ze Slovenska, sám  povoláním pedagog,  Tibor Kikta: „Jeho řádky jsou bezvadná věc. Slepcům, hlavně těm mladším, co zvládají brail, pomáhají ke všemu možnému a skoro bez poruch. Ale kdyby něco, Přemek zajišťuje také opravy. Jeho firma je tady  jediná, která to umí.“

            Proto   Donátovy  hmatové dispeje (tedy brailské řádky), současně nahrazující funkční klávesnici PC, jako THYMUS 40, či 80  nebo REX 544 jsou pro nevidomé pomůckami neocenitelnými.  Slouží jak nevidomým překladatelům z cizích jazyků, tak  i dalším příslušníkům slepeckých  povolání: „Mně se brailský řádek  hodí i pro čtení z notového záznamu a výborný je, když děláš s internetem. Líp vidíš,  jak to tam čte“, dodal muzikant Mach. Obdobný názor měl i jeho starší kolega, dnes už známý český klavírista  a skladatel, Tomáš Pavlán: „Brailský  029řádek je výborná věc.  Potřebuji ho na  vyřizování pošty, čtení webů, také  ke korekturám a na texty při vlastním  psaní. Podnikatele Donáta samozřejmě také zná:Řádků vyvinuli několik. Přemysl  k nim dělá taky  servis a dává slevy pro školy ,“ dodal mj. hudební pedagog Pavlán. Věděl rovněž,  že fy. Donát  řádky vyváží. Jejich odběrateli byly nejen instituce, vážící si vysoké funkčnosti,  ale  pro jejich nízkou cenu i jednotlivci: nevidomí a slabozrací lidé na Slovensku, v Polsku. Dokonce jejich technické přednosti ocenili i na západě v Německu jakož i  ve slunné Itálii. Také české knihovny nabír aly dech, když všechno „spadlo“.Soukrom_ e1  Don

'e1tova firma – je minulostí. Stalo  se něco, s čím ani prozíravý podnikatel nepočítal…

HON NA VZDĚLANÉHO A TĚŽCE POSTIŽENÉHO MUŽE.  Začal, jak řečeno,  na okresním soudu v Nymburku. Mladičká, tehdy ještě svobodná soudkyně,  mu bezcitně házela  klacky pod nohy. Pro  styk otce  s vlastními dětmi vymezila  nedůstojné podmínky. Např. na námitku otce Donáta, že setkávání s dětmi je omezeno příliš a neumožňuje vlastně výchovu,  odsekla:“Buďte rád, že máte tohle, ostatní nemají ani to!“Trýznění  slepce českou justicí pokračovalo v Praze 6, v novém bydli

 '9ati paní Donátové.  Ta, jak je po rozvodu u žen   České republice zvykem,  děti  otci, dle jeho vyjádření,  záměrně odcizovala. Rovněž vydatná pomoc  soudkyně Marie Roubíčkové z pražské „šestky“ přinesla své jedovaté plody. Děti si nakonec začali podávat  penězchtiví znalci, včetně lustrátů. Pražské psychiatrické centrum v Bohnicích se ochotně podjalo úkolu. Spáchalo jakýsi „kolektivní“ posudek. Za ten  odborně ani právně nikdo neručí,  a hlavně  z něj plyne, že peníze nepáchnou. Na pražské šestce pak třeba posloužil  i argument „zna lce“ Pavla Baudiše . Ten ve znaleck! ých seznamech MS ČR na internetu sice absentuje, ale zato se do slepce pořádně „opřel.“ Že prý se doktor  Donát  ani netrefí  do míče! Ba, také argument…  Jo, že je to proti lidské  přirozenosti brát dětem jejich  tátu? Ale jděte, koho to v soudnictví  zajímá? Soudní spory mohly pokračovat. A o to  tady běží, lide můj, řekl by dnes básník. Zatímco soudci – onen český Herrenvolk -  přihrával zisk svým klientelistickým znalcům, také  čeští advokáti si přišli na své slušné palmáre.  Za skvělé účasti matky Donátové nastalo mohutné vylévání peněz z obou  slepeckých  kapes. 

SÁM PROTI SVĚTU, ANEB PLAŤ A  VZDEJ SE DĚTÍ!   Jeho vidoucí,  bývalá žena,  za pomoci soudu,  vystavila  otce Přemysla po rozvodu manželství obvykle českými soudy tolerovaným ústrkům, zbavivše ho na dlouho jeho potomků…Současně požádala  soud o úpravu,  zahrnující vysoké výživné. Donát jim záhy nemohl ve všem vyhovět.  Přesto,  třebaže se o děti staral jak jen mohl a vše jim dával naturálně, přikývl na produkt soudním stolcem vyměřený. Starý, už v roce 1963 komunisty objevený  komunisty  trik:  Nesmyslně zpětně vykonstruovanou (!) a náležitě vyšponovanou   alimentační povinnost.Nespravedlivě, protože tak jako tak otec Donát mj. platil naturálně…

 Podle jeho slov, po průtazích soudu, jen ze strachu, aby se ještě někdy vůbec mohl se svými dětmi shledat. Byl to hazardní skok, tentokrát do prázdnoty…

             Zůstal sám proti celému světu.

EXEKUCE BEZ SVĚTLA V DUŠI .  „Přemka jsem měl od dubna 1998 do prosince 2000. V prosinci 1999 byl soud o výživném, myslím krajský soud, který konstatoval  v rozsudku, že za rok 1998 a 1999 za Přemka  matce nic na výživném nedlužím, neboť jsem plnil naturálně,“   říká  otec Donát. „Ovšem, pak jsem zapomněl požádat za rok nebo za dva o toto vyjádření. Normálně jsem to prostě zapomněl. Čehož matka využila a protože byl platný rozsudek, že má dostávat výživné na obě děti , tak  uspořádala přes nymburský soud exekuci na můj invalidní důchod, kde mi strhli za dva roky výživné na syna Přemysla za dobu, kdy jsem ho měl u sebe.“

Jenom proto,  formálně  zapomněl požádat soud o to, aby prostě nalezl (spravedlnost)…. Ani za tyto dva roky(!) , když rok a  tři čtvrtě   před tím nedlužil…  tak ani za tyto dva roky…. A soud  skutečně, třebaže slepce ve spolupráci s manželkou do tohoto stavu dostal,  srážkami z invalidního důchodu  exekuci provedl. Nezajímal se o jediné světlo v jeho duši – o jeho děti!

„Takže mi strhl čtyřicet dva tisíc“ (42 000,-Kč), pokračuje otec Přemysl,  i za tu dobu, kdy jsem se o syna staral já….“ (!!!)

Chceš uvést kolik činí tvůj invalidní důchod, ptám se.  Jo, cirka osm tisíc tři sta korun. (8,300,Kč) . Strhli mi to asi po tří tisícových splátkách.“  Měl tak pět tisíc tři sta korun na život jako zdravotně postižený…  Ale ještě z toho ještě žil a trochu podnikal.

 „Soudkyně tedy dopočítala výživné - zpětně. Tím ze mě v tu chvíli vyrobila dlužníka.(!) Protože jsem neviděl děti již téměř rok a nebyla šance, že soud bude jednat, protože se blížily velké prázdniny - a jednání nebylo nařízené -  dostavily se zdravotní problémy,“  říká otec Donát.  Soud nechtěl být srozuměn s tím, že také slepý má srdce. Velký Přemysl si hrozně stýskal… Začal trpět bolestmi hlavy, občasnými ztrátami rovnováhy, bolením v  žaludku, úpornou únavou a dalšími nepříjemnými stavy. Samostatně podnikající Přemysl Donát  byl asi čtyři měsíce v pracovní neschopnosti, přesná data dokládá průkaz pojištěnce.  Po tu dobu také samoz"5?ejmě nebyl schopen  vydělávat: "Jen tak, tak jsem klempíroval,"   hodnotí  svůj stav Přemysl. Požádal tedy v červnu toho roku soud o snížení výživného. Důvodem byla změna skutečnosti: Nemoc, neschopnost pracovat. Jenže, soud dál nejednal…. Nebude se přeci zabývat nějakým slepcem, když takhle už prominentní soudci beztrestně poškozují značnou část podnikatelů.  Že tady, u jednoho Donáta byla nepřirozeně pošlapávána dětská a lidská práva,  když matka zamezovala dětem ve styku s podnikajícím tátou? Ale jděte! Jenže, pak se nedivme, že jsou to právě podnikatelé, kteří hledají podporu u Evropského soudu - a vyhrávají!

DALŠÍ PRONÁSLEDOVÁNÍ A KONEČNÁ RÁNA.  Přestože   se  otec snažil  a  ne málo, nebyl schopen již  na podzim roku 2003  stanovené  výživné platit. Příčina?  Mluví Donát:"Byla to hrozná bolest, nemít děti, o které jsem se staral. Kdysi, za těch podmínek když jsem byl bez nich, bych přistoupil na všechno, ale nešlo to. Dobře jsem si na ty útrapy pamatoval.“  Tož, střádal a posílal co se dalo. Základní potřeby nevidomého otce-podnikatele klesly ke dnu... Přesto, od doby onemocnění platil paní Donátové průměrně asi 4.600 což zhruba odpovídá postačujícímu průměrnému výživnému na dvě ratolesti, aniž by přitom byla nadměrně vydržována  jejich zaměstnaná matka, resp. tři pilně pracu jící advokátky.  K tomu opět podnikatel Donát:"Bývalá manželka na mne okamžitě podala exekuci! Zdůvodňovala to mj. tak, že jsem ztratil tzv. "výhodu splátek."  Na co je člověku taková "výhoda,"  když má nikoli svou vinou, ale od soudců, jejich necitelností a tvrdostí ze zákona  díru v kapse?: „Byl jsem nucen z důvodu exekucí ukončit živnost k 31. březnu 2004.  Soud 26. dubna zkonstatoval, že mám platit výživné stále ve stejné výši, nezajímala ho nemoc, že jsem musel ukončit živnost, že mi zbývá pouze důchod za duben, neinteresovalo  ho prostě nic…“  , řekl Donát.

JEST NÁM ŽÍTI  V "SOCIÁLNÍM" STÁTĚ.  Pohleďme proto, jak je bilancuje  bývalý podnikatel - otec, o všechno  svaté obraný, doslova oholený a navíc  oběloholený . Jednoruký a  neřku li  pouze tříprstý,  pan  Přemysl Donát. Řádný padesátiletý muž, táta dvou dětí,  s invalidním důchodem:  "No, dělá mi to   osm tisíc tři sta korun. Z toho za byt a energii platím zhruba čtyři tisíce, možná o pětistovku víc, jak kdy. Současně mně je exekuován bývalou manželku Donátovou  důchod asi 3.200, - korun....Soud se vůbec nezabýval skutečností - třebaže na  to advokát upozorňoval -   jak to, že paní Donátová jen tak, jako by se nechumelilo, daruje pěknou nemovitost, tedy dům v hodnotě téměř pět a půl mi lionu korun". Vzápětí na to, tentýž rafinovaný soudní systém blahosklonně paní Donátové dopřává  když na slepci vymáhá  jakési  ryze "paragrafické"  výživné... Najednou soud nezajímá, kolik nevidomých může  obdobné výše příjmu pro výpočet takhle vysokého výživného vůbec dosáhnout. Komentáře netřeba.

PTÁK FENIX NEBO Z NOUZE CNOST?

Před  ukončením tohoto  materiálu, jsem se kvůli jeho aktualizaci  červenci  ještě jednou s Donátem sešel. Byl, jak vždy přesný.Jeho slepecká hůl  rytmicky oklepávala schodiště z metra. Asi tak znovu, pomalu  důsledně, stoupá i jeho lidská důstojnost a osobní i podnikatelské  sebevědomí. Jak mi prozradil, firemního jména „DONÁT“ se pro jeho důvěryhodnost opět chopilo pár tvořivých  lidí. Poskytli nové prostředky do podnikání a založili stejnojmennou s.r.o. Jako pták Fénix, rodící se z popela povstala i jistá naděje, že nevidomí o svoje „oči“ v podobě elektronických pomůcek od Donáta nepřijdou. Nebudou naštěstí odkázáni jen na zázrak, jako před třemi stovkami let nymbursk_ fd krajan Procházka. Už proto, že JUDr. Přemysl Donát, který jediný v České republice umí takové technické divy,  bude ve firmě rovněž zastoupen. Marně si jen lámu hlavu s tím, zda dojde také k reminiscenci spravedlnosti v našem „sociálním“ státě, tak aby otci ať  podnikatelé či nikoliv, nepřicházeli o děti a děti o své táty. Zda už konečně přestanou Přemyslovi  soudkyně házet klacky pod nohy. Vždyť slepec má přeci stejná rodinná práva a povinnosti jako každý otec! Je totiž nad slunce jasné, že v opačném případě – a na to nechci ani pomýšlet – by založení s.r.o. Donát byla jen taková,  sotva produktivní,  z nouze ctnost.

            Vždyť k práci a zvláště k podnikání, člověk potřebuje jistotu, že má pro koho pracovat a žít. JUDr. Přemysl Donát, právník, který vidí srdcem,  pro nás – české otce – zůstane  navždy vzorem. Proč také?  Byť pro svůj soudy zaviněný,  zhoršený psychický i fyzický stav občas  polevil,  nikdy to nevzdal. Jeho syn Přemek dnes jen díky tomu, sdílí hodnoty cti, i dovednosti ale i  houževnatost, tolik vlastní jeho  otci. Proto, vážení, končím zvoláním: „Buď dlouho živ náš Přemysle, bys u svého syna mohl dohnat, oč tě necitelná a veskrze hloupá státní justice připravila!“ Nám jest  dosud žíti  ve fašoidním "sociálním" státě, řízeném pustě ideologicky,  komunistickou soudní  zvůlí…    

                                                                                                    ZBYNĚK ŠIMŮNEK          

Uvodni strana.