MF Dnes 23.7.2011

 

 

Dvakrát doma. ( Václav Mertin - dětský psycholog,přednáší na FF UK )

 

Střídavá péče se odkládá - tak lze jednoduše shrnout fakt, že Senát neschválil novelu zákona o rodině,podle které má dojít k posílení významu střídavé péče po rozvodu rodičů. Před několika dny se stejně zamítavě vyjádřil vládní výbor pro práva dítěte.

Diskuse v obou komorách byla bohatá a je zajímavé, že stanoviska mužů a žen pro a proti zhruba kopírují poměr, se kterým se setkávám u poradenské klientely. Obracejí se na mě převážně muži, kteří usilují o větší naplnění rodičovské role a střídavou péči pokládají za reálně dosažitelné maximum, a ženy, které se střídavé péči brání a hledají pro tento svůj postoj oporu v psychologickém nálezu.

 

Novela "nic proti ničemu"

Když se rodiče rozejdou,jde téměř vždy o nepříznivý zásah do života dítěte.Nikdo se ho neptá ani nebere ohled na jeho přání, které obvykle zní, aby s ním byli táta s mámou pohromadě. Pak na ně často dopadají tahanice rodičů, neshody ohledně majetku a peněz,pomluvy, výčitky, výhrůžky, neplacení výživného, neochota umožnit kontakty s druhým rodičem, nezájem či úplná absence jednoho rodiče... Pod zorným úhlem takových

zásadních a léta neřešených problémů vypadá změna jedné věty v zákoně jako maličkost.

Navrhovaná novela v § 26 zmíněného zákona zní: "Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé výchovy obou rodičů,je-li to v zájmu dítěte."

Stačí si tuto větu přečíst a vidíme, že neobsahuje žádné dramatické změny, že se absolutně nedotýká práv dítěte, neomezuje soudy v nezávislém rozhodování - všechny ostatní paragrafy, které by se těchto skutečností mohly dotknout, zůstávají nezměněné. Takže pokud soudy berou v potaz názor dítěte dnes, budou ho brát i nadále. Jestli soud dojde k závěru, že střídavá péče není v nejlepším zájmu dítěte, pak rozhodne o jiné formě.

Málokdo si troufne zamítnout střídavou péči zcela (vždyť je od roku 1998 v zákoně a žádnou katastrofu nezpůsobila),tak se hledají jakékoli podpůrné argumenty, které by nás měly přesvědčit, že by mělo jít o opatření výjimečné.

Objevuje se řada námitek: novela není třeba,Vše řeší stávající úprava, podle novely se při rozhodování o střídavé péči upřednostňují práva rodičů nad právem dítěte, je omezeno právo dítěte na vyjádření, dítěti bereme domov...

 

Stěhování je ten nejmenší problém

Největší uváděný problém bývá pravidelné přesouvání z bytu do bytu a s tím spojená údajná ztráta domova. Dítě se ovšem pravidelně "stěhuje", i když je svěřeno do péče jednomu rodiči. Neměli bychom soudit podle dospělých a zkusme připustit, že dítě by mohlo mít domov všude tam, kde jsou jeho rodiče, kde má oblíbené věci, zvířata. Tedy ne ve třech místnostech jednoho bytu, ale v šesti místnostech dvou bytů. Menší dítě navíc nemá se "stěhováním" takové starosti, tašku mu zabalí rodiče.

Střídavá péče je prý opatření pro dospělé.Jenže i rozvod je většinou opatření pro dospělé, děti by si přály být s oběma rodiči. Totéž však platí o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Koneckonců i docházka do školy je opatření pro dospělé. A nezapomínejme, že zásadní odpovědnost za dítě mají právě rodiče.

 

Dítě prý je pouhý objekt rozhodování dospělých a nikoli subjekt.

V novele není ani zmínka o tom, že by soudy neměly pokládat dítě za subjekt a nadřazovat jeho zájem zájmům dospělých. Při dosavadní úpravě to zřejmě možné je,jen si nejsem vědom toho, že by to v praxi fungovalo - že by se tedy bral vážně názor dítěte,které nechce rozvod rodičů, nebo že by se akceptovalo jeho vyjádření, komu má být svěřeno do péče a jak má tato péče vypadat. Co však je pro mě zásadnější, je to, že mi vůbec není jasné,

jak zjistit "nejlepší zájem dítěte". Že dítě se rozhodne a tak to bude? Nebo namaluje obrázek a zkušený psycholog pozná, jak to je - jestli třeba jedna strana popouzí dítě, že má mít raději maminku? Přiznám se, že to v běžných případech poznat neumím a stejně by mi to přišlo dílem neetické.

Novela opravdu nestaví na roveň všechny možnosti soudní úpravy poměru nezletilého, vyjadřuje tím zájem této společnosti na tom,aby dítěti zůstali po rozvodu zachováni v maximální míře oba rodiče. Což nejpoužívanější postupy alespoň z psychologického hlediska reálně rozhodně nezajišťují. Copak je možné,aby víkendová návštěva jednou za čtrnáct

dní byla srovnávána s každodenní péčí?

Novela soudům nepřikazuje, jak mají rozhodovat. Jen říká, že právo dítěte na oba rodiče je na prvním místě, a soud by měl případně zdůvodnit, proč tato varianta není v nejlepším zájmu dítěte. Jsem přesvědčen, že v řadě případů by to měl hodně těžké. To když i znalci uvedou, že oba rodiče mají velmi podobné předpoklady vychovávat dítě. Pak by mu neměly stačit jako důvod k zamítnutí střídavé péče "argumenty", že matka nic neprovedla,a že proto není pro střídavou péči důvod.

 

Jako dětský psycholog jsem pro novelu. Střídavou výchovu pokládám po společné péči za nejméně špatnou z porozvodových variant.