CHARTA PRÁV RODINY

Předložená Apoštolským stolcem

všem lidem, institucím a vládám

zainteresovaným na poslání rodiny

v současném světě

ze dne 22. října 1983

Preambule

Apoštolský stolec prohlašuje, že

a) lidská práva, ač pojímaná jako práva jednotlivce, mají též základní rozměr společenský, projevující se zásadně
a
přirozeně v rodině.
b) Rodina je budována na manželství, hlubokém a vzájemně se doplňujícím svazku muže a ženy, který spočívá na nerozlučitelném poutu manželství uzavřeném dobrovolně a veřejně,
otevřeném na předávání života.
c) Manželství je přirozená instituce, jíž je výlučně svěřeno poslání předávání života.
d) Rodině, přirozenému a ve vztahu ke státu či jakémukoliv společenství prvotnímu svazku, náleží vlastní
nezadatelná práva.
e) Rodina
je značně více než obyčejná právní, společenská nebo hospodářská jednotka, je společenstvím lásky
a solidarity, jemuž jedinečným způsobem náleží učit a předávat kulturní, etické, společenské, duchovní
a náboženské hodnoty podstatné pro rozvoj a prospěch vl
astních členů i společnosti.
f) Rodina je místem setkání různých generací, které si navzájem pomáhají osvojit si plněji životní moudrost a být ve shodě s právy jednotlivých osob, jak to společenský život vyžaduje.
g) Rodina i společnosti, propojené život
ními i organickými vazbami, se vzájemně doplňují v obraně a rozvoji dobra všech lidí a každého člověka.
h) Zkušenosti různých kultur v průběhu dějin dosvědčují nutnost, aby společnost uznala a bránila instituci rodiny.
i) Společnost, především však stát
a mezinárodní organizace, jsou povinny učinit vše možné, aby zabezpečily veškerou politickou, hospodářskou, sociální a právní pomoc, nezbytnou pro posílení jednoty a stability rodin, aby ony mohly být právy svému specifickému poslání.
j) Práva, základní p
otřeby, existenční zabezpečení i hodnoty rodiny, ač jsou mnohde stále lépe chráněny, nejsou přesto často uznávány a dokonce jsou ohroženy různými zákony, institucemi a sociálně-hospodářskými programy.
k) Mnoho rodin musí žít v podmínkách chudoby, která ji
m znemožňuje důstojně plnit jejich úlohu.
l) Katolická církev si je vědoma, že dobro člověka, společnosti i samé církve je spojeno s životem rodiny.Vždy uznávala, že jejím posláním je hlásání Božího úmyslu vepsaného do lidské přirozenosti, který se týká m
anželství
a rodiny a jejich podpora a obrana před jakýmkoliv útokem.
m) Biskupský synod shromážděný v r.198O naléhavě doporučil vypracování Charty práv rodiny a její předložení všem zainteresovaným.
Po konzultacích s biskupskými konferencemi předkládá Ap
oštolský stolec tuto Chartu práv rodiny a vyzývá všechny státy, mezinárodní organizace, jakož i všechny instituce a zainteresované osoby, aby tato práva ctily, skutečně je uznávaly a dodržovaly.

Článek 1
Každý člověk má právo na svobodnou volbu své životní cesty, tedy uzavřít svazek a založit rodinu nebo zůstat svobodným.
a) Každý muž a každá žena po dosažení plnoletosti a mající k tomu potřebné schopnosti, mají bez jakékoliv diskriminace právo se vzít a založit rodinu, zákonné omezení tohoto práva, úpln
é nebo časově omezené, může být uplatněno pouze z objektivních a vážných důvodů samé instituce manželství a jejího veřejného a sociálního významu a musí v každém případě respektovat důstojnost a základní práva člověka.
b) Ti, kdo zamýšlejí s vzít a založi
t rodinu, mají právo očekávat od společnosti zajištění takových morálních, výchovných, sociálních a hospodářských podmínek, jež jim s plnou odpovědností a uvědoměním dovolí vykonávat právo na manželství.
c) Vlády jsou povinny podporovat hodnotu instituce
manželství, mimomanželské svazky nemohou být rovnocenné s řádně uzavřeným manželstvím.

Článek 2
Manželství může být uzavřeno výlučně dobrovolným, vzájemným a odpovědně vyjádřeným souhlasem.
a) I když se v mnohých kulturních oblastech oceňuje úloha vlivu rodiny na rozhodování dětí, je nutno se vyvarovat každého nucení, jež by omezovalo volbu partnera.
b) Budoucí manželé mají právo na náboženskou svobodu, svědomí odporující požadavek na zřeknutí se víry nebo změnu náboženství, stanovený jako podmínka uzavření manželství, je porušováním tohoto práva.
c) V přirozeném vzájemném doplňování muže a ženy náleží v manželství oběma tatáž důstojnost a stejná práva.

Článek 3
Manželé mají nezadatelné právo založit rodinu a rozhodovat o času narození i počtu dětí, majíce při tom plně na zřeteli povinnost vůči rodině i společnosti, a to v patřičné hierarchii hodnot a ve shodě s přirozeným mravním řádem, který vylučuje užívání nepřirozené antikoncepce, sterilizace a přerušení těhotenství.

a) Činnost státní moci nebo organizací, která jakýmkoliv způsobem vede k omezení svobodného rozhodnutí manželů o potomstvu, je těžkou urážkou lidské důstojnosti a spravedlnosti.
b) Mezinárodní hospodářská pomoc pro rozvoj nemůže být podmíněna přijetím programu antikoncepce, steriliza
ce a interrupce.
c) Rodina má právo, aby jí společnost poskytla pomoc při porodu i výchově dětí. Rodiny s větším počtem dětí mají právo na odpovídající pomoc a nemohou být proto diskriminovány.

Článek 4
Lidskému životu již od početí náleží bezpodmínečně veškerá péče a úcta.
a) Přerušení těhotenství je přímým porušením základního práva každé lidské bytosti - práva na život.
b) Úcta k lidské důstojnosti vylučuje jakékoliv experimentální manipulace s lidským embryem nebo jiné jeho zneužití.
c) Každý zása
h do genetické dědičnosti lidské osoby, pokud není cílem náprava anomálie, je porušením práva na fyzickou nedotknutelnost a odporuje dobru rodiny.
d) Děti před narozením i po něm mají právo na ochranu a sociální péči. Totéž se týká matek v těhotenství
a v
přiměřené míře i po porodu.
e) Všem dětem, ať už se narodily z manželství nebo jsou nemanželské, náleží totéž právo na sociální péči a starost
o plný rozvoj jejich osobnosti.
f) Sirotkům a dětem nemajícím rodiče nebo pěstouny náleží obzvláštní péče spol
ečnosti. V záležitosti adopce nebo přijetí dětí k výchově jinou rodinou je stát povinen zavést odpovídající zákonnou úpravu, která by usnadnila rodinám k tomu schopným přijmout potřebné děti na trvalo nebo na omezenou dobu, a zároveň měla ohled na přirozené právo vlastních rodičů.
g) Duševně i tělesně postižené děti mají právo nalézt doma i ve škole přizpůsobený rámec pro svůj lidský růst.

Článek 5
Rodiče, poněvadž dali dětem život, mají prvotní,
nezadatelné právo a prvenství na jejich výchovu a musí být uznáni za jejich první a hlavní vychovatele.
a) Rodiče
mají právo na výchovu dětí v souhlasu se svým mravním a náboženským přesvědčením i kulturními tradicemi rodiny, které umožňují rozvíjet dobro a důstojnost dítěte. Jim také náleží potřebná pomoc a podpora společnosti ke splnění úlohy vychovatelů.
b) Rodiče ve shodě se svým přesvědčením mají právo na svobodnou volbu školy nebo jiných vzdělávacích zařízení. Veřejná moc musí působit, aby veřejné finanční prostředky byly rozdělovány tak, aby rodiče mohli
skutečně svobodně užívat toto právo a nemuseli nést na svých bedrech nespravedlivé výdaje. Rodiče nesmějí být, ať přímo či nepřímo, nuceni k dodatečným výdajům, které by bránily či nepatřičně omezovaly užívání této svobody. Rodiče mají právo, aby děti nebyly nuceny navštěvovat školy, které neodpovídají jejich vlastnímu mravnímu a náboženskému přesvědčení. Zvláště sexuální výchova, základní právo rodičů, má se vždy dít pod jejich starostlivou péčí jak doma, tak v jimi zvolených a kontrolovaných výchovných zařízeních.
d) Porušena jsou práva rodičů, jestliže stát vnucuje povinný systém výchovy, z něhož je úplně vyloučena náboženská formace.
e) Základní právo rodičů na výchovu je třeba podporovat různými formami spolupráce rodičů s učiteli a vedením školy, a z
ejména účastí občanů na činnosti škol a vypracováváním i prováděním politiky výchovy.
f) Rodina má právo požadovat, aby sdělovací prostředky byly kladným prvkem při budování společnosti, a aby plně podporovaly základní hodnoty rodiny. Zároveň rodina má pr
ávo na odpovídající ochranu, zvláště svých nejmladších členů, před škodlivými vlivy a zneužitím sdělovacích prostředků.

Článek 6
Rodina má právo být a rozvíjet se jako rodina.
a) Veřejná moc je povinna uznávat i podporovat důstojnost, spravedlivou nezávislost, intimitu, integritu a stálost rodiny.
b) Rozvod porušuje samu instituci manželství a rodiny.
c) Systém širší rodiny, kde se ještě vyskytuje, má právo, aby mu náležela úcta i péče, aby tak mohl dobře naplňovat svou tradiční funkci solidarity a vzá
jemné pomoci při současném respektování práv malé rodiny a důstojnosti každého člena jako osoby.

Článek 7
Každé rodině náleží právo pod vedením rodičů svobodně prožívat náboženský život v domácím prostředí, jakož
i právo na veřejné vyznání a hlásání své víry, na účast ve veřejném kultu a svobodnou volbu programů náboženské výchovy, a to bez jakékoliv diskriminace.

Článek 8
Rodina má právo vykonávat své sociální a politické funkce při výstavbě společnosti.
a) Rodiny mají právo vytvářet sdružení s jinými rodinami i institucemi, aby rodina mohla přiměřeně a účinně plnit sovu vlastní úlohu, a aby tak tato sdružení bránila práva, podporovala dobro a zastupovala zájmy rodiny.
b) Rodiny a sdružení rodin mají mít zajištěné právo na uplatnění jim vlastní funkce
při přípravě i uskutečňování hospodářských, sociálních, právních i kulturních programů, majících vliv na rodinný život.

Článek 9
Rodiny mají právo očekávat od veřejné moci spravedlivou, nikoho nediskriminující rodinnou politiku v otázkách právních, hospodářských, sociálních a finančních.
a) Rodiny mají právo na takové ekonomické podmínky, které jim zabezpečí jejich důstojnost, odpovídající životní úroveň a plný rozvoj. Nesmí být zbaveny práva na nabytí a držení soukromého vlastnictví, jež by jim umožnil
o stabilitu rodinného života, dědické právo a právo odkazu majetku mají respektovat potřeby i oprávněné nároky členů rodiny.
b) Rodiny mají právo očekávat, že společnost v případě potřeby jim poskytne pomoc zejména v mimořádných případech jako smrt jednoh
o či obou rodičů, opuštění rodiny jedním z manželů, v neštěstí, nemoci či invaliditě, nezaměstnanosti nebo tehdy, když rodina musí nést břímě nákladů spojených se starobou, s tělesným či duševním postižením některého ze svých členů nebo též spojených s výchovou.
c) Staré osoby mají právo, aby měly zabezpečené místo ve vlastní rodině, a kde to není možné,v příslušných domovech, kde by mohly dožít klidně svoje stáří, vykonávat činnosti přiměřenou jejich věku a mít tak možnost účastnit se na společenském živo
tě.
d) Práva a potřeby rodiny a zvláště hodnota rodinné jednoty musí být vzaty v úvahu také v politice a trestním zákonodárství, aby vězni mohli zůstávat ve styku s rodinou a rodinám po dobu věznění kteréhokoliv jejich člena byla poskytována nezbytná podp
ora.

Článek 10
Rodiny mají právo na takový sociální a hospodářský systém, v němž organizace práce umožní členům rodiny společný život a neohrožuje jednotu, životní úroveň, stabilitu a zdraví rodiny, a poskytuje jim možnost zdravého odpočinku.
a) Mzda za práci musí být dostačující k založení a k důstojnému životu rodiny, ať díky příslušné mzdě označené jako "rodinný příjem", nebo jiným sociálním opatřením jako jsou rodinné přídavky nebo placená dovolená jednoho z rodičů, který doma pečuje o dítě. Mzda za
práci musí být taková, aby matka nemusela pracovat na úkor života rodiny a zvláště výchovy dětí.
b) Práce matky v domácnosti musí být uznána a doceněna, vzhledem k její hodnotě pro život rodiny i společnosti.

Článek 11
Rodina má právo na slušný byt odpovídající rodinnému životu a počtu jejích členů, v prostředí, kde základní služby potřebné pro život rodiny a občanů jsou zabezpečeny.

Článek 12
Rodiny přistěhovalců i vystěhovalců mají právo na tutéž společenskou ochranu, jaká náleží ostatním rodinám.
a) Rodiny přistěhovalců mají právo na úctu k vlastní kultuře, podporu a péči potřebnou k tomu, aby se mohly zapojit do společenství, jemuž přinášejí vlastní vklad.
b) Emigranti zaměstnaní v cizí zemi mají právo, aby co nejrychleji byly přijaty i jejich rod
iny.
c) Uprchlíci mají právo očekávat od vlád i mezinárodní organizací pomoc, aby se mohli spojit se svými rodinami.

Použité prameny:
Rerum novarum
Gaudium et spes
Familaris consortio
Pacem in terris
Všeobecná deklarace lidských práv Codex lurix Canonici
Dignitatis humanae
Populorum progresio
Humanae vitae
Kongregace pro nauku víry: Deklarace o umělém potratu (18.11.1974)
Jan Pavel II. : Projev na Papežské akademii věd (23.10.1982)
Divini illius magistri
Gravissimum educationis
Jan Pavel II.
: Náboženská svoboda
Helsinská konference : dopis šéfům vlád a států signatářů Závěrečného aktu Helsinské konference
Pavel VI. : Poselství k III. světovému dni veřejných sdělovacích prostředků 1969
Mezinárodní konvence o občanských a politických právech

Apostolicam actuositatem
Laborem exercens
Mezinárodní konvence o hospodářských, společ. a kulturních právech
Marter et Magistra
Evropská charta sociální péče.

Úvodní stránka.