http://www.rovnopravnost.cz/zpravy/terezka-versus-maruska---1-0-1146/

 

Terezka versus Maruška - 1:0

 

Případ Terezky, u které byl diagnostikován syndrom zavrženého rodiče a potom nařízena léčba je veřejnosti všeobecně známý. Málokdo však ví, že tento případ měl svého předchůdce. A dokonce že onen předchůdce měl průběh ještě horší.

Počínající pokusem o násilným únos dítěte do ciziny, a konče soudy posvěcenou krutým nočním vytržením z náručí rodiny i sociálního okolí a deportací do ciziny. O případu Marušky se však v mainstreamových médiích nedočtete. A myslím, že všichni uhodnete proč. Ale popořádku.

----------------------

Nyní sedmiletá Maruška se narodila v Čechách a prožila tu celý svůj dosavadní život. Její otec MUDr. Ing. Tomáš Viták je Čech, matka Španělka. Od r. 1994 žila společně s otcem v ČR. Ve čtyřech letech Maruščino idylické dětství skončilo. V listopadu 2004 se s ní matka odstěhovala ke svému příteli. Po třech týdnech se s otcem dohodla na střídavé péči na území ČR, kterou posléze stvrdil i soud. V srpnu 2005 však s Maruškou bez dohody a bez rozloučení odjela do Španělska.

Otec se s žádostí o pomoc obrátil na brněnský Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí. Úřad případ vyhodnotil jako únos podle Haagské úmluvy, ale žádnou naději na rychlý návrat dítěte do ČR otci neposkytl. Po téměř třech měsících konečně matka sdělila otci svou adresu, protože jí slíbil součinnost při rozvodovém řízení. Otec tedy do Španělska ihned vycestoval a Marušku si 26. 10. 2005 odvezl zpět. Jednak proto, že holčička chtěla zpátky do Čech, jednak proto, že už dávno ji měl mít ve střídavé péči on.

Matka se vzápětí také vrátila do ČR. Již 1. 11. 2005 spolu s dalším mužem násilím vnikla do bytu rodičů otce a Marušku se snažila odvést. Od té doby se Maruška matky a jejího marockého přítele bála a nechtěla se s matkou stýkat o samotě. Měla hrůzu z návratu do Španělska. Na žádost matky proto probíhal asistovaný styk na FOD. Pokusu odvést Marušku násilím proti její vůli se matka dopustila ještě dvakrát. Dne 27. 1. 2006 se za asistence policie domáhala násilného odebrání dcery otci v rámci styku na FOD. Po vysvětlení situace policie bez námitek odešla, ale Maruščina důvěra v matku utrpěla velkou trhlinu.

Ještě horší následek na její psychiku musel mít pokus ze dne 17. 4. 2006. Dědečka a babičku, kteří se s vnučkou vraceli z víkendového pobytu na chatě, napadl před jejich domem větší počet osob marocké a španělské národnosti. Dědeček utrpěl tříštivou zlomeninu pravé ruky, Maruška pohmoždění pravé poloviny obličeje. Věc vyšetřuje policie, ale pro nepřítomnost podezřelých není řízení ukončeno.

Kromě toho se matka domáhala vydání dcery i u našich soudů. Ty jí jsou velmi nakloněny. Dne 15. června 2006 donutila samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. Jana Hercíková otce po několikahodinovém jednání k uzavření dohody, podle které bude Maruška ve střídavé péči obou rodičů – v lichém měsíci s otcem v Čechách, v sudém s matkou ve Španělsku. Dítě si mají předávat bez přítomnosti třetí osoby před domem druhého rodiče. A jak že paní soudkyně otce k takové dohodě a vzdání se práva odvolání donutila? Jednoduše – hrozbou umístění holčičky do dětského domova, pokud se rodiče nedohodnou.

Termín předání dítěte matce se blížil, ale Maruška o tom nechtěla ani slyšet. S matkou stále odmítala odejít. Otec se tedy obrátil na řadu odborníků se žádostí o pomoc – ale ani oni s holčičkou nic nesvedli. Všichni navíc střídavou výchovu v různých státech považovali za nevhodnou a jednoznačně doporučovali svěření Marušky do péče otce. Ze všech posudků a zpráv vyznívá, že Maruška je nadprůměrně intelektově i sociálně vyspělá, otcem není manipulovaná a s matkou odmítá jít, protože nechce ztratit prostředí v České republice, na které je velmi silně fixována. Nechce ztratit své kamarádky ani české příbuzné. Ve Španělsku se jí nelíbí a necítí se tam jako doma. Paní soudkyně je ale nezávislá, a tak se žádnými doporučeními nenechala ovlivnit. Dne 2. 8. 2006 nařídila výkon rozhodnutí – odnětí nezletilé otci a předání matce.

Exekuce byla provedena ve dvě hodiny v noci. Do domu vtrhla policie, sociální pracovník a vykonavatelka, Marušku vytáhli z postele a zoufale plačící ji v pyžamu odvedli pryč. Ještě předtím ale v průběhu exekuce telefonovala vykonavatelka soudkyni, zda nemá vzhledem k reakci dítěte a noční době výkon rozhodnutí přerušit, jak požadoval otec i zástupce orgánu péče o dítě. Paní soudkyně Hercíková však trvala neoblomně na svém.

Po měsíci matka Marušku vrátila zpět k otci. Holčička byla stresovaná a z další cesty do Španělska projevovala velkou hrůzu. Otec s ní proto znovu vyhledal odborníky a na doporučení soudního znalce nechal vypracovat ústavní znalecký posudek. Všechny závěry vyzněly jednoznačně pro ponechání Marušky v České republice. Paní soudkyně ale přesto zamítla návrh otce a naopak vyhověla návrhu matky. Předběžným opatřením jí dceru svěřila do výlučné péče bez stanovení kontaktu s otcem a ještě téhož dne znovu provedla násilnou exekuci. Neodradily ji ani tyto zprávy:

PhDr. Alena Uváčiková ve zprávě z 29. 6. 2006 o asistovaném styku uvádí:

„Snažila jsem se děvčátku o samotě, bez přítomnosti rodičů vysvětlit, že si ji teď maminka vezme na několik dní a pak poletí s tatínkem na dovolenou k moři. Děvčátko na to okamžitě reagovalo usedavým pláčem. Snažilo se mi vysvětlit, že chce být s tátou a s maminkou nechce jít bydlet do Španělska. Podle holčičky ji máma tátovi už nevrátí a ona chce bydlet u táty. Atmosféra setkání byla vcelku pozitivní, dítě bylo v přítomnosti obou rodičů spokojené a veselé. Problém nastal vždy, když se maminka pokusila děvčátku sdělit, že by s ní mělo odejít. Maruška začala okamžitě plakat, snažila se chytit otce a takovýto návrh rezolutně odmítla. Maruška má ráda oba své rodiče, v současné době výrazně upřednostňuje svého otce před péčí matky. Touží po svém domácím prostředí, na které je od narození zvyklá, a jakékoli změně se aktivně brání. Další asistované styky a pokusy o předání matka odmítla.”
PhDr. Eduard Bakalář ve zprávě ze dne 31. 7. 2006 uvádí:

„Reálně se obáváme, že násilné převzetí Marušky její matkou (za pomoci justičních orgánů) a odvoz do Španělska vážně a nevratně naruší psychický vývoj dítěte a mohlo by vést ke vzniku vážného psychického onemocnění charakteru psychózy. Zcela jistě ztratí důvěru v osoby, kterým plně důvěřovala a která již nepůjde obnovit. Velmi pravděpodobně bychom se později setkali s psychickou troskou, která by neuměla navazovat normální sociální vazby.” MUDr. Petra Uhlíková provedla na doporučení dr. Bakaláře dne 2. 8. 2006 psychiatrické vyšetření nezletilé s tímto závěrem: „V komunikaci vstřícná, patrný nadprůměrný intelekt a velmi dobrá slovní zásoba. Při řízeném rozhovoru o matce zvýšený psychomotorický neklid, anxieta, regrese v chování, tendence k vytěsnění vzpomínek na matku, zřejmě na podkladě traumatických zážitků, místy až charakteru disociativní amnézie, odpovědi vyhýbavé, strohé, chování místy infantilní, emotivita chudší. Závěr: porucha přizpůsobení, smíšená úzkostná a depresivní reakce, tendence k vytěsnění traumatických zážitků, nelze vyloučit riziko rozvíjející se posttraumatické stresové poruchy. Nezbytné je vytvoření klidného, stabilního rodinného zázemí bez rizika změn prostředí, které by mohly vést k těžké dekompenzaci psychického stavu pacientky.”

A jaká je současná situace? Český otec MUDr. Ing. Tomáš Viták viděl svou dceru jen loni v prosinci, kdy mu matka umožnila dvě krátké návštěvy. Maruška příliš nekomunikovala, byla ve stresu a evidentně se matky bála. Od té doby s ní ztratil veškerý kontakt. Matka změnila místo pobytu, telefony otci nebere, anebo mu sdělí, že dcera s ním nechce mluvit. A jak mu pomáhají naše úřady? Nijak.

Pan JUDr. Záleský, bývalý ředitel Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí v Brně, který se vždy tak iniciativně zasazoval o násilný návrat našich dětí do ciziny, učinil na příslušný španělský úřad dotaz. Dne 10. 5. 2007 otci sdělil, že adresa dítěte není španělskému úřadu ani Interpolu známa. Soud nevyhověl návrhu otce na stanovení styku s dcerou. Soudkyně naopak rozhodla, že za náklady exekuce a řízení, jímž ho připravila o dceru, musí zaplatit 35 765 Kč.

----------------------

Podotýkám, že výše zmíněný příběh jest zkompilován ze spravodajů FOD (fondu ohrožených dětí.), a tedy mohu být jen velmi málo podezříván že jsem si nějaké tendenční informace vycucal s prstu. Jen zvláště vypečená nebo významná místa jsem si dovolil vytučnit. Ze zpravodajů FOD se k výše zmíněnému případu sluší ještě zacitovat

Úmluva o právech dítěte stanoví, že předním hlediskem při jakémkoli rozhodování musí být zájem a blaho dítěte. I psychické týrání je trestným činem. Noční exekuce a ignorování výše uvedených odborných zpráv s následkem znemožnění kontaktu nezletilé s otcem a dalšími blízkými osobami, na něž je citově vázána, je podle našeho názoru psychickým týráním. Z toho důvodu jsme podali na paní soudkyni podnět ke kárnému řízení a trestní oznámení.

Výše zmíněný případ je dle mého soudu tak otřesný že osud Terezky, ať je jakýkoliv, jest víceméně jen čajíček pro nemluvňata. Zůstává také ve vzduchu jedna velmi palčivá otázka. Kde byly zalezlé všechny ty bojovnice a bojovníci "za Terezku" ? Všechny ty podporovatelky "zájmů dítěte", všechny ty kritičky "arogantního, mužům stranícího soudního systému" - mimochodem tak moc mužům stranícího, že 92 procent dětí je přiděleno matkám a když se žena rozhodne zmařit kontakt dítěte s otcem, prakticky nic jí nehrozí? To jim až causa "Terezka" otevřela oči? A navíc pěkně selektivně, že jiné podobné lidské tragédie, stávající se převážně otcům - jim viditelně nevadí ?

Osobně jsem se pokusil ve dvou diskuzích upozornit, že Terezka není jediný, ani nejhorší případ toho, kdy se rodiče po rozvodu neumí dohodnout a jeden druhému dělají přes dítě naschvály, a že před Terezkou byla i nějaká Maruška. V prvním pokusu na stránkách jakési iniciativy na podporu Terezky jsem byl za to moderátorkami diskuze označen za "zmetka proti kterému musí slušní lidé bojovat", neb jsem tím nalomil ostře protimužské zaměření diskuze ( koneckonců, stejný osud, od osočování po výhrůžky a příval těch nejhorších označení na oněch stránkách potkal každého otce, který si dovolil mít tu drzost usilovat o kontakt s vlastními dětmi), posléze vymazán a zakázán, aniž by jakákoliv z diskutujících dam projevila sebemenší kapku empatie s Maruščiným osudem. Ve druhém pokusu v jiné diskuzi na jiném serveru jsem dosáhl mírného úspěchu. Diskutující dámy sice napsaly že "samozřejmě i tenhle případ je strašný a mělo by se", nicméně na adresu soudkyně Hercíkové nezaznělo ani jediné křivé slovo (!) a diskuze mezi dámami dále pokračovala nejméně padesáti výpady plivané špíny na soudce Sládka a na tátu Terezky. Zajímavé. A jsme u jádra problému. Matka Marušky - žena, soudkyně Hercíková - žena, soudní vykonavatelka - žena. Aktivistky - rovněž ženy. Vrána k vráně sedá a jedna druhé oči nevyklove. Ale táta Terezky - muž. Soudce Sládek - taky ten podřadný druh. Šovinistické svině. Tak jim to dáme my uvědomělé empatické a neagresivní ženy se sociálním cítěním - jaksepatří vyžrat.

Troufnu si tvrdit, že vnímání a senzitivita různých "právem nazlobených žen", různých "aktivistek", feministek, genderistek a podobné pakáže, kterým se s prominutím od huby práší "zájmy dítěte" je, řekněme to eufemisticky, hrubě skreslené a selektivní. Troufnu si tvrdit, že genderově selektivní, neb právě pohlaví zúčastněných rozhoduje o tom, koho vymáchají v močůvce a za koho se postaví. Fakta jsou vedlejší. Jeden jediný, a ještě k tomu značnou měrou uměle vykonstruovaný případ "Terezky, hodné maminky, zlého soudce a ještě horšího otce " dokáže vyburcovat davy feministek na křížovou výpravu. Ale jiné neméně otřesné (a mnohem méně vykonstruované) lidské tragedie nechávají dámy pěkně v poklidu sedět na zadcích, a různé aktivistky z taGity i jiných sdružení se k nim otočí s ledovým klidem zády. Není divu, proč by se také měly angažovat v případech, kdy nelze napadnout ani jednoho muže ale naopak, je nutno palbu kritiky zaměřit do řad vlastního genderu, že ? To pak na zájmech dítěte už zas tak nezáleží.

A tak je coby "odporná kreatůra" ostouzen otec Terezky který se prý snaží "vynutit lásku dítěte ústavem", ale nikoliv matka Marušky, ačkoliv neváhala onu "lásku k sobě" do dítěte vtlouci bandou marokánců. A "fašistou" jest nazýván výhradně soudce Sládek, ačkoliv postupoval podle informací a lékařských posudků a v mezích možností, které měl. Ale soudkyně Hercíková, která postupovala v rozporu se zájmy dítěte i se stanovisky soudních znalců, nebo soudní vykonavatelka, atakující spící dítě ve dvě ráno, veškeré celostátní dehonestaci a v pravdě "národnímu honu na čarodějnice" uniknou, ačkoliv jejich praktiky (násilné noční deportace dítěte do ciziny ) daleko více připomínají řádění gestapa, než jakýkoliv výrok soudce Sládka. A poslední rozhodnutí soudkyně Hercíkové (o zaplacení výloh), je tak fašistické že se snad rovná situaci kdy rodinám židů zavražděných v Osvětimi ještě pošlou účet za plyn a kremaci. A reintegrační centra, kde se má pod odborným vedením pokusit navázat ztracené mezilidské vztahy mezi rodiči a dětmi jsou z pohledu aktivistek už s podstaty špatné, ale i laikovi dojde, že přestože tato centra nejsou ideální a v ústavu lásku naučit nepůjde, je to na míle lepší přístup, než "s armádou policajtů vytrhnout násilím dítě uprostřed noci z domova, zdrogovat, strčit do letadla a probudí se holka v Madridu " Ale i k tomu jsou různé aktivistky - už tradičně slepé.

A tak Maruška zůstane „hnít“ ve Španělsku bez zájmu médií, a tedy bez vědomí veřejnosti, bez podpory různých "ZachraňteTerezkuNeziskovek" a ječících nicméně mocných feministických organizací, když se "v jejím jménu" nedá zostudit žádný muž, ani do patriarchátu rázně tepat. V onom fiktivním zápase holt tahá Maruška (a koneckonců i její táta) za ten kratší konec provazu.....

Tento text byl napsán ještě před tím než média zveřejnila informaci o vraždě Honzíka Rokose jeho matkou.

Autor: NTPT

Zdroj: Rovnopravnost.cz 28.12.2008