Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 602/2003-94 ze dne 12. prosince 2004.

 

Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že nezletilý M Z., nar. 28. 9. 1994, se pro dobu po rozvodu svěřuje do střídavé výchovy obou rodičů.

 

Otec je oprávněn mít nezletilého ve své výchově každý lichý měsíc v lichém roce a každý sudý měsíc v sudém roce.

 

Matka je oprávněna mít nezletilého ve své výchově každý sudý měsíc v lichém roce a každý lichý měsíc v sudém roce.

 

Rodiče si předají nezletilého poslední den v měsíci v 18.00 hodin v místě bydliště rodiče, ve kterém se nezletilý nachází v termínu převzetí.

 

                                  Odůvodnění:

 

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně svěřil pro dobu po rozvodu nezletilého do výchovy otce. Matce vyměřil výživné ...Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že jsou dány podmínky k úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu manželství jeho rodičů, neboť rodiče nezletilého již spolu delší dobu nežijí, byl podán návrh na

rozvod manželství a o další výchově nezletilého nejsou rodiče schopni se dohodnou. Při rozhodování o tom, komu z rodičů bude nezletilý svěřen, prvostupňový soud postupoval dle § 26 zákona o rodině a vyšel z toho, že v péči žádného z rodičů nebyly zjištěny takové závady, které by ho bez dalšího z výchovy vylučovaly. Oba rodiče se vždy podíleli na

výchově nezletilého, jejich výchovné schopnosti odpovídají osobnostem a pohlaví a jsou v zásadě dobré. Nezletilý M. má dobrý vztah k otci, matce i k polorodé sestře, preference jednoho z rodičů je pro něj zatěžující. Přáním samotného nezletilého je být v péči matky a stýkat se s otcem či naopak s tím, že preferuje prostředí stávající školy. Bytové

poměry obou rodičů jsou kvalitní, u otce lze přihlédnout k tomu, že zůstává v zařízeném bytě v původním bydlišti. S ohledem na tyto skutečnosti svěřil soud prvního stupně nezletilého do výchovy otce. Zároveň přihlédl i k věku dítěte a ke skutečnosti, že otce zvýhodňuje jeho pohlaví, které tvoří nutný identifikační vzor při zdárném vývoji nezletilého.Soud prvního stupně dále zohlednil tu skutečnost, že v případě svěření nezletilého do výchovy matky by matka nebyla ochotna vozit syna do původní školy. Změna školy a "souvěkovců" by však pro nezletilého znamenala zátěžovou situaci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že svěření nezletilého do střídavé výchovy rodičů není v současné době v jeho zájmu, neboť rodiče nejsou schopni se na výchově dohodnout a mají k ní odlišné přístupy. Rovněž forma společné výchovy v dané věci nebyla reálná (vyhraněné postoje obou rodičů, oddělené bydlení.

 

Rozsudek napadla včasným odvoláním matka nezletilého s tím, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a to zejména tím, že při svém rozhodování vzal v úvahu jako rozhodující obsah znaleckého posudku z oboru pedo-psychologie a následný výslech soudních znalců, kteří ale označili rodiče jako stejně vhodné pro výchovu nezletilého. ...Otec nezletilého navrhl potvrzení rozsudku.

 

Soud prvního stupně postupoval správně, pokud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady pro úpravu práva povinností rodičů k dítěti pro dobu po jejich rozvodu dle § 26 zákona o rodině.Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je v zájmu nezletilého, aby byl svěřen do výlučné výchovy otce. Z důkazů provedených před soudem prvního stupně nevyplývá, že by někdo z rodičů byl

lepším vychovatelem. Proto soud prvního stupně přihlédl k tomu, že nezletilý, pokud bude svěřen do výchovy otce, zůstane v původním prostředí, na které je zvyklý, přihlédl i k tomu, že otec je pro syna nutným identifikačním vzorem. Odvolací soud zejména však po pohovoru s nezletilým dospěl k závěru, že současná situace, kdy nezletilý žije v bytě s otcem a s matkou se sporadicky stýká, nezletilého traumatizuje. On sám není

schopen, resp. nechce projevit, u kterého z rodičů by chtěl žít, protože má k oběma rodičům hluboký citový vztah. Přeje si, aby byli všichni společně. ...Na základě uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že byly naplněny podmínky ustanovení § 26 odst. 2 zákona o rodině, podle kterého jsou-li oba rodiče způsobilí dítě

vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů,je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. V daném případě jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a o výchovu mají zájem. Pobyt nezletilého pouze u otce se neosvědčil, dítě evidentně preferuje co nejširší kontakt s oběma rodiči a docházku do téže školy, jež pro něj v současné době představuje jistotu,

kterou bude nutno i v budoucnu nezletilému zachovat. Stanovisko otce o problematičnosti dojíždění nelze akceptovat, neboť v pražských poměrech je tento rozsah cestování běžný i u mladších dětí, než je nezletilý. Oba rodiče si musí uvědomit, že je jejich povinností učinit vše pro řádné fungování střídavé výchovy (event. i za odborné pomoci) tak, aby zajistili další řádný vývoj svého dítěte, který by neměl být poznamenán jejich

neschopností se dohodnout.

 

Uvodni strana.