Analýza podaných návrhů otců na svěření dítěte do výchovy.Analýza návrhů otců na

svěření dítěte do výchovy

 

 

Vypracovala:

Michaela Klepačová

studentka Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze

-----------------------------------------------------------

 

     Svou prací reaguji na "Analýzu soudních řízení o úpravě výchovy a

výživy ; Mgr. I. Matouškové a M. Zdražilové[1] a zároveň jí navazuji na svou bakalářskou práci s názvem "Rozvody a porozvodová péče o děti v České republice z pohledu otců organizovaných v ,otcovských sdruženích´;[2].

 

 

I. část

 

     Matoušková se Zdražilovou došly svým výzkumem, provedeným ve Žďáru nad

Sázavou, k závěru, že 34% otců, kteří se domáhají svěření dítěte do výchovy je

plně úspěšných (tzn., že je jim dítě do výchovy svěřeno) a že 84% otců se dětí

vůbec nedomáhá. Zaujal mě zejména druhý údaj a proto jsem se rozhodla provést

podobný výzkum  a výsledky porovnat. Matoušková se Zdražilovou ke svým

výsledkům došly analýzou úředních dokumentů, zatímco já jsem svůj výzkum

prováděla formou anketního šetření přímo  u soudu, kde jsem oslovovala otce

přicházející na soudní jednání.[3] Z tohoto důvodu a kvůli omezenému času, který

jsem na průzkum měla, jsem mohla použít jen relativně malou skupinu respondentů.

Někteří oslovení otcové se ankety odmítli zúčastnit nebo se na soudní jednání

vůbec nedostavili, takže celkový počet otců, kteří na položené otázky

odpověděli, činil 30. Anketa však probíhala jen u jednoho soudu v pouhých

pěti dnech, výsledky by tedy mělo být možné v jisté míře zobecnit.

 

     Všem otcům jsem pokládala základní otázku, zda podávali návrh na svěření

dítěte do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky, nebo zda

o svěření dítěte neusilovali. Pokud otec o svěření dítěte nežádal, pokládala

jsem druhu otázku - jaké důvody měl k tomuto rozhodnutí, neboť se domnívám, že

je třeba prozkoumat také motivy otců, které je vedou k tomu, že o svěření dětí

neusilují. To, že otec nepodá návrh na svěření dítěte, nemusí automaticky

znamenat, že o dítě nemá zájem. Mnozí otcové ,,boj,, o dítě raději předem vzdají,aby ušetřili sebe i dítě zdlouhavému soudnímu sporu nebo jsou přesvědčeni,že jejich šance jsou nulové. Ve více než 90% bývají totiž děti českým opatrovnickým soudnictvím svěřovány do výchovy matkám.

 

     Na základě anketního šetření jsem došla k následujícím výsledkům:

 

     43,3%   oslovených otců navrhovalo svěření dítěte/dětí     

             do výhradní výchovy otce nebo do střídavé   

             výchovy otce a matky, z toho:

             - do výhradní výchovy otce 84,6%,

             - do střídavé výchovy 15,4%;

     ------------------------------------------------------

     3,3%     otců svěření dítěte/dětí do výhradní výchovy

              otce původně navrhovalo, ale později svůj

              návrh vzalo zpět;                          

     ------------------------------------------------------

     53,3%    otců o svěření dítěte/dětí vůbec neusilovalo.

     ------------------------------------------------------

 

     Matoušková se Zdražilovou došly k závěru, že otců, kteří o svěření dítěte

vůbec neusilují je 84%. 

 

     Dále jsem se zabývala důvody, proč otcové o svěření dítěte/dětí do výchovy

neusilovali:[4]

 

 

1.        nezájem otce o svěření dítěte nebo otcovo přání,aby děti žily s

    matkou..........27,3%          

2.  přesvědčení, že otec nemá šanci dítě do výchovy získat.............18,2%

   3.  nízký věk dítěte...................13,6%

4.        negativní zkušenosti jiných otců, kteří o svěření dítěte usilovali a

    neuspěli...............................9,1%

5.  přání dětí žít s matkou............9,1%

   6.  jiné důvody (např. nejisté otcovství)......................9,1%

7.        vlastní negativní zkušenosti se soudy či sociálními

    pracovníky/pracovnicemi........................................4,5%

   8.  nátlak soudu, sociálních pracovníků či matky................4,5%

   9.  doporučení advokáta.........................................4,5%

 

 

     Pouze 27,3% otců, kteří nenavrhovali svěření dítěte/dětí do výhradní

výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky tak tedy neučinilo z důvodů

nezájmu   o svěření dětí. Zbývajících 72,7% otců, kteří návrh na svěření

dětí nepodali, o svěření dítěte/dětí ve skutečnosti zájem mělo. Svou

snahu o svěření dítěte/dětí však předem vzdali vlivem různých okolností:

 

     31,8% otců, kteří návrhy na svěření dítěte do své nebo střídavé výchovy

nepodali, mělo objektivní důvody, aby     o svěření dítěte neusilovali:

            - ve 13,6% to byl nízký věk dítěte;

            - v 9,1% přání dětí žít s matkou;

            - v 9,1% jiné důvody (nejisté otcovství).

 

     Z toho plyne, že 40,9% otců, kteří o svěření dítěte/dětí neusilovali, tak

neučinilo v podstatě kvůli skutečnosti, že otcové jsou v opatrovnických sporech

oproti matkám znevýhodňováni, že děti otcům bývají svěřovány jen  v krajních

případech a že mizivé šance otců na svěření dítěte jsou jim dobře známy:

       -  v 18,2% to bylo přesvědčení, že otec nemá  

          šanci dítě do výchovy získat;

       -  v 9,1% negativních zkušenosti jiných otců, kteří o svěření dětí

          usilovali a neuspěli; 

       -  ve 4,5% vlastní negativní zkušenosti se soudy  a sociálními

          pracovníky/pracovnicemi;

       -  ve 4,5% nátlak soudu, sociálních pracovníků/pracovnic nebo matky

          dítěte;

       -  ve 4,5% doporučení advokáta, aby se otec  o svěření dítěte

          nepokoušel, neboť nemá šanci uspět.  

 

 

II. část

 

     V rámci své bakalářské práce "Rozvody a porozvodová péče o děti v České

republice z pohledu otců organizovaných v ,otcovských sdruženích´; jsem

prováděla výzkum formou osobních rozhovorů s rozvedenými nebo rozvádějícími se

otci. Hovořila jsem s 22 otci, z nichž sedmi byly děti svěřeny do výchovy a

patnácti nikoliv. Z 22 oslovených otců navrhovalo svěření dítěte/dětí do

výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky 15 respondentů.

 

     Pokud údaje ze své bakalářské práce přenesu do konkrétních čísel,

docházím k výsledku, že ve sledované skupině respondentů navrhovalo svěření

dítěte/dětí do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a

matky 68,2% otců (z toho do výhradní výchovy otce to bylo 53,3% a do střídavé

výchovy 46,7%).

 

     O svěření dítěte/dětí tedy neusilovalo jen 31,8% respondentů.[5] Ani v

jednom případě to nebylo z nezájmu  o dítě/děti. Jako nejčastější důvod k

tomu, že o svěření dítěte otec neusiloval, uváděli respondenti to, že byli

přesvědčeni o tom, že v soudním řízení o svěření dětí nemají šanci uspět a proto

svůj "boj″ o děti raději předem vzdali. Dalším důvodem byla snaha otce ušetřit sebe  a hlavně děti zdlouhavému soudnímu sporu nebo stěhování a změně

prostředí, neboť matka zůstala v původním domově, dále nízký věk dětí a v jednom

případě matka přiznala, že její manžel není biologickým otcem dítěte.

 

 

Závěr

 

     Pokud výsledky z obou zkoumaných skupin shrnu, docházím k následujícím

závěrům:

                               1.skupina             2.skupina        celkem

počet respondentů-otců         30                    22               52

navrhovali svěření dítěte

 do VVO nebo SV                13 (43,3%)            15 (68,2%)       28 (53,8%)

navrhovali svěření dítěte

do VVO nebo SV,ale návrh

později vzali zpět             1 (3,3%)              -                1 (1,9%)

nenavrhovali svěření dítěte

 do VVO nebo SV                16 (53,3%)            7 (31,8%)        23 (44,2%)

 

 

První skupina je tvořena otci oslovenými v rámci anketního šetření  u

Obvodního soudu pro Prahu 4 během pěti dnů. Druhou skupinu respondentů jsem

převzata ze své bakalářské práce.

Použité zkratky: VVO = výhradní výchova otce, SV = střídavá výchova.

 

 

     Závěrem, ke kterému jsem svým výzkumem došla, je možné říci, že z celkového

počtu dotazovaných otců 53,8% navrhovalo svěření dětí do výhradní výchovy otce

nebo     do střídavé výchovy otce a matky.

 

     Pokud se zaměřím pouze na výsledky z ankety provedené u Obvodního soudu pro

Prahu 4 během pěti dnů v prosinci 2004, docházím k závěru, že 43,3% z takto

oslovených otců navrhovalo svěření dětí do výhradní výchovy otce nebo     do

střídavé výchovy otce a matky. Pouze 27,3% otců, kteří  o svěření dítěte

neusilovali, tak činili proto, že  neměli o svěření dětí zájem. V ostatních

72,7% k tomu měli jiné důvody, mezi nimiž převažovalo přesvědčení, že otec nemá

šanci dítě do výchovy získat. Toto přesvědčení je podporováno také negativními

zkušenostmi jiných otců, kteří ,,boj,, o děti již absolvovali a neuspěli. Kdyby

tyto okolnosti neexistovaly, je pravděpodobné, že by tito otcové o svěření

dítěte do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky rovněž

usilovali.

 

 

 Uvodni strana.

 

 

[1] Matoušková, I., Zdražilová, M.: Analýza soudních řízení o úpravě výchovy a

    výživy, Právo a rodina, 2001, č. 2, s. 16-19.

[2] Klepačová, M.: Rozvody a porozvodová péče o děti v České republice   z

    pohledu otců organizovaných v "otcovských sdruženích;, FHS UK, Praha, 2004.

[3] Jednalo se o Obvodní soud pro Prahu 4 ve Znojemské 1248.

[4] Někteří otcové uvedli jeden důvod, někteří uváděli důvodů více.

[5] Znovu porovnávám se závěrem Matouškové a Zdražilové, které dospěly k tomu,

    že o svěření dítěte neusiluje 84% otců.