Nad vztahem spravedlnosti, rodiny a státu:

Co může české justici každý africký šaman závidět?

POSMRTNÉ TRESTY  A  SOUDCOVSKOU  MAGII !

 

Nedělní pořad  Českého  rozhlasu  6,  dne 11. 12. 2005, v diskusi o postavě komunistické kulturní mythologie, majorovi Zemanovi,  letmo opět přinesl svědectví. Filmový historik, při zmínce poměrů v České TV a její umělecko-politických lobby, potvrdil účast agenta  StB Ladislava Malého v Babicích,  a také o jeho podílu na státní provokaci. Na jejím konci byla kromě zastřelených občanů v babické  škole a na poli,  ještě řada  jihlavských provazů kata Podoláka...

 

 

            Agentskou účast Malého stát prostřednictvím ÚDV popírá, na základě nedostatku důkazů o jeho existenci. Argumentace nejmenovaného pracovníka, je ve zkratce řečeno, založená na faktu, že když on nic nenašel, tedy nic neexistuje. Skutečnost je zcela jiná: obětem justičních vražd  z 50. let přiřknuli soudci „nové, posametové“ justice tzv. „ZBYTKOVÉ TRESTY“.  Co to proboha, tam  v ČR máte? Ptá se evropský právník.                                                                       Vysvětlíme:

Konkrétně jde např. o Františka Roda, Františka Tučka a Karla Veselého, po smrti jim byl vyměřen trest 5 let žaláře, který ovšem – jak dá rozum - nemohli z důvodu dřívější popravy ani nastoupit! Dále třeba Františka Kopuletého, Antonína Mitiska, Drahoslava Němce, Františka Pařila, Antonína Plichtu, Antonína Škudlu a dalších –  lidé z masa a krve –  popraveni na základě provokace!

 

Prostí lidé, oběti komunistických justičních vražd,  národní hrdinové, protikomunističtí vlastenci,  byli  tentokrát “demokraticky,“  čili  takzvaně „sametově,“ řadu let po  smrti zastřelením či  provazem – znovu odsouzeni. Jak jinak, než v nepřítomnosti! Neměli žádnou možnost  se hájit,  protože jak každý, snad  i pracovník „sametové“ justice, včetně  ministra  pochopí, že  vstáti z hrobu a dostaviti se k soudu, je stejně přípustné jako nemožné...

 

Posametoví  soudci, prodchnuti kolektivní komunistickou filozofií, která dosud čiší ze všech zákonů, byli ve výhodě. Právo na obhajobu upřeli těmhle lidem  bez nesnází, v rámci společenského konsensu,  a také systémově pro  zachování „právní kontinuity.“  Nejen to. Nedostatečná  možnost vmést do tváří soudců, alespoň  druhé generace, (často však i  účastníků  vražd, jako byl např. soudce J. Kepák, P. Vítek, aj.) obžalobu zločinného systému, jenž je usmrtil. To bylo upřeno i široké obci historiků.  Jakkoliv by samy dokumenty mohly,  obrazně řečeno, do některých tváří soudců i účastníků událostí se ctí i plivnout, bylo vše oslyšeno. Komunistická  právní kontinuita,  se zločinným režimem  tak dodnes defiluje.  Promenuje se v plném lesku a pochybné „slávě“ nad  hroby prostých lidí z Vysočiny i celou českou společností. Jaký výsměch právu a proklamované spravedlnosti!

            Takto postižené strany justiční zvůle, byly naopak odsouzeny (!)  k trestům novým, třebaže jejich dřívější „protistátní činnost“  i následné procesy byly vyprovokovány. Kým? Nejčastěji  bývalou politickou policií – StB. Oběti české justice, bohužel,  však  už nemohou vstát z mrtvých jak Ježíš Kristus, jehož nyní v adventním čase  vzpomínáme.  Postižení nemohou už říci soudcům - ale také zejména  nám žijícím - jaké na nich i  jejich rodinách bylo spácháno stalinské justiční svinstvo. Tak vládnoucí „elita“  novodobé dějiny zfalšovala ...

            Posmrtné tresty však  nejsou v české kotlině nic nového. Ano, lidé je znali už dávno před privatizačním pučem KGB - GRU v roce 1989,  a mnohdy je také  používali. Jenže,  to byli obyčejní sedláci, chalupníci,  lidé často  bědní, jimž k obživě sloužila půda. Tolik jim šlo o zabezpečení rodin... Tihle dávní naši předkové, často obyčejní chudáci si meze svých políček, často malých jako dlaň, pojišťovali před odcizením raději hned několikrát:

1. hranice polností byly obvykle od jisté doby  označeny v katastrální mapě, 

2. pro větší jistotu postavený  mezník  vysvětil pan farář za přítomnosti svědků v procesí,

3. kluk tam na místě dostal pro lepší paměť zlatku  a 

4. pár ran holí, „na pamětnou“, aby přenesl zprávu ještě aspoň do příští generace.

5. pod mezník nasypali dřevěné uhlí 

6. přidali ještě drcené sklo.

7. hospodáři  svůj hraniční mezník v poli tu a tam  zakleli s účinkem posmrtného trestu.

 Zněl např. jako že duše toho lumpa, (býval stejně chudý), který mezník přemístí  nebude  mít po smrti klid Toť vše. Tak to v dávné minulosti bývaly ty veškeré posmrtné tresty

 

 ČECHY KRÁSNÉ? NE, ZLOČINNÍ VŮKOL SE  PROTULUJÍ!

            Ba, dnes je v Čechách jinak. Lumpové mají pré.  Vždyť sami ministři kradou jako straky. Vládnoucí elita si znovu rozdělila  stát tak, že se na chudé se nedostává. Samozřejmě, že už nejde o políčka ale pořádné lány moci, z níž pak kořistí dál. Obyčejnou půdu? No, tu  vám tu seberou bez skurpulí, dřív než by ctihodný otec zvedl kropenku, aby mezník posvětil. Pak ji zapartikují,  když se po ní sháníte, doklady vám ztratí či pozmění, nikdo o ničem neví… Když chtějí „znárodnit“  další pozemky, udělají si nový zákon! Spolu s mistrem  Vančurou můžeme znovu říci, že vlády považují  národ za stádo ovcí, na němž dorůstá vlna ke střiži. Pořád dokola. Hlavně, všechno je v České republice opakováno, jak v dávné historii, leč obráceně.  Hlavou dolů: Třeba ty  posmrtné tresty už tu neukládají  poddaní, ale přímo sama VRCHNOST - státní instituce – dokonce SOUDY!

A posmrtné tresty – živý odkaz primitivní magie? No. jak říkám zůstaly, jenže také v obráceném gardu. Magie byla českou justicí coby užitečný nástroj   pro živé i mrtvé – jakož i novou generaci znovuobjevena – vyvolána úředně v život, a tak stále trvá.

Díky ní, mohou soudci, jak se tu historicky ukázalo, beztrestně a nyní doživotně,  páchat cokoliv.

            Přejděme opět ke  skutečným poškozeným, druhdy z masa a krve, politickým vězňům.  Nebožákům,  za totality  justicí křivě odsouzeným a posléze dokonce  popraveným. Jejich rodiny trpěly ze zvůle komunistů ještě několik generací. Dodnes jsou na tom hůř, než rudí lídři či partajní kariéristé.  Straníci „znárodňovali,“ funkcionáři dostávali za odměnu „znárodněné“ byty, chaty, ovšem  i domy a vily, zatímco si   na princip „kolektivní viny“ z komunistů nikdo ani nevzpomněl. Pokud ovšem nešlo o „nepřátelské osoby“, příslušné tak či onak k buržoazii. Jenže bohužel, musíme připomenout, že za to, že to byl  konkrétní soudce, který  v satanské justici zbavil člověka života. Přesto nebyl žádný takový vrahoun  v našem „porevolučním“ soudním ráji,  zvaným (snad výsměšně) právní stát -  nikdy postižen!

            Ony soudy jsou nakolik „nezávislé“ , že nectí pravdu. Nezávislí jsou soudci  dokonce i na svém vlastním  svědomí, jež nepodléhá kontrole, takže jim  z postihů nehrozí vůbec nic. Muži v talárech (jež tu v ČR dávno nejsou výrazem vážnosti),  jsou z toho všeho  tak megalomanicky sebejistí, že  už ve 20.  století (!) zahrnuli do své výbavy právě onu primitivy zavrženou MAGII. Dokonce jako nástroj “polepšení“ svých obětí, neb též  jemu má sloužiti trest, jakožto spravedlnostní “inštrument“ společnosti. Zvrácené, smutné, a také pro zbytek národa dokonce  hluboce tragikomické... Navíc,  kdyby totiž nějaký otec na hranici svého pozemku přetáhnul syna holí, bude vláčen  po soudech za „domácí týrání.“ Jakkoliv šlo před nedávnem  jen o rozvodový folklór ,  dnes byl přijat do protirodinné represivní výbavy státu...

 Neuvěřitelné je, že se pánům soudcům,  snad v křečovité snaze udržet tradiční  národní svéráz, posmrtné tresty hodí. Že se za ně nestydí! Ba, dobrá je pro ně  celá novodobá magie.   Znovu a bez skurpulí se do jejich  justičně-divadelního repertoáru hodí. Právě díky téhle výpomocné služební magii, se soudcům, jakožto  ústavním činitelům pohádkové to země – České republiky, kam se na ní hrabe bývalé Království české.   Zdůrazňuji, za jejich justiční zločiny se v ČR nikdy nic nikomu nestalo. Jde o bezpečné povolání, tak říkajíc „za větrem.“  K zakrytí špatného svědomí  v ČR stačí soudcovský talár. Lidé v něm dobře vědí, že dokud bude existovat zdejší sociálfašismus, a také jeho pohádky, jako ta  o soudcovské nezávislosti,   mají  naději že  se jim nikdy nestane zhola nic. Vše navíc  zůstane výhradně  v jejich rukou. Jen se tak projdou mezi stranickými sekretariáty, policií  a státním zastupitelstvím a všechno jim hravě vysvětlí. Jde pro ně, nikoli pro nás,  o ideální stav.

            Právě z takových magických výmyslů,  zaklínadel a obvyklých poudaček,   jež sami soudci vyvolávají v život  jiné, nové  a další problémy,  si pohádkově žijí. „Spravedlnost“ vykonávají za  bratru za 70 tisíc korun.Množí se přitom jako králíci a nikomu z nás  neujde, že přitom vlastně nic nestačí. Co nejhorší? Že při tom všem na nás parazitují, bez sebemenší zodpovědnosti za své činy - ano i nové zločiny. Byť by soudci v tomhle režimu přišli se sebevětší absurditou a   vytvářeli stále nové zástěrky pod rouškou svých  etických kodexů už jim nelze věřit.  Kdyby dokonce tvrdili, že je posílá prostřednictvím paragrafů samo poslanecké peklo,  neděje se jim totiž za jejich justiční zvěrstva takhle zhola nic. Zemská spravedlnost je nyní,  za vlády neodvolatelných, před soudní stolec nepředvolá. Tak jak praví se v Matoušovi, „zločinní vůkol se protulují, když bezbožní bývají povýšeni mezi syny lidskými!“

            Do jakých konců dochází v české  zemi spravedlnost?  Pokud to vůbec někoho z poddaných zajímá, už tu dlouho  platí pořekadlo „mrtví prtví.“  Ostatně, dává li vládnoucí „elita“ , přednost IDEOLOGII, (jak za diktatury „proletariátu,“)  před normálním, přirozeným  právem a  zdravým rozumem, je s celou spravedlnosti konec. Namísto slušnosti bez omezení upřednostňují rozličné oslí můstky. Jaké?  Využívají věštění! Okolo každého krajského soudu mají dost do  budoucna věštících, vševědoucích  odborníků“. Ti všichni, pak chrání soudce před vlastní, osobní  zodpovědností. Ti pak si mohou přizvat další, soud rád všechno spolkne, lidé to zaplatí!  Talárník  se pak za ty ideologické slátaniny schovává, jako za štít.  Když o tom zároveň média nemluví pravdu, nemůžeme od soudů v České republice čekat nic jiného, než naprostý morální marasmus.

            Kdyby mi přesto někdo nevěřil, tak předkládám jako důkaz samotný vpravdě  boj „heroický“ justice proti korupci. Vede ho léta, dost okatě, ale nikdo nebyl dopaden! Jako kluci jsme si hráli na slepou bábu, ale naše úspěšnost byla mnohem větší, než u soudobých „profesionálů.“ Ať už mezi sebou vypátrají nelegální zbrojovkové privatizátory nebo zloděje celých fabrik, vždycky se to „nějak udělá.“  A jak by se vám líbilo, kdyby  slušnost vašeho  jednání posuzoval v taláru homosexuální pedofil? Jedno co odpovíte, stejně nemáte na vybranou….  Podle tisku už takového mají. Nebo soudkyně severočeského soudu v Ústí nad Labem, která 13 roků nepustí syna k tátovi (třeba otci Luboši Paterovi) je přes svou nezralost,  hraničící s idiotstvím,  označena jako pečlivá, takže jsou jak ona, tak její kolegové stížností mistra nakonec ještě „znechuceni.“ Co je tu normální? Pokud jde o aroganci soudců, stala se legální normalitou.

KAŽDODENNÍ JUSTIČNÍ MAGIE A VLÁDCI PŘEDPEKLÍ

Nevěříte svým očím a uším? Nevadí, takové jsou moje  zkušenosti, jakož ostatních otců z několika rodičovských sdružení.Také tuny soudních spisů o zmařeném dětství,  a též z vůle soudců neproduktivním rodičovském  mládí,  jsou tunami protokolů o životě. Tak se žije v ČESKÉ REPUBLICE, která je  však stejně naše jako jejich. Oni, aparátníci  nemají placet k tomu si ji uchvátit pro sebe, ale jsou určeni ke zcela jiným účelům, mají sloužit!

 Budiž jasně řečeno, že pro nás je stále  rozhodující přirozená etika rodičovských vztahů,  nikoliv velkolepé soudcovské představy o tom, co by mělo být. Co by se mělo ve státě konat! Napácháno na soudech toho bylo už tolik, že jen pevná komunistická víra a naprostá beztrestnost umožňuje českým talárníkům stavět se  nadále slepými a hluchými vůči té nejmenší spravedlnosti.

Přesto jsou páni  soudci,  jakkoliv je z politických důvodů pro svoji ochranu  udělal „samet“ výlučnou, nad obyčeje povýšenou vrstvou, jsou ve smyslu  zákona,  ctít spravedlnost a právo - povinováni. Že se tak zatím neděje, je věc jiná. Věřím že k tomu dojde, jen co na ně vláda nebude mít všecky páky.

         Za dobu více než pěti desítek roků ovšem za daného stavu  vzniklo už mnoho nových, soudcovských provinění. Lze bez nadsázky říci, že kdyby se našel některý soudce opravdu spravedlivý,  měl  by  dostat  aspoň sto  životů, aby měl čas ty nové causy po svých kolegáčcích napravit. Tedy přibližně, spíš více ...  Otce ovšem v očích dítěte rehabilitovat nelze! Potomek běžně  trpí ještě ve dvou generacích a soudci si na jeho poklescích docela dobře mastí kapsy.  Jejich každodenní justiční magie, za pomoci věštících vědátorů – znalců, z nich činí  vládce předpeklí. Našeho, občanského předpeklí, protože oni za své platy a výhody  mohou jezdit třeba v pancéřovaných vozech. Protože ONI - paragrafisté,  ti oddaní  služebníci „norem“  žádnou, ani nejmenší odpovědnost přeci nenesou!

Proto národ varujeme: Plošné jmenování českých soudců na jedno doživotí a současný statut ústavního činitele, který je ve světě naprostou raritou(!), se beztoho z mnoha důvodů vůbec neosvědčilo. Stěžovala si na něj stejně beznadějně i nejvyšší státní zástupkyně, blahé paměti  Marie  Benešová (MFD 2.4.2003). Napsala, co všichni víme, že korupce se zvyšuje. Silné kafe a co? Přesto nechává všechny státní orgány v poklidu…

SOUDCOVSKÉ ZLOČINY PROTI  RODINĚ A STÁTU

Nikdo z nich nepřizná chybu. Každý sudí je samolibě přesvědčen, že slouží dobře. Jenže jak to ví?  Vždyť ho platí a nikdo mu nic nesmí vytknout! Všude platí, že rodina je základem státu. Nikoliv v Česku. Přestože  ústa  ministerského panáčka Mariána Hoška (MSP ČR) otevřeně  prolákla, že vláda rodinnou politiku nemá, v neděli  dne 10. 12. 2005 ministr práce a sociálních věcí Škromach diváky v TV pořadu, usilovně přesvědčoval že socialistická vláda jakým náramným programem disponuje...

Byť o něm ani v TV do té chvíle nic nevěděli, je prý tak dokonalý, že veškeré chyby v  zářné realizaci sociální politiky ČSSD, způsobili pouze její koaliční partneři, a samozřejmě ODS.  Skutečnost?  Vymíráme a soudci parazitují na našich rodinách. Statistiky jsou však natolik neúprosné, že každý,  kdo by vymírání národa podporoval je zemský škůdce.

Soudci, aby vzali zavděk náladám obyvatel, se však sami nijak „bičovat“  nebudou. Ne,ne, ne! Jistě mají i svá kárná opatření, ale k čemu? Po tzv. „sametu“ byla jedna jediná soudkyně, která se moc nelíbila potrestána výhazovem. Zač? Za striptýz, který prý prováděla veřejně, (nikoliv na soudcovském mejdanu, byť ve svém volném čase.  Ovšem, proti tomu,co se tu děje ze strany soudkyň při procesech na  dětech,  jak uznáte,  je  svlékání na veřejnosti, byť si při něm užívala cokoliv, přeci jen tak zanedbatelné! Veřejných zločinů provedla justice mnohem víc a ještě se tím chlubila v novinách. Leč, postihů v soudnictví, jež zachváceno korupcí a  podléhá ideologii na každém kroku, je přitom směšně málo. Přesto, soudci musí nést zodpovědnost, protože jde o sebezáchovný, národní zájem. Jak z toho ven?

Také zde však  nabízím  řešení:  Když už není možné proti úředníkům typu Škromacha a soudcům v ČR vzhledem ke stávající legislativě,  použít opatření  domácí, ohlédněme se po cizích vzorech.  Srovnatelný   trest  za likvidaci české rodiny nacházím v Číně. Ano, přímo  v  čínském právu!  Trestní řád ČCHING  používal trest zvaný příznačně deset tisíc říznutí,“  udělovaný mj. za zločin proti RODINĚ.  Alespoň jeden ministr či soudce by ho měl ročně v České republice vyfasovat, aby se mohlo změnit něco k lepšímu. Když už tak dosud v ČR po zákazu trestu smrti nelze, tak bych se přimlouval za  doživotní odsouzení všem, co připravili české RODINĚ potupný osud, v němž vegetuje. Ostatní si pak dají  pozor. Že přeháním? Divíte se, když celé české soudnictví se chová v duchu komunistů jako velký blázinec: Když se chce někdo stýkat se svými dětmi, začnou ho tu honit po soukromých a státních psychiatrech a nutí k pozorování. Připomínám fakt, že otcové žádali na své demonstraci psychiatrické vyšetření všech opatrovnických soudkyň. MS ČR na ně asi nějak zapomnělo, že...

            Bohužel. Místo toho však  soudci, kteří se proti právu a zdravému rozumu tolik prohřešili, soudí dále jakoby se nechumelilo. Jeden z nich, bývalý soudce NS ČSSR Otakar Motejl,  je dokonce stále v této zemi ombudsmanem! Dokládá to i případ rodiny pana Nigrina na jehož  (NE) „rehabilitaci“ se podepsal.s dalšími justičními výtečníky . Předseda Vrchního soudu a pozdější „nekomunistický“ ministr spravedlnosti Bureš, dnešní poradce MS tohle ovšem dobře věděl, a také přikryl. Vždyť na jeho soudu pracoval jeden z nich… Jo, takhle se v sociálfašistické demokratuře dělá právnická kariéra

Je nepochybné, že česká justice minulosti i současnosti odvrhla a poplivala  veškeré   devízy, nejen slušnosti,  ale i lidskosti. Přesto všelijací Motejlové hlásají princip  právní kontinuity s minulým, zákonem uznaným zločineckým režimem. Poslanci parlamentu co stádo kývají systému, jež zemi těžce ochromuje a  ničí populaci.Přijaté zákony toho budiž dokladem.

Víme, jak rádi se srovnáváme s cizinou. Nuže, máme další světové  prvenství. Každý, i ten nejprimitivnější  pralesní šaman může vyspělé kulturní ve středu Evropy opravdu závidět – posmrtné tresty. Možná že ani v tom pralese mu to ovládaní primitivové nevěří. Zde stát, vydávající se za demokracii,  (jíž je posměchem), uplatňuje takové  tresty na politické vězně, jež páni soudci zavraždili,   beze  studu  parlamentní aj. vládní „elity“ . Zač taková „elita“ pak stojí?

            Proti   případům „ryze“ trestního práva, jež se udály v nedávné minulosti, se jistě  jeví nespravedlivé a  nově vykonstruované   procesy v rodinném právu jako selanka. Není tomu tak zcela. Postkomunistické soudnictví  v České republice už učinilo další statisíce občanů,  včetně dětí nešťastnými oběťmi státního dirigismu a teroru v rodinách. Mají k tomu soudci legitimitu? Jistě ne!  Maně vzpomínám na dopis kvalifikovaného kuchaře F. Kříže do redakce, kde píše: „ Jaký to má smysl. Syn je bez otce, já bez syna. Co je mi do prezidenta Havla, do disidentů,  jak  trpěli?  Já žiji dnes…“ Nemohl se bezdůvodně dostat  k vlastnímu dítěti, ještě za několik roků jsem o něm četl v novinách, že děcko mezitím už  skoro dospělo. Když pan Kříž začal bojovat o kontakt s vlastním dítětem, nezkoušeli ho stupidně,  jak ostatní otce z vaření bramboračky či kašiček, protože jim bylo jasné, že umí vařit lépe než předsedkyně senátu, ba soudu. Dnes známe výsledek komunistického justičního „rajtování“   na jeho dítěti: Okresní soud Praha západ, konkr. soudkyně Nefová, bojující proti ústavou zaručená práva občanů na informace,  mu velkoryse „umožnila“ synovi psát dopisy. Ještě, že mu nenařídili je jednou ročně  posílat  po kterési řece v lahvi! Uznejte sami, není to rozhodnutí „jménem republiky“  nakonec až směšné? Takové soudce mají chudí čeští občané vydržovat? Jak to, že v České republice stranám nevadí, že má soudců na jednotku obyvatel asi 3 x více, než v jiných zemích EU (např. Franci, Belgii, atd.) Ti pak na rodině parazitují, o to bezohledněji, oč větší počet se tu musí na soudech vyživit...

            Ba, jak trapné je třeba  „kontinuálně“ držené komunistické pojetí manželství, včetně práva ženy pohodit nepohodlné dítě, které snad prošlo sítem kontracepce  na výchovu jiným, beztoho, aby se k věci mohl jeho otec vůbec vyjádřit.  Ono „moderní“ manželství trvá jen coby  zastavárna hodnot střednědobé spotřeby.  Je státem a jeho soudy chápáno čistě jako  pracovně výchovná buňka „společnosti“a všude proklamovaná přestupní stanice k uvědomělým, (samozřejmě že vlastně rudým),  zítřkům! Z takových „červánků“ a “rudých září“   se vede jen těm, kteří nad jinými vládnou. Mají snad někde více „osvobozených“ žen separovaných od vlastních dětí a uvázaných ke strojům či zavřených po kancelářích? Celý systém je prostě úplně zvrácený. Vždyť   na soudech ČR považováno za vaření u otce za  „zásadní“ věc a ze spousty podobných praštěností se skládá jedna velká past. Asi důležitější než přirozené otcovství, protože každému novému  milci původní zákonité manželky v rozvodovém řízení  je soudní „přezkušování  z pokrmů“ na soudu předem prominuto. Jediný  z  těch nešťastných tátů, kterým soudy bránily ve styku s dítětem se slůvkem nezmínil, že by jeho sok byl, byť cizoložník  jakkoliv soudkyněmi obtěžován co on. Mějme před očima:  Češi vymírají, a také se ptejme komu to slouží? Mějme jasno ve svých doporučeních: Stát i se svými státními feministkami musí chodit kolem rodiny po špičkách, jinak je všemu českému národu konec! Jinými slovy, v současném státu neexistuje, resp. není povýšenými soudci uznána,  žádná z tradičních, zejména pak přirozených etik, jež by mohla být pro paragrafickou smršť slepých, černých liter zákoníku,  integrujícím tmelivem společnosti. Idea nepřetržitého materialistického pokroku ještě nikoho nespasila. Bývá spíš velkým nesmyslem jedné, právě třeba vládnoucí  politické strany.Pokud ji zastávají soudci, jsou nejen omezení, ale dopouštějí se jejím prizmatem, v rámci tzv. objektivistického paradigmatu,  (tedy jednoho modelu), který brán dogmaticky, je kořenem celé řady dalších zločinů na ostatním celém obyvatelstvu.

STÁT  ZAVEDL PROTIRODINNOU FEMININISTICKOU POLITIKU 

Skutečně, hodnoty historické jsou proměnlivé. Zatímco Jiřina Šiklová, známá feministická buditelka a morální stranická revizorka bible ( r. 1966)  o mnoho později vystoupila jako normalizační disidentka dnes vyučuje o záporech společnosti, my jsme to více zažili.Máme s bývalými komunisty své zkušenosti. Bývalá soudružka  Šiklová také  dnes na příkladu dívek, oblouzněných v kavárně bohatým šejkem, zasvěceně vykládá, svoje pocity, jako   že bylo správné pracovat  v komunistické straně, když chtěl člověk něco dokázat. Zkrátka,  prožít a užít si. Ostatní dívky, které  prý svůdnou nabídku šejka nedostaly údajně kvůli tomu nejsou lepší, než ty, které se nechaly od pracháče svést. Já o tomhle samosebou pohádkovému příměru nevěřím. O takovém názoru  prostě pochybuji a určitě jej nesdílím.  Nevadí mi ani, že sama Jiřina  Šiklová byla byla na vysoké škole (FFUK)  komunistickou funkcionářkou.  Je mi proti srsti, že se tu v té stranické politice pokračuje. Vždyť vím, jak  ženy v mém okolí  byly nuceny dřít  v těžkých provozech,  a také, že bohatý šejk nynější prof. Šiklové se týkal jen takových, které byly jako ona sama.Komunistek. Šlo navíc jen  o  komunistické funkcionářky! Na rozdíl od vysoce postavených feministek, většině žen  nic jiného nezbylo, než vzít jakoukoliv práci. Děti chtěly své: potřebovaly boty, výživu, maso, ovoce a střechu nad hlavou.Když však ženám  a jejich mužům komunisté všechno  sebrali a matky vyhnali od dětí do fabrik (už tím, že mužům dali nízké platy), musely ženy nastoupit do „pracovního procesu“.Všechno tohle, po sovětském vzoru, bylo jak dnes, vydáváno za bůhvíjaký pokrok.

            Zkrátka, na rozdíl od komunistů bývalých a nynějších, pro zbytek populace žijící dnes neplatí stejný metr, Šiklová a jiní  bývalí komunisté nás o tom nepřesvědčí.  Ženy za „socíku“ se na venkově i ve městech  dřely v zastaralých fabrikách, víc než  v začínajícím Pitsburku,  a většinou  nechaly v těhle komunistických robotárnách  své křehké zdraví.  Její, tedy feministky  Šiklové  kariéra a sebeuplatnění, statisícům dětí mámu a tátu nepřinesla. Ani dřív  natož nyní! Přitom to byli komunisté, kteří v zákonem uznané době nesvobody  páchali zločiny a zaváděli zákony, včetně toho o rodině, podle něhož se dnes úspěšně v duchu pramáti KSČ činí otcům průtahy, aby jim byly v duchu  stejně nenormálních idejí konečně odcizeny děti. Dřívější komunisté jsou jako mávnutím kouzelného proutku obhájci „lidských práv“. Bojují za „rovná“ práva žen, homosexuálů, protěžují svobodné matky. Na mušku si bývalí vzali údajnou  českou  xenofobii, atd. Ve skutečnosti jsme tam, kde jsme byli: Tak co se třeba českým soudkyním na tomhle systému tak líbí? No, kdo má jiný názor, zkrátka není ještě náležitě (státně -stranicky) převychovaný. Obnoveny byly v České republice také pokusy  takové občany  kriminalizovat a posílat do blázinců.(Viz p. L. Patera, J. Roub, a mnozí další)

Nyní z jiného soudku. Blíží se Vánoce. Vzpomeňme proto  v předvánočním čase jiné oslavy, než očekávaných lepších kolektivních zítřků.Otočme pozornost k věcem privátním.  Jde narození dítěte, které bylo nutné dokonce skrývat před mečem státu. Stejně tak dnes, jak před dvěma tisíciletí zasahuje státní moc  do rodin.  Jde to snadno, máte li v rukou tu moc. Neboť, instituci nic nebolí, žádná organizace totiž nemá reflexy, necítí bolest. Ta je údělem jednotlivců.Náplň organizace  jsou většinou sobečtí byrokraté, kteří přirozeně myslí pouze na své blaho, ztotožněné se státní mocí a strukturou vlády. Proto se musí každá rodina před státem chránit.  Dnes, jako před všemi léty. Ať v Betlémě nebo v České republice 21. století, je situace totožná.Protože je státu nebezpečnější vždy otec, snaží se jeho vliv náležitě  oslabit.

Komunistický stát sovětů zavedl se svou femininistickou politikou, která je vždycky levicová, a i když disponuje s pravicovou rétorikou, vždycky praktikuje  legální potraty. První, v moderním světě obnovil  zákonné usmrcování dětí, což prezentoval   jako  tzv. “pokrok“.  Dětí, kterým byl i v této situaci zachován život,  se však nikdo neptal, jsou li na světě rády. Právě jako potrhlé feministky na soudech, nikdy nepřemýšlejí o tom, zda budou dnešní děti - vyrůstající bez  laskavé ruky otcovy - jsouce  rozsety po kriminálech a na ulicích,  želet ztrát tatínků  z bezcitné státní moci. Protože ale komunistický stát  zavedl  femininistickou politiku, nelze brát  poplašné zprávy o vládě žen jinak, než avizo o budoucím bolševickém terorismu ve stylu Koby – J.V. Stalina. Jen snad s tím rozdílem, že se předtím nebudou vylupovat vlaky, ale krást (resp.“privatizovat“ ) hned celá nádraží.

 

 

VEŘEJNOU  MOC MATKÁM  A  LESBÁM,   DĚTI  ÚSTAVŮM!

 Tak nějak dle nadpisu  vypadá soudobá „péče státu“ o rodinu dle proklamovaných priorit.  Příznačná je přitom v České republice  naprostá nevymahatelnost  základních rodičovských práv, těch nejprostších a nejobdivuhodnějších lidských věcí,  přirozených práv mj. otců. Děje se tak  v národě Husa,  Komenského, Masaryka aj. od roku 1963. K dnešnímu dni tahle „péče“   vedla  jen od sociál-patologie až k sebevraždám. Koho? Otců, často kriminalizovaných, adolescentů i malých dětí. Některé oběti takového práva - nepráva byly dokonce zápalné. Málokdy to ovšem procházelo tiskem, ale občas se tak stane. Jedno je jisté: Děti z rozvedených manželství nejvíce naplňují statistiky sociální patologie, a to  ve všech ukazatelích. Přesto na tyhle a právě na tyto údaje,  nechce vláda ČR slyšet. Ptám se v jakém soudním a vůbec mravním  marasmu to žijeme, když kvalita našeho života je poměřována mírou úspěšnosti arogance státu?

Jsou přeci jen OTCOVE, koho vyhánějí od rodin, na nich justici  a  státu od vzniku nacionálního socialismu a komunistického „ráje „ tak málo záleží. Každý diktátorský stát však „miluje“ jejich děti,zprvu jako voliče, později budovatele a nakonec kanónfutr. Nic nového. Jenže  bohužel, komunistická ideologie tu pokračuje! Zlo se rozlévá jako voda všude tam, kde mu nestavíme hráz, připomínají občas lidu  jeho  intelektuálové.  Ano, právě proto čeští otcové hledají oporu na soudech  v zahraničí,  protože doma  se  jim namísto práva na spravedlnost  dostává pouze přihlouplé soudcovské  MAGIE, znaleckého věštění a soudcovského blábolení  o právu samém. Přitom není nic přirozenějšího, než všude v kulturním světě - přirozené právo -  na své potomky. Jaká hanba pro Českou republiku, druhdy, jako republiku Masaryka a Beneše,  nejdemokratičtější stát v Evropě!

Seznali jsme, že soudcovské zločiny, chráněné magickými formulemi a odborným blábolením,  jsou ve státě skutkem. Nelze čekat, až je zas budou vydávat za omyly a „nevratné přečiny“, jak to pojmenovává komunista Grebeníček. My žijeme dnes a zde, nenecháme se uchlácholit povídačkami o bohatých šejcích v kavárnách, když víme, že za totality statisíce nevinných lidí  téhle země,  nucenně chcípala v lágrech na uranu! Jen proto že nesouhlasila se státní politikou  KSČ. Ta s malými obměnami trvá dodnes, nejvíce jí vídáme právě na soudech, jež jsou  prubířskými kameny demokracie každého státu. Jde tu o nezakrývaný útisk obyvatelstva, typu, jaký by nebyl ani ve středověku vůbec myslitelný.

  Historické zkušenosti  přinášejí ponaučení, a to velmi cenná:  Neomezená moc soudců, stejně jako kdysi v bibli, vede národy ke zkáze. Česká republika není a nemůže být výjimkou. Není tu systému, který by byl schopen stranické bludy z hlav soudců vymýtit, právnická fakulta pod vedením starých kádrů selhala. Zdá se, že jedinou správnou cestu k tomu, aby soudci přestali na zbytku populace parazitovat, je cestou je částečná či úplná volitelnost soudců. Tak je tomu i v některých státech USA, kde justice skutečně výkonně pracuje - a jde to!

            Pro NECENZUROVANÉ NOVINY Pravého bloku,

                                                                        Praha, 11.12.2005

                                                                                                ZBYNĚK ŠIMŮNEK,